09/02/2021
Cítím se prázdně. Jakoby mi někdo zavázal něčím oči a já neviděla proč pokračovat dál. Jakobych nebyla schopna si uvědomit cíle.
Je to podobný pocit jako v kapitole "ticho".... akorát s tím rozdílem, že v tichu vidím svůj cíl.... vidím svoje další možnosti. Tady jsem slepá.
Ze začátku mě to zarazilo a nevěděla co dělat. Pouze jsem mohla jen stát na místě a zkusit si rozpomenout. Ale nepomáhalo to.
S tou realitou, že jsem stála pořád na místě tu pořád byl ten fakt že mi dochází čas. Nebo ne úplně 'dochází' ale vím jistě, že plyne. . Všechno ostatní šlo dál a dál bez ohledu na to jestli jsem se zastavila.
Nakonec jsem se rozešla. Ale ne protože jsem našla cíl. Ale protože se mi nelíbila realita, že tu jen zbaběle stojím a ani se o nic nepokouším.
Tohle nebyla ani přestávka. Sil mám dostatek takže nevidím důvod proč jen stát a přihlížet jak všechno ostatní pokračuje dál.
Myslím že i bez cíle se dá někam dojít..
ČTEŠ
Ikarita...(deník mého postupu)
RastgeleJsem člověk , který se snaží zlepšit sám sebe aby byl lepší pro ostatní ale hlavně pro sebe. Od této 'knihy' nečekám nic. Tohle píšu protože doufám, že mě to nějak posune. Nejsem se sebou spokojená a cítím že se potřebuji změnit. Myslím ale že se ta...
