06/02/2021
Dneska nevím moc o čem psát. Sic mi dneska hlavou proletěla zajímavá myšlenka, že jsme každý v nadvládě slova někoho jiného....., že nikdy svoboda nebyla, není a asi ani nebude protože tohle všechno je prostě jen to jak se lidé víceméně chovají.
Není to nic špatného nebo něco jiného... prostě to tak je a my s tím zatím bohužel nic moc neuděláme. Beru tu nadvládu slova velice obecně.
Tak že mají pro vás jako dítě váhu slova vašich rodičů. Řídíte se jimi a nemáte vlastně ani jinou možnost.
Nadále má nad vámi sílu slova učitel...šéf.. manželka... kamarád, kterému věříte.
Jsou to vlastně všichni, kterým nějakým způsobem věříme. I my samotní se někdy můžeme takhle zvláštně ovlivňovat ale né vždy si to uvědomíme. Což je naprosto v pořádku. Asi to není zas tak důležité si to vůbec uvědomit
Zní to asi celkem strašidelně.... nadvláda slova, ale nějak mi to k tomu i sedí. Ta představa že jste nuceni být celý život ovlivňování ostatními je strašidelná ale přirozená zároveň.
V této kapitole se moc nesnažím nějakou vec podat v jiném světle jak jsem se snažila v minulých kapitolách.
Tady si víceméně snažím zapsat a rozebrat svoji vlastní myšlenku. Tak jak jsem měla v plánu že by v této knize mohlo být pořád...ale né všechno vždy jde podle plánu.
A mě to nevadí.
ČTEŠ
Ikarita...(deník mého postupu)
RandomJsem člověk , který se snaží zlepšit sám sebe aby byl lepší pro ostatní ale hlavně pro sebe. Od této 'knihy' nečekám nic. Tohle píšu protože doufám, že mě to nějak posune. Nejsem se sebou spokojená a cítím že se potřebuji změnit. Myslím ale že se ta...
