Se dvěma bratry

Kapitola 9.

S trhnutím jsem se probudil. V náručí se mi pohnulo hřejivé tělo. Tak jsem ho objal ještě víc a přitiskl své rty na blonďatou hlavu.

Vnímal jsem každý pohyb, ať už to bylo poškrábání na zádech, nebo pravidelné zvedání hrudníku. Nešlo se na to nesoustředit. Kolikrát jsem si tohle představoval a teď se to děje. Leží mi na hrudi, ruce ležérně položené na ramenou a bezstarostně spí.

"Dobré ráno," pošeptal jsem a přetočil se nad něj. Teď jsem to byl já, kdo tomu druhému ležel na hrudi.

"Hmm…" zamručel nelibě. I přesto se jeho ruce ovinuly kolem mého hrudníku, ale hned dopadly na měkkou matraci. Okamžitě usnul.

Vstal jsem, i když nerad. Venku se zatáhlo a ochladilo, a komu by se vůbec chtělo v tak sychravém počasí vůbec vstávat z vyhřáté postele. Vůbec to venku nevypadalo na konec jara a začátek léta, spíš na deštivý říjen.

Jakmile jsem se postavil, sám nad sebou jsem ohrnul nos. Včera jsem měl tolik práce s Narutem v náručí, že jsem se ani nepřevlékl, dokonce ani nevysvlékl. Usnuli jsme v tom, v čem jsme chodili celý den. No nevonělo to zrovna příjemně.

"Za okny padá déšť, padá mlha, a ty se touláš po světě," začal jsem si tiše zpívat, abych Naruta nevzbudil a opustil pokoj. "Kde tě mám, milý, kde mám hledat, když láska v nás už nekvete?"

Došel jsem do ložnice, odkud jsem si plánoval vzít oblečení. Jenomže mě zarazil starší bratr ležící na mojí posteli, čta knihu. V noci jsem vůbec nepostřehl, že by přišel. Nebo se zase vrátil k ránu?

"Kdys došel?" zeptal jsem se spíš ze zvyku než ze zvědavosti. Měl jsem plnou hlavu Naruta. Znovu jsem si vybavil včerejší noc. Cítil jsem to, jako by se to právě teď dělo. Jeho polibky, doteky, slzy, úsměvy… Dlouho do noci jsme si povídali o běžných záležitostech bylo to velmi zvláštní. V minutě se náš vztah obrátil o sto osmdesát stupňů.

"Sasuke?" odložil knihu vedle sebe. Rukama se zapřel o matraci a posunul se blíže ke zdi, aby se mu lépe sedělo. Poklepáním vedle sebe mi naznačil, abych ho napodobil.

Zdrženlivě jsem mu vyhověl. Možná mi chtěl povídat o minulé noci. Co když znovu potkal Lociku?

Spojil si prsty obou rukou, palci si hrál přetlačovanou, pečlivě své dlaně sledoval. Párkrát se nadechl, ale stále nenacházel ta správná slova. Zřejmě.

"Týká se to toho kluka?" zeptal jsem se.

Zavrtěl hlavou.

"Týká se to tebe a Naruta," pověděl trochu sklesle. To bylo poprvé, co jsem z jeho výrazu nedokázal vyčíst jeho pocity.

"Mě a Naruta?" Hrál jsem nechápajícího ňoumu.

"V noci, jak jsem přišel-… potřeboval jsem se ujistit, že je všechno v pořádku. A tys nebyl v posteli, tak jsem si myslel, že se něco stalo a Naruto zase utekl. A šel jsem se podívat do jeho pokoje."

Pokerovým pohledem a rty staženými do rovné linie se mi snažil sdělit, že nás viděl, jak se k sobě s Narutem tulíme.

Celý obličej mi zalila červeň. Jak se mu mám teď podívat do očí? Svému vlastnímu bratrovi. Jistě si bude myslet, že jsem úchyl zneužívající členy rodiny.

"Já vím, že jsi gay. Aj proto mě překvapil ten vztah se Sakurou. Tohle je tvoje věc," pokrčil rameny. "Ale… že bys… a Naruto?" vykoktal.

Svaly na tváří se mu stáhly do bolestného výrazu. To mě vyděsilo. Věděl jsem, že mě bude vnímat jako úchyla.

"Jak to bere Naruto?" zeptal jsem se nahlas. "On po mně vyjel jako první." Neobviňoval jsem ho, ani jsem se nehájil. Říkal jsem, jak to bylo.