I want to be the Lord (Loki ff)

1.kapitola ~ "I'm free"

Pokusím se otevřít oči a rozhlédnout se, ale vše mi zahaluje černý kus látky uvázaný okolo hlavy. Zároveň na rtech cítím železný náhubek. Asi si myslí, že jsem moc ukecaný . Nebo proč mám sakra tu věc na puse? Znuděně protočím pod šátkem oči. Trhnu rukou ve snaze sundat tu věc. Aspoň ten šátek! Ve chvíli kdy tou rukou pohnu se ozve hlasité zařinčení řetězu. Jsem snad pes? Že mě poutají? Mým myšlenkám se uchechtnu. Zbystřím, když slyším tiché nakračování. Otočím hlavou ve snaze zjistit odkud zvuk přichází, ale marně. Bolí mě už kolena od toho nudného klečení. Pohnu nohou ve snaze povolit ztuhlé svaly. ,,ANI HNOUT!" Přes celou místnost se ozve nepříjemný, ženský hlas. Nasucho polknu a teď už si jsem zcela jist odkud ten zvuk přichází. I přes látku mohu slabě rozeznat ženskou siluetu. ,,NÁŠ MALÝ, MALINKATÝ LAUFEYSON SE CHCE DOSTAT VEN?" Ozve se "mým" nejspíše "vězením" pobavený hlas. Naštvaně nakrčím obočí. Co si to ta husa dovoluje? Já jsem bůh ty tupá stvůro!! Vztek mi proudí celým tělem. Osoba mi strhne šátek z hlavy a já jsem nucen divoce zamrkat očima. Poté, co si mé oči zvyknou na světlo, spatřím naproti sobě ženu. Přijde mi něčím zvláštní, ale ne v dobrém slova smyslu. Nakloním hlavu na stranu ve snaze prohlédnout si vchod za neznámou ženou, která mi mezitím sundavá roubík úst. Párkrát naprázdno otevřu a zavřu ústa, abych rozhýbal mimické svaly. Skloním hlavu dolů v pokusu přesvědčit ženu, že si protahuji krk. Ozve se zapraskání. Úlevně vydechnu a pak rychle zvednu hlavu. Ušklíbnu se a pronesu kouzelnou formuli. Zapomněli jste, ze umím kouzlit? Mám vyhráno, vy tupá stvoření. Nic se nestane. Udiveně se rozhlédnu. Osoba se upřímně rozesměje. ,,ALE, ALE...NĚKDO NÁM TU ZLOBÍ? ZAPOMNĚL JSI SNAD KOUZLIT LAUFEYSONŮV BASTARDE?" zakřičí mi do obličeje. To je poprvé, co mě takhle někdo nazval. Mé tělo zaplaví spoustu pocitů, ale převládá smutek a vztek. V té chvíli si uvědomuji, že jsem v loji. Ušklíbnu se a pronesu větu: ,,Dobře, dostala jsi mě...v čem je ten háček? Proč má magie selhala?" Žena si mě prohlíží od hlavy až k patě a když shledá, že jsem neškodný, odpoví: ,,antimagická pouta ty chytrolíne." Na tváři jí hraje protivný úsměv. Od srdce se zhluboka zasměju. ,,ale ovšem..., že mě to nenapadlo hned...jak jsi, ale věděla, že to bude fungovat?" Zamračím se. ,,nevěděla...", odpoví prostě. Její odpověď mě pobaví.. ,,kdo, že ty vlastně seš? Asi jsem v záchvatech smíchu přeslechl tvé jméno" Podívám se na ní šibalským pohledem. Mlčí. ,,hej drahoušku já s tebou mluvím!" Vrčím na ni. Mlčí dál. Rupnou mi nervy. ,,Na něco jsem se tě ptal!! Jsem Loki z Ásgardu! Bůh lsti a falše! Myslíš si, že mi můžeš jen tak odporovat?!!" Zakřičím vztekle. Žena si klekne a položí si ruku na srdce. ,,tak to se hluboce omlouvám Vaše veličenstvo, nechtěla jsem Vás rozzuřit... Proxima Midnight jméno mé... a jen k Vaší otázce.. ano, myslím, že mohu",sladce se usměje a opět si stoupne. Můj pohled ztvrdne jako diamant. Mám chuť ji roztrhat na kousíčky. Však já se dočkám! Proxima stáhne rty do jedné linky a odejde zpět ke vchodu. ,,Hej! Kde to vlastně jsem?!" Zavrčím. ,,To tě nemusí zajímat bastarde", ušklíbne a narovná se do plné výšky. ,,náš malinkatý Lokísek", zasměje se. Zavrčím a vzteky po ní vyběhnu. Řetězy mě zastaví asi deset centimetrů od ní. ,,mám za to...",začne klidným hlasem. ,,Že jsem řekla...ANI HNOUT!!" zakřičí a vytáhne od opasku bič. V očích se mi mihne pobavení. ,,na to nemáš drahoušku", zasměju se a vrhnu na ní úsměv. Proxima neváhá a první rána od biče už mě