Nebelvírská Princezna

14.kapitola

Týden uběhl rychle a za dvě hodiny nám začíná zápas Harry je jako vždy totálně nervní "co když to pokazím? Totálně se znemožním" říkal furt do kola "Harry, uklidni se. A tak to pokazíš no a co? Svět se nezboří" odpověděla jsem mu "Ale.." "Ticho říkám a běž se převlíknout" řekla jsem mu a on naštěstí poslech, když odešel do pokoje se převlíknout tak jsem šla udělat to stejný po pár minutách jsme byli oba dva převlečení. Ve společence na nás čekal zbytek týmu "tak jdeme" řekl kapinat našeho družstva a my jen kývli a šli za ním, "Harry koště máš?" zeptala jsem se ho a on jen kývl na souhlas. Za nedlouho jsme se vznášeli nad hřištěm, zápas probíhal v klidu dokuď nás nevyrušily mně a mému dvojčeti velmi známý hosti. Okamžitě nás začali pronásledovat a posílat na nás kouzla "Kate nemáš u sebe hůlku?" zakřičel na mě Harry abych ho slyšela "Bohužel ne ale sesedni z tvého koštěte a sedni si za mě ale to tvoje nepouštěj jasný?" zakřičela jsem na zpět a on jen kývl na souhlas a za nedlouho seděl za mnou. Ježkoliv jsem uměla kouzlit i bez hůlky tak jsem toho využila a začala jsem se Smrtijedy bojovat, při naší smůle nás nějakej Smrtijed shodil z koštěte a my tak z něho slítli a padali z vysoké výšky přímo na zem potom se nám zatemělo před očima a pak už nic. Probrali jsme se až na ošetřovně kde u nás stal Celej tým "Proč jste spadli oba dva z koštěte?" zeptal se Brumbál "to Smrtijedi" řekla jsem tichým hlasem a divím se že mě slyšeli "chtěli a chtějí nás dostat k Voldemordovi" dořekl můj bratr. Když nás po několika hodinách oba propustili z ošetřovny tak jsme zamířili přímo do pracovny kde sídlil ředitel školy, nejdříve jsme samozřejmě zaťukali a potom až vešli "Konečně jste tady. Řekněte mi prosím vše co se tam stalo" řekl směrem k nám my jsme se na sebe jen podívali a já kývla na Harryho ať to řekne "když jsem letěl za zlatonkou tak jsem cítil že za mnou někdo letí Kate to ještě nebyla byl to někdo ze Smrtijedů, za nedlouho ke mně přilítla Kate s tím že ji také pronásledují....." řekl mu celý příběh "Harry můžu s tebou mluvit o samotě?" zeptal se ho Brumbál a podíval se na mě já jen kývla a šla na kolej. Když jsem šla temnou chodbou tak jsem cítila jak za mnou někdo jde ale pokaždý když jsem se otočila nikdo tam nebyl a najednou se mi podlomyli nohy a já ucítila studenou zem a pak nějaký hlasy a víc jsem si nepamatovala.