Freedom [L.S.] CZ

30.

Po chvíli jsme se šli osprchovat a usnuli v objetí toho druhého.

Harry's POV

Ráno jsem se probudil a na hrudi mi ležel ten andílek, se kterým jsem, jen tak mimochodem, včera zažil snad tu nejlepší noc. Byl tak dokonalý. Všechno na něm je dokonalé. A teď tu spí, a dokonce se i usmívá ve spánku.

„Hazz." Zamumlal. Počkat to už je vzhůru? Podívám se na něj, ale dále v klidu oddechuje. To se mu zdá o mně? S velkým úsměvem na tváři přemýšlím, jak jsem si ho zasloužil. To, jak rychle se mi dostal pod kůži, ani nezmiňuji. Je to vůbec možné? Se takhle cítit po necelých třech týdnech? Je to neuvěřitelné. Láska je tak nepředvídatelná věc. Nikdy nevíte, kdy potkáte svou spřízněnou duši. Já tu svoji potkal na svém koncertě.

Neodolal jsem a musel ho pohladit v jeho krásných vláskách. Dal jsem mu tam pusinku, přičemž jsem se podíval na hodiny nad dveřmi. Bylo po půl desáté. Asi bych ho měl vzbudit. A nebo ještě líp. Udělám mu snídani.

Velmi opatrně jsem se snažil dostat z jeho sevření bez toho, abych ho probudil. Ovšem, když jsem se začal zvedat své sevření zesílil. Hmm, tak to bude oříšek. Zkusil jsem to ještě jednou a povedlo se.

„Zlato. Kam jdeš?" Zamrmlal unaveně. Zlato? Aww.

„Spinkej, jdu nám udělat snídani." Sehnul jsem se a dal mu pusu na čelo, posléze odešel.

S již hotovou snídani na tácku jsem došel do pokoje. Lou asi ještě usnul.

„Lásko, vstáváme, už je deset." Promluvil jsem tiše, abych ho zbytečně nevylekal. Zamručel ze spaní. Proč musí být tak roztomilý? Jak může být tak roztomilý? Mělo by to být ilegální.

S úsměvem na rtech jsem se k němu skončil, věnujíc mu polibek.

„Dobré ráno." Pronesl jsem, když jsem uznal, že je dostatečně vzhůru, aby vnímal.

„Dobré." Otevřel svá dokonalá modrá kukadla.

„Donesl jsem ti snídani." Do rukou jsem uchopil tác a dal ho na postel. Chtěl se posadit, ale ještě než to zkusil zaskuhral bolestí.

„Co se děje?" Optal jsem se vyděšeně.

„Asi jsme to včera trošku přehnali." Uchechtne se a nervózně se poškrábe na zátylku. Jaj. Asi jsem to vážně trošku přehnal.

„Promiň Lou." Soucitně jsem se na něj podíval. Je mi to líto. Asi jsem mohl být trošku jemnější no...

„Neomlouvej se Harry. Tohle je příjemná bolest, protože souvisí s příjemnou věcí." Odpověděl a věnoval mi jeden z jeho zázračných úsměvů.

„Dobře." Zašeptal jsem a naklonil se pro polibek.

Posnídali jsme a neměli co dělat. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím. Dnes se mám stavit do toho studia. Co kdybych ho vzal s sebou? To nezní vůbec špatně.

„Lou?" Upoutal jsem jeho pozornost, když jsme se mazlili v posteli.

„Ano?" Zvedl ke mně pohled, aby se mi díval do očí.

„Nechtěl bys jít se mnou dnes do studia? Mám tam nahrát nějaké písničky a napadlo mě, že bysme se pak mohli projít, jak jsme chtěli včera." Optal jsem se s velkými vykřičníky v očích. Plně jsem doufal, že na to kývne. Chtěl bych ho vzít na moje oblíbené místo tady v Londýně.

„No, ty ses chtěl projít. Já měl jiný plány." Mrkl na mě. Jo tak takhle on na mě. Fajn, když si chce hrát, budeme si hrát. „Jo a klidně s tebou půjdu." Odpověděl, načež jsem ho povalil pod sebe. Nahnul se k jeho oušku a zašeptal. „Ani nevíš, jak hrozně dobře vypadáš v tom mém tričku. Kdybych mohl tak bych ho z tebe strhnul a udělal si značku na každém centimetrů tvého těla." Pod mým teplým dechem se mu objevila husí kůže. Slyšel jsem jeho zrychlené dýchání. Miluju reakce jeho těla na mě samotného. Lehce jsem mu zkousl ušní lalůček, za který jsem lehce zatahal a odtáhl se.

S úsměvem, tak širokým až odhaloval mé ďolíčky, jsem na něj mrknul a vyhrabal se z postele.

Jeho pohled stál za to. Říkám vám, že kdyby pohled mohl zabíjet už bych byl pod kytičkama.

„Hej." Zakňučel a schoval se pod peřinu, jakoby si myslel, že ho ochrání. To se, ale mýlí. Rozeběhl jsem se a skočil na něj. Stáhl jsem z něho peřinu a s laškovným úsměvem mu koukal do velmi překvapených oči.

„Co děláš prosím tě." Uchechtl se. Posadil jsem se na něj obkročmo, napadajíc mě úžasný nápad. Začal jsem ho lechtat. Asi jsem našel jeho slabinu, protože jakmile jsem začal, začal s sebou házet a smát se o sto šest.

Z očí mu stékaly slzy a já usoudil, že by to mohlo stačit. Slezl jsem z něj, sedající si vedle na postel. Na tváři mi stále pohrával široký úsměv.

„Seš hroznej."

„Tak hroznej jo, že mi to včera ani nepřišlo?" Zamyslím se. Hodí po mně polštář.

„Nesnáším tě." Řekl naoko uraženě.

„Taky tě miluju." Sehnul se pro polibek, ale uhnul. Hajzlík jeden.

„Jsi myslíš, že si mě uplatíš takhle snadno?" Podíval se na mě se zvednutým obočím.

„Jo myslím." Chytl jsem jeho tváře, aby nemohl uhnout a hluboce se všemi city ho políbil. Ústa měl semknutá, ale po zjevném vnitřním boji povolil a polibek mi oplatil. Já to věděl. Odtáhnu se s vítězným úšklebkem, načež na mě vyplázne jazyk a dá mi facku. No, spíš mi tak jako pootočí hlavu. Rádoby dotčeně otevřu pusu.

Tohle ranní laškovaní se mi líbí.

_________

Ahojky. Dneska jsem vydala příběh, který má jednu kapitolu. Určitě se můžete podívat je na mém profilu.

Co říkáte na to, že si Eleanor změnila jméno na Instagramu. Nevím, co si o tom mám myslet. Jinak, kdo by nevěděl tak se shodovalo s Louiho. (louist91-eleanorj92) 

26.2.2021

With love, Nikki xxx