Se dvěma bratry

Kapitola 11.

Po Deidarově výslechu soudkyně oznámila půlhodinovou přestávku a odešla. Nikdo jiný kromě ní nesměl opustit místnost.

Seděl jsem zaraženě na místě a koukal před sebe. Začínaly mě sžírat pocity jako rozpaky a strach. Začínal jsem se bát, že mě obviní, půjdu do vězení a přijdu o všechno. Především vzdělání. Už jen to, že mám něco napsáno ve svém trestním rejstříku je dosti vážné. Teď se na mě budou dívat jako na násilníka, zločince.

"Dopadne to dobře," chlácholil mě bratr. Jak si může být tak jistý? Kdyby seděl na mém místě a já na jeho, otočil by se ke mně, usmál se a řekl mi, ať se postarám o Naruta.

"Itachi?" oslovil jsem ho nejistě a natočil k němu hlavu. Nedokázal jsem se mu podívat do očí, ale chtěl jsem, aby mě slyšel. "Věděl jsi, že jsem gay?"

"Tohle já neřeším, Sasuke. Ať už domů přivedeš kohokoli, bude mi jedno, kdo to je, pokud ho budeš mít rád a ona tebe. Na pohlaví nezáleží. Já ti nemůžu říct, kdo se ti má líbit. Já ne. A vlastně ani ty. Tohle není volba," stiskl mi přátelsky rameno.

Teď jsem se na něj už podívat dokázal.

Vím, že bratr za mnou vždycky stál a popravdě jsem ani nepřemýšlel o tom, že bych se mu někdy vycoming outoval. Co si vzpomínám, nikdy jsem o své sexuální orientaci nepřemýšlel. Automaticky jsem to bral jako součást sebe.

"A ty seš?" zeptal jsem se ho.

Zaskočil jsem ho. Proto se nejistě podíval na Deidaru, který mu jen rozpačitě zamával z druhé strany místnosti.

"Popravdě nevím," zavrtěl hlavou a otočil se zpátky na mě. "On je první, který mě vážně přitahuje, nejen sexuálně."

Kývl jsem hlavou, jakože rozumím a vrátil jsem se do původní pozice.

Pamatuju, jak mi Itachi vždycky snil o tom, jak založí velkou rodinu a bude mít pět dětí. Je mi ho trochu líto. Dalo by se říct, že tahle famílie byla jeho velkým snem, který se kvůli jednomu klukovi zbortí. Anebo taky ne. Říkal přece, že Deidara se nechce vázat. To, co se mezi nimi událo, byl pouze úlet, jenom jedna noc, nic to neznamenalo. Ne pro Deidaru.

Ale přál bych jim, aby se dali dohromady. Možná jim to nevydrží dlouho. Zjistí, že jim to neklape, že jsou úplně odlišní, ale za pokus by to stálo. Aspoň chvilku bych viděl stále usměvavého Itachiho.

"Nechci to moc rozebírat tady," začal bratr a naklonil se blíž ke mně. "Dělám si starosti o tebe a Naruta. O váš vztah. A nemyslím ten bratrský."

"Co s ním?"

"Papírově jste bratři, společnost vás neuzná," šeptal. "Nevím, jestli jsem to už strávil, nebo potřebuju ještě trochu času, ale dělám si starosti, že budeme mít nepříjemnosti. Navíc ses přiznal tady před soudem. Bůh ví, jestli -"

"Itachi," zastavil jsem ho. Když je nervózní, moc mluví. "Nemáme v plánu to vykřikovat do světa. A ostatním je do toho stejně šumák. Já ho nikdy nebral jako svého bratra, ty to víš."

Tímhle jsem naši konverzaci uzavřel.

Vešla soudkyně, byli jsme přinuceni se postavit. Tak jo, nádech, výdech. I když se elý ál zdál být zaplněnější, měl jsem pocit, že před soudkyní stojím sám.

"Obžalovaný Sasuke Uchiha je povinen se písemně i osobně omluvit zaměstnancům Sladké neřesti. Za jízdu pod vlivem alkoholu mu soud uděluje pokutu ve výši patnácti tisíc jenů. Vyslechněte si odůvodnění. Třiadvacetiletý Uchiha Sasuke se dopustil ublížení na zdraví celkem dvanácti lidem a způsobil škody ve výši dva miliony jenů. Ale kvůli údajným informacím o drogách soud nemůže vyloučit fakt, že by zaměstnanci mohli být pod vlivem omamných látek. Proto soud nařizuje jednání proti majiteli Sladké neřesti, Jirayovi, pro shromáždění více důkazů. Dále uděluje Jirayovi pokutu ve výši padesát tisíc jenů za podvod, výhružky a podplácení u soudního jednání. Tímto se jednání odročuje do doby, dokud se neshromáždí dostatek důkazů o drogách ve Sladké neřesti. Soud je u konce."