29/01/2021
Upřímně? Mám takový pocit že čím déle jsem na tomto světě tak tím víc lidem nerozumím. Na to, že někdy nerozumím sobě jsem si tak nějak zvykla ale touhle dobou přestávám chápat i ostatní.
To jak lidé přemýšlí...jak projevují emoce, jak vnímají sebe i ostatní.
Teď mě ale napadlo ještě něco. Chci opravdu lidem tak moc rozumět? Jednu z věcí co chápu jak u sebe i u ostatních je to že se všichni bojíme změny. A já se bojím toho že jakmile se změním natolik abych lidem zase porozuměla, tak nebudu rozumět zase sama sobě. Že se ztratím.
Ale zase tu je ta věc, že pokud se o to nepokusím tak nemůžu zjistit jak na tom budu. Třeba....to nebude zas tak hrozné rozumět lidem.
Jak toho ale chci dosáhnout? Je snad nějaká rada, která by pomohla? Možná tak taková ta klasika že mi pomůže čas. Že musím být trpělivá.
Čas..
Čas
Asi to je pravda ale zase se bojím toho, že ta chvíle kdy budu muset opravdu porozumět lidem, abych zachránila něco co ještě nemá být ztraceno přijde až moc brzo. Přijde to jako blesk z čistého nebe... a já nebudu vědět co dělat. Budu se moct akorát dívat.
Ano strach mě hodně ovládá ale... řekněme si narovinu.... není to lidské?
ČTEŠ
Ikarita...(deník mého postupu)
De TodoJsem člověk , který se snaží zlepšit sám sebe aby byl lepší pro ostatní ale hlavně pro sebe. Od této 'knihy' nečekám nic. Tohle píšu protože doufám, že mě to nějak posune. Nejsem se sebou spokojená a cítím že se potřebuji změnit. Myslím ale že se ta...
