Hermiona se probudila do krásného letního dne. Dneska měla jet k Weasleyovým na zbytek prázdnin, nemohla se dočkat, až uvidí opět své přátele. Ano, dopisovali si, ale není to totéž jako osobní kontakt.
Pomalými kroky se vydala do koupelny, kde udělala svou obvyklou ranní hygienu, samozřejmě její objemné, kudrnaté vlasy nešly jako vždy zkrotit.
Když se jí po nějaké době povedlo aspoň trochu skulutrnit, vydala se po schodech dolů do jídelny, kde na ni čekali rodiče se snídaní.
,,Dobré ráno" pozdravila oba své rodiče mladá nebelvírka ospalým hlasem a posadila se ke stolu.
,,No dobré" odpověděl Hermionin otec s vřelým úsměvem.
,,Jak ses vyspala zlato?" zeptala se paní Grangerová své dcery a podala jí talíř s lívanci.
,,Dobře, děkuju. Jen jsem ještě trochu ospalá." přiznala hnědovláska a na důkaz si zívla.
...
,,Hermiono!" křikla paní Grangerová směrem k pokoji její dcery.
,,Ano mami?" došla kudrnatá dívka vstříc své matce.
,,Kdy pro tebe přijede pan Weasley?" otázala se žena tolik podobná své dceři.
,,Vlastně by tu měl být každou chvíli." odpověděla Hermiona, načeš odběhla do svého pokoje a vrátila se s obrovským kufrem.
U vchodových dveří na ni čekali rodiče. ,,Budeš nám chybět Hermiono." řekla Jean se slzami v očích a láskyplně ji objala.
,,Vy mně také." vydechla Hermiona, které také zesklovatěly oči a v táhla do obětí i svého otce. ,, Uvidíme se o Vánocích," odtáhla se a vyrazila směrem ke dveřím. ,,ahoj." dodala a vyšla před dům.
