Epilog

1K 52 8
                                    

Po Vánocích i po Silvestru ubíhal čas podivně rychle. Najednou byl konec května, Hermiona ve společném bytě se svým přítelem právě vařila večeři a čekala na něho až přijde z práce.

,,Lásko, jsem doma" ozvalo se bytem. Hermiona ihned nechala jídlo jídlem a rozeběhla se směrem ke dveřím odkaď zazněl hlas jejího milého. Objala ho a políbila. Zrzek si sundal boty a bundu a pověsil ji na věšák. Hermiona se vrátila do kuchyně a jelikož večeře už byla hotová, nandala ji na talíř a odnesla na stůl. Když dojedli, tak zůstali sedět u stolu a pár minut jenom mlčeli. Do doby, než začal mluvit Fred.

,,Nechceš se jít projít?" zeptal se.

,,Teď?" odpověděla mu otázkou jeho přítelkyně.

,,Jasně" potvrdil jí svojí původní otázku.

,,No tak jo" souhlasila došla si pro mikinu a společně vyrazili ven z bytu.

Šli ruku v ruce krásným parkem. Povídali si, vtipkovali... respektive Fred vtipkoval. Chodili po parku asi dvě hodiny a když šli po lávce přes úzký potůček zrzek se zastavil.

,,Co je?" zeptala se Hermiona s pozvednutým obočím.

,,Nic jenom ti chci něco říct." odpověděl na její otázku s úsměvem.

,,No tak povídej." vysvala ho hnědovláska.

,,Teď mě prosím nepřerušuj." začal, načeš nebelvírka jen přikývla. ,,Když jsem tě poznal, nikdy jsem si nemyslel, že bysme mohli být něco víc než kamarádi. Přišla jsi mi jako hrozně otravná malá holka. Ale čím líp jsem tě znal, tím víc jsem tě měl rád, až do chvíle, kdy jsem se do tebe zamiloval. S každým dnem a s každou chvíli strávenou s tebou tě miluju čím dál tím víc. A doufám, že ty mě miluješ taky jinak odsud odejdu se zlomeným srdcem. Vím, že spolu nejsme moc dlouho, ale jsme spolu dost dlouho já to, abych věděl, že s tebou chci strávit zbytek svýho života. Takže se tě ptám Hermiono Jean Grangerová. Uděláš mě tím nejšťastnějším mužem na světě a staneš se mojí ženou?" kleknul si na jedno koleno a dokončil tak svůj monolog. Hermioně se vlily do očí slzy a zakryla si pusu pravou rukou.

,,Samozřejmě, že si tě vezmu Frede." řekla a nepřestávala při tom brečet. Fredovi stále klečícímu před Hermionu se rozzářily oči. Vztal a pevně objal svojí snoubenku.

Přežil jen díky ní ✓ | Fremione FFKde žijí příběhy. Začni objevovat