štípe na boku. Syknu a kouknu na ní. Ona si mě prohlíží a pak mě chytne za bradu. ,,řekni mi, kde je tesseract a možná to nebude tolik bolet",ušklíbne se. ,,kde je co?" Ptám se s nechápavým pohledem. Samozřejmě, že vím co je tesseract zač, ale dyť ten byl ukryt tak, aby ho nikdo nenašel! ,,ale no tak...bastarde...o tom tesseractu víš líp než kdokoliv z nás",zavrčí. Kouknu na ni. ,,možná tě to překvapí, ale netuším kde je...", pokrčím rameny a s nezájmem se k ní otáčím zády. ,,neotáčej se zády když s tebou mluvím!" Zařve a další rána krášlí má záda. Skousnu si ret. Pomalu se otáčím čelem k Proximě a probodávám ji smaragdovým pohledem. ,,co po mě chcete? Kde to vůbec jsem? Kam mě vůbec vezeš?" Pokládám otázky. ,,chceme, abys získal pro mého otce Tesseract...je na planetě Zemi. Jsi na mé lodi a vezu tě k mému otci, který tě pošle pro tesseract!!" Usmívá se. ,,Počkat neřekla si, že nevíš, kde Tesseract je? Jo aha...to bylo jakože, jestli to nevím...",řeknu a pak se zasměju. ,,Hele...Ty máš otce? To musí bejt pěknej ohava", nedá mi to a rozesměju se víc. Ne! Nejsem blázen. ,,Jo a jen tak mimochodem...Já na Zem pro žádný Tesseract nejdu", dodám a založím si ruce na nahé hrudi. Proxima se ušklíbne a pomalu jde ke mě. Položí mi ruku na rameno. Otřásnu se znechucením. Nesahej na mě! Kouknu na ní. ,,Ani když bys mohl vládnout? Tak tam nepůjdeš?" Ptá se a na tváři sladký úsměv. Vytřeštím oči. ,,jak o tom víš?" Zeptám se s údivem. ,,ale no tak...skoro všichni ve vesmíru vědí, že jsi bastard, kterej chce vládnout", obejde mě a rukou mi přejede po těle. Trhnu sebou. ,,Sundej tu ruku!" Křiknu po ní. ,,nebo co? Kocourku?" Provokativně si mě měří pohledem, jako by čekala až po ní vystartuju. ,,nebo se odsud dostanu a ty budeš první, kterou proletí má dýka", ušklíbnu se. Koukne na mě. ,,když myslíš princátko", uchechtne se. ,,ale notak kotě...tohle na mě neplatí. V tomhle připadě jste si měli unešt Thora" směju se a sednu si zase na místo, opřu se o zeď za mnou, zavřu oči a usnu.
Trhnutí vesmírné lodi mě donutí otevřít oči. Se zamručením se rozhlédnu. Do místmosti vejde Proxima a rozváže řetěz,, co poutají mou osobu. Prudce trhne a já spadnu na zem. ,,hej!" Zamručím. ,,jdeme! Dělej!! Už jsme tady!" Znovu zatáhne za řetěz. Nakrčím obočí a následuju ji ven z lodi. ,,nahoru!" Ukáže na schody a odepne řetěz na kterém mě vedla. Jakoby věděla, že odtud se nedostanu. Asi má pravdu. Rozhlížím se kolem sebe. Pak pomalu dojdu ke schodům a vylezu nahoru. Nad schody se objeví obrovský kamenný trůn. ,,tak konečně jsi tady",ozve se místností hrubý hlas. Otočím hlavou a hledám původce. Už by tohohle uvítacího režimu schování se ve stínu mohli nechat..je to otravné. Ve dveřích si všímnu fialového titána. Couvnu a zakopnu o schod. Spadnu na zadek. ,,ty asi budeš Loki... jsem Thanos", zasměje se a projde kolem mě. Sedne si na trůn. Pak mi pokyne ať jdu blíž. Zavrtím hlavou. ,,nikdy!" Zakřičím a vstanu. Rozběhnu se ke dveřím. Neuběhnu ani deset metrů a už se zhroutím na zem. Chytnu se za hlavu. ,,Aaah!!!!" Zakřičím bolestí. Thanos pokyne další osobě v místnosti a bolest ustane. ,,budeš pro mě pracovat!" Řekne Thanos. Kouknu na něj. ,,Nikdy!" Vydechnu. ,,Ebony!" Luskne prsty. Opět cítím tu bolest. Rozhlédnu se zaslzeným pohledem. ,,Dost!" Vyhrknu. Ebony zaútočí větší silou až se to nedá vydržet a má zelená kukadla zmizí pod víčky.
Jsem mrtvý?

Tak jo první kapitolka je tady. Dejte prosím do komentářů vědět jak se Vám to líbilo. Za kritiku budeme rády, ale za hvězdičku a pochvalu taky😁 jinak kapitolky budou vycházet v pondělí.
Týna a Kraky28