Francouzské makronky

7. Zvláštní párty

                                                                                   KRISTÝNA

Probudila mě příjemná vůně. Chvíli mi trvalo uvědomit si, kde jsem a ulevilo se mi, když jsem zjistila, že jsem doma. Za chvíli přišel Adam se snídaní.

„Udělal jsem ti snídani, zlato. Lívance, ovoce a zelený čaj." Řekl a políbil mě.

„Děkuju moc." Řekla jsem s vděkem v očích.

„Jak jsi se vyspala?"

Hrozně, chtěla jsem odpovědět, místo toho jsem ale raději odpověděla „Fajn". V noci se mi opět zdál podivný sen. Ne ale takový, o kterém mluvil doktor. Ve snu jsem byla doma a vtom mi někdo zavolal. Nevím kdo to byl ale zval mně na párty a já po chvíli souhlasila. Přišla jsem do velkého domu. U vchodu mně nějaká žena pošeptala, ať jdu kamsi nahoru. Přišla jsem do místnosti a v ní seděli v oblouku nějací lidé. „Přišel čas." Řekl muž v černém tričku.

„To jsem rád. Nechám tě v klidu se najíst."

„Dobře." Usmál se a otočil se k odchodu.

--♥--

Protože měl Adam dnes v plánu jít někam s klukama, rozhodla jsem se, že zajdu za Ester. Vešla jsem do bílé místnosti a Ester hned vykřikla.

„Kristýno!" přiběhla a objala mě

„Ahoj, tak co jak ti je?" zeptala jsem se a šly jsme se posadit k ní na postel.

„Už dobře, dokonce se mi vrátila paměť." Když to vyslovila tak jsem pocítila upřímnou radost.

„To je skvělý! To budeme muset oslavit." Spiklenecky jsem na ní mrkla

„Jo to musíme, dneska pořádá něco Evča a prý jsme zvaný."

„Tebe už pustí?" podivila jsem se

„Na tom nezáleží. Řekla jsem jim, že podepíšu revers. Takže do oběda budu pryč."

„Aha. A jsi si jistá, že dneska chceš jít na párty?"

„Naprosto" řekla a mrkla na mě. Pak jsem jí pomohla s balením a odešly jsme z nemocnice. Rozhodly jsme se, že zajdeme na oběd, tak jsme šly do naší oblíbené restaurace.

--♥--

„Kristýno, už jsi převlečená? Za chvíli tam máme být!"

„Už jdu!" přišla jsem na chodbu a obula si boty. „Můžeme jít."

Za necelých deset minut jsme byli před Evčiným domem.

„Ahoj" řekla jsem když Evča přišla po tom, co jsem zazvonila.

„Čau, pojďte dál." Pozdravila nás a postrčila směrem dovnitř. Hned u dveří nám někdo strčil kelímek s neznámým obsahem. Adam do hned vypil a já mu strčila i můj kelímek. Ten ho vypil bez větších problému.

„Hele tamhle je Jirka. Půjdu za ním." Rozloučil se se mnou a odešel.

„Musím ti někoho představit." Řekla Evča a táhla mě po schodech nahoru do horního patra. Neměla jsem z téhle párty dobrý pocit. Neměla jsem sem chodit.

„Je vevnitř." Řekla a čekala, až vezmu za kliku. „Dobře půjdu do toho pokoje, seznámím se s panem X a pak v klidu odejdu" řekla jsem si pro sebe. Vzala jsem za kliku a otevřela dveře do pokoje.

Na koberci tam sedělo v půl kruhu dvanáct lidí a všichni upírali svůj pohled na mě.

„Ehm...já..." nevěděla jsem co říct, bylo to přesně jako v tom snu. Měla jsem z toho divný pocit.

„Pojď si sednout." Řekl mi ženský hlas a já hned poznala, o koho jde.

„Sáro?" trochu jsem couvla ke dveřím, vedoucím ven z místnosti. Všichni můj pohyb zaznamenali.

„Kristýno, neblbni a pojď si sednout k nám. Všechno ti vysvětlím." Můj krok dozadu byl teď o hodně větší. Neměla jsem sem chodit. Otočila jsem se k odchodu, ale než jsem stihla udělat další krok směrem ke dveřím, ucítila jsem ohromnou bolest v mém rameni.

„Promiň" řekla Sára s pistolí v ruce a já se s bolestí sesunula k zemi.