Freedom [L.S.] CZ

3.

Vůbec jsem nevěděl, co dělat, jen se mi do očí hrnuly slzy štěstí.

Harry šel pomalým krokem směrem ke mně. Pořád se díval do země, a když se dostal konečně ke mně, koukl se mi do očí a já do těch jeho. Mám pocit, že odpadnu, ale vážně. Má tak nádherné oči. Bože, úplně se v nich ztrácím. Ani nevím, jak dlouho jsme tam stáli a jen tak se dívali do očí toho druhého, ale asi dlouho, protože mi právě sekuriťák oznámil, že mi došel čas, a že si mám dát odchod.

Harry se vzpamatoval a řekl sekuriťákovi, ať ještě chvilku vydrží. Já ho obejmul kolem krku a on si mě lehce přitáhl k sobě. Vůbec nevím, co se právě teď děje, ale líbí se mi to. On tak krásně voní.

Po chvíli se Harry odtáhl, zjistil si moje jméno, které jsem ze sebe vykoktal, dal mi fotku s jeho podpisem a věnoval mi ten nejúžasnější úsměv, který jsem kdy viděl.

Já jsem zmateně odešel a stoupl si zase opodál. Ještě než Harry odešel se připravit na svoji show, rozloučil se a mně se zase zahleděl do očí. Už jen na chvilinku, ale zahleděl. Co to má být?

Všichni jsme se ze sálu dostali k VIP zóně, která byla hned pod pódiem. Chvíli jsme čekali, než se bude něco dít, ale pak nadešla show, která byla úžasná. Harry vypadal, jakoby byl úplně jinde, byl lehce mimo a pořád se díval do publika, jakoby někoho hledal.

Když narazil očima na mě, užívajícího si show, usmál se. Nemám ponětí, proč se usmál, to je na mě něco špatně nebo co? Každopádně to, že se na mě Harry usmál bylo něco nepopsatelného.

Odehrál asi pět písniček a někam si odběhl. Oznámili to jako pauzu.

Po asi pěti minutách vyběhl na stage, omluvil se, že si musel něco zařídit, a že teď může zase pokračovat.

Ukončil show, poděkoval a běžel do backstage. Moc se mi to líbilo, bylo to něco neuvěřitelného. Vždy, když se naskytl okamžik, se na mě podíval. Nevím proč, ale prostě po mně pokukoval.

Všichni se pomalinku posunovali k východu, když v tom mě jeden sekuriťák chytl za ruku a vytáhl ven z davu.

„Pane...." Odmlčel se a čekal na jméno.

„Louis Tomlinson." odpověděl jsem.

„Pane Tomlinsone, pojďte za mnou." Řekl a já se tedy vydal za ním. Mám teď v hlavě takovej maglajs, až se mi z toho pletou nohