VIII: naděje

12 1 0
                                    

03/02/2021

Něco tak lehkého na pocit. Něco vcelku nevinného a klidného. Je to někdy jedna z těch věcí, které nám připadají vzácné i když jsou naprosto běžné.

Fascinuje mě jak, i když se ještě něco nestalo tak pokud nám na tom v nějakou míru záleží, tak mozek automaticky začne vytvářet scénáře aby jsme byli spokojení.

Naděje že se vám ozve někdo důležitý.
Naděje že se ta věc nakonec opraví.
Naděje že se ten člověk nebo zvíře zázrakem uzdraví.
Naděje že vše bude zase při starém.
Naděje že se to jednou změní.
Naděje že se něco stane tak jak doufáme....

Říká se že naděje umírá poslední. No...pokud bych to měla vzít z reálnějšího pohledu tak naposledy umírá člověk. Ale zároveň můžu i říct že naděje umře až jakmile někdo umře. To ale naděje umře v lidech okolo až zjistí že je už pozdě.
A otázka jestli umřela v člověku, který umřel zůstane pravděpodobně nezodpovězená....

Ikarita...(deník mého postupu)Kde žijí příběhy. Začni objevovat