Přijde mi to nebo se Fred změnil? I George, ale Fred je víc jiný, milejší... Opravdu je možné že by mě Ron mohl mít rád víc než jako kamarádku? Ale kdo jiný z Ginnyiných bratrů by mě mohl mít rád víc než jako kamarádku?
Takové myšlenky se honí hlavou Hermiony Grangerové po ránu.
,,Dobré ráno" pozdravila zrzavá dívka svou kamarádku s úsměvem a ona jí pozdrav oplatila.
,,Půjdeme na snídani?" zeptala se jí hnědovláska.
,,Samozřejmě, ovšem až potom co navštívíš koupelnu" řekla a ušklíbla se. A Hermiona po ní hodila na oko naštvaným pohledem. A ona se tomu zasmála.
,,Bez pochyby já nevypadám taky nejlíp, takže bychom ji asi měly navštívit obě dvě" řekla a znovu se zasmála, tentokrát obě.
...
Sešly jsme dolů na snídani a tam už čekali ostatní Weasleyovi.
Poté co všichni donesli, se hnědooká nebelvírka rozhodla, že se vyrazí projít ven. Doběhla si nahoru pro mikinu a chtěla vyjít z domu.
Ve dveřích ji, ale zastavil Fred.
,,Kam jdeš?"
,,Jdu se někam projít. Chceš jít se mnou?" položila otázku tázajícímu a usmála se na něj.
,,Bude mi potěšením slečno Grangerová. Jen si skočím pro svetr."
,,Jasně běž, já tu počkám." řekla dívka pobaveně.
Po asi pěti minutách přišel a společně vyšli ven.
,,Tak kam půjdem?" zeptal se Fred.
,,No já ani nevím, moc to tu neznám, ty jo, takže bych se měla ptát spíš já tebe."
,,Mužem jít třeba támhle na ten kopec, je tam hezký výhled." řekl a usmál se.
...
Po půl hodině, co šli a povídali si, tam konečně dorazili. Fred měl pravdu, byl tu opravdu hezký výhled.
,,Škoda, že už letos do Bradavic nepojedem." řekl s povzdechem Fred.
,,No jo, já jsem na to úplně zapomněla. Koho teď budu jako prefekt napomínat za to, že svými žerty otravuje prváky." řekla jsem a Fred se uchechtl.
,,Ty si určitě najdeš něco aby ses nám v tý škole neunudila." řekl s upřímným úsměvem.
,,No jo, to určitě najdu. A nebo se v Bradavicích objeví někdo kdo se ty vaše žerty od vás naučil."
,,No to je možný."
,,Hele nebude nás už tvoje mamka shánět na oběd?"
,,Asi jo. Tak půjdeme" řekl, vstal a pomohl vstát i mně.
