02/02/2021
Myslím, že nejsem jediná, která se občas nepodívá na nějaké slovo a začne přemýšlet jestli by jsme to slovo vnímali stejně, kdyby bylo jinak složené....z jiných písmen a znaků.
Líbí se mi ten fakt jak dáváme slovům svoje významy. Svoje emoce, které z nich cítíme když je uvidíme nebo řekneme. Někdy se to ale všechno dá stranou a my z nějaké situace nemáme slov....tak prázdný pocit bezmoci. Takový pocit nevědomosti jak se vyjádřit se nestává často. Nebo aspoň mě ne...ale přijde mi fascinující
Nemít slov.
Někdy přijde situace, která nás zaskočí až moc. Tak moc že nevíme co na to říct...co si myslet. Že si myslíme že ani slova by to nedokázala.
Někdy to všechno nadále za nás udělají činy. Činy nad kterými, jsme ani moc neváhali nebo nepřemýšleli.
Ať už je to situace kdy vidíte něco co vás vyděsilo, vystrašilo nebo naopak, potěšilo vždy se ta situace v ten moment vryje do srdce ať už to chceme nebo ne.
Je možné že však ani činy by nepomohly a vy tam jen němje, bez odvahy se pohnout stojíte s myslí bez myšlenek a nějakými nápady. Poté vás začnou obléhat nejrůznější emoce a od tohoto momentu jakoby se čas zase rozeběhl.
Celkem fascinující..no ne?
ČTEŠ
Ikarita...(deník mého postupu)
AléatoireJsem člověk , který se snaží zlepšit sám sebe aby byl lepší pro ostatní ale hlavně pro sebe. Od této 'knihy' nečekám nic. Tohle píšu protože doufám, že mě to nějak posune. Nejsem se sebou spokojená a cítím že se potřebuji změnit. Myslím ale že se ta...
