Francouzské makronky

11. kapitola

„Ne." pořád jsem nechápala, o co tady jde. „Proč se mě ptá na někoho, o kom jsem nikdy neslyšela?"

„Takže mi vysvětli, proč to neví!" řekla Ester směrem k Filipovi. „Je jasné, že nevím o někom koho neznám. Nechápu, proč obviňuje Filipa."

„Ester..." řekl Filip klidným hlasem.

„Nech toho Filipe! Mě neoblouzníš!" křikla na něj a vyskočila z křesla „To stejné jsi udělal Katce, Evče a nejvíc to schytala Terez. Viděl jsi jí teď vůbec?!" Filip mlčel, ale vypadal naštvaně. Snažila jsem se pochopit Esteřina slova, ale nedařilo se mi to. Ester pokračovala.

„Hádám, že si jí ani nepamatuješ... Dobře zkusím ti říct jméno, které si určitě pamatuješ...Lucka."

„Snažíš se mě naštvat?" zakřičel Filip a vyskočil z gauče. 

„Proč?" snažila se zachovat neutrální výraz, ale já viděla, že jí cukají koutky. „Chci odpověď!"

„Zmlkni!"

Ester ho přerušila v půli věty. „Rybička se ti nechytla, a proto jdeš chytat další, aby sis zvýšil sebevědomí? To je odporný Filipe!" Začala jsem to pomalinku chápat a odsunula jsem se od Filipa.

„Byla jsem jenom náplast na tvoje sebevědomí?" Zeptala jsem se slzami v očích. Filip se na mě smutně podíval.

„Promiň." Řekl jen. Najednou jsem nemohla dýchat. Vzduch kolem byl najednou strašně těžký. Motala se mi hlava a bylo mi špatně. Poslední co si pamatuju, bylo, jak Ester křičí na Filipa. Potom jsem omdlela.

--♥--

Probudila jsem se na koženém gauči. Vedle mě byl skleněný stolek a na něm položená sklenice s čirou tekutinou. Zvedla jsem se do sedu a odhrnula modrou deku, kterou jsem byla přikrytá. Když jsem se podívala kolem sebe, poznala jsem, že jsem u Ester. Byla jsem u ní už několikrát, stejně jako ona u mě. Z přemýšlení mě vytrhl její hlas.

„Jak je ti?" zeptala se mě a posadila se k mým nohám na gauč.

„Jako po obrovský párty." Řekla jsem.

„Napij se," řekla a ukázala na sklenici na stole

„Co je to? Zeptala jsem se trochu vyděšeně a pomalu odtáhla sklenici od úst. Ester mi rukou přistrčila sklenici k ústům.

„Neboj se a pij. Je to jen voda. " řekla. Když jsem tekutinu vypila, vysvětlila mi Ester pár věcí z minulého odpoledne.

„Filip ti hodil do pití LSD. Chvíli jsi mlela sračky, asi halucinace, a pak ses složila k zemi. Filip chtěl, abys zůstala u něj, ale já jsem tě vzala a odvedla k sobě."

„Aha..." Řekla jsem zaraženě. Bylo toho najednou moc a potřebovala jsem nějaký čas na to, abych to zpracovala, ale teď na to není vhodná chvíle. Podívala jsem se na hodiny. Ručičky ukazovaly devět hodin. Ester si všimla, že koukám na hodiny.

„Máš hlad?"

„Jako vlk." řekla jsem a pokusila se o úsměv. Šla jsem za Ester do jídelny a usedla ke stolu. Na stole už byla nachystaná snídaně. Vafle s javorovým sirupem a ovocem.

„Týjo, ve vaření si se za ty roky neskutečně zlepšila." Řekla jsem po pozření prvního sousta.

„Od střední už uplynuly tři roky, není se čemu divit." Obě jsme už chodily na vysokou školu. Já studovala divadlo, Ester ekonomiku. Chodili jsme spolu na základku a pak i na střední. Už od třetí třídy jsme byly nejlepší kamarádky a na tom se nic nezměnilo.

--♥--

ESTER

„Ester?" Oslovila mě Kristýna, když jsme dojedli a teď jsme popíjeli kávu. „Kdo je Adam?" Tuto otázku jsem už dlouho očekávala, ale nevěděla jsem co odpovědět. V posledních dnech toho na ní bylo hodně. Přece jí nemůžu přitěžovat.

„Ty si ho vážně nepamatuješ?" Položila jsem jí otázku, na kterou jsem věděla odpověď.

„Ne." Odpověděla a vypadalo to, jakoby se cítila provinile, což jsem nechtěla. Sklonila hlavu a koukala na ruce, které měla položené v klíně. Přistoupila jsem k ní a vzala jí za bradu a donutila jí tak dívat se mi do očí.

„Nech toho. Nemůžeš za to." Pustila jsem její bradu, ale její pohled pořád směřoval na mě. Já přistoupila zpět k oknu a přemýšlela, co mám dělat. V tu chvíli mě něco napadlo.

„Je čas ti někoho představit."