Freedom [L.S.] CZ

13.

Víčka se mi klížila a já s nesnesitelnými bolestmi upadl to krásného světa, kde si moje fantazie může vymyslet pohádkový svět se vším dobrým v něm.

Louis's POV

Má hlava se točila. Neskutečně mě bolelo pozadí. V domě bylo ticho. Kdyby teď na zem spadl špendlík určitě bych ho uslyšel. Nehybně jsem ležel mezi bílými péřovými peřinami a nadechoval se zatuchlého vzduchu v pokoji. Co dělám špatně? Co když mi otec provede něco horšího? Co když mě jednoho dne zabije?

Z mých myšlenek mě vytrhla rána ode dveří. Zděsil jsem se. Co když je to otec a udělá mi to samé?

Dlouhou dobu se nic nedělo, když najednou někdo zaklepal na dveře.

Tohle otec určitě není, ten by neklepal.

Znovu *ťuk ťuk ťuk*. Dlouhou dobu jsem se rozhodoval. Po mém téměř neslyšném „Dále." se pomalu otevřely dveře, ve kterých stála máma. Na jejím obličeji pohrával úsměv, dokud nespatřila mne. Se strachem v obličeji se ke mně přiřítila a opatrně si přisedla na postel.

„Zlatíčko, kdo ti to probůh mohl udělat." Se slzami v očích si mě prohlížela. Napřed upřela zrak na moji tvář, kde se ještě ze včerejška vyjímaly modřiny od jeho dlaně. Zrakem postupovala dolů, přičemž se zastavila na mém bohu. Celém fialovo-modrém boku. Opatrně ke mně natáhla ruku a přejela přes modřina. Nevěřila svým očím. Když se pak, ale nahnula blíž ke mně, všimla si, že mám přikrývky od krve. V jejím obličeji se objevil ještě věští strach, který doprovázely slzy. Poposedla si blíže a pomalu odkryla přikrývku. Ležel jsem na břiše, přičemž jsem měl hlavu mírně natočenou k ní, abych mohl sledovat její výraz. Když si ruku dala před pusu bylo mi jasné, že viděla celé zkrvavené a pohmožděné pozadí. Rychle vyskočila z postele a někam odběhla.

Myslel jsem si, že odešla, ale když se po chvíli vrátila s lékárničkou v rukou, neskutečně se mi ulevilo.

Zase si přisedla na postel, otevřela lékárničku, načež z ní vytáhla dezinfekci a nějaké vatové tamponky. Bolelo to jako čert, ale muselo se to udělat kvůli infekci, která by se mi tam mohla dostat.

„Boo, kdo ti to udělal?" Optala se při čištění ran. Jen jsem zakroutil hlavou v náznaku, že o tom nechci mluvit. Co by s ní asi udělalo, kdybych jí řekl, že to udělal můj otec, tudíž její manžel? Neskutečně ho miluje, vím to. I když je to více méně povaleč, který chodí do práce a poté celý den proleží na gauči u televize, má ho ráda.

Povzdechla si, zalepila mi rány a vrátila vše na své místo do lékárničky. Nahnula se nade mě a políbila mé líčko. Se slovy „Zajdu ti udělat něco k jídlu, určitě musíš mít hlad." odešla z pokoje.

Jen jsem tam ležel a přemýšlel, čím jsem si to vše zasloužil. Nikdy jsem se k nikomu nějak extra špatně nechoval. Dobrá, dělal jsem nezákonné věci, ale to každý, ne? Věřím, že většina teenagerů kouří a pije ještě před 18. Nemohl jsem to být jen já.

Se zaklepání na dveře máma vešla s jejími úžasnými palačinkami dovnitř. Sbíhaly se mi sliny jen, co jsem to ucítil.

Harry's POV

Byl další den a já jsem se konečně odhodlal napsat Louimu. Napsal jsem:

Me: 

Ahoj, Louis. Doufám, že se máš dobře. Jen bych se chtěl omluvit a promluvit si s tebou. Mohl bych se někdy stavit? -H x

Čekal jsem na odpověď sakra dlouho. Ale stále nic. Vzdal jsem to a šel napsat písničku. Psal jsem poměrně často. Vždy jsem k tomu měl potřebnou inspiraci. Louis byla moje inspirace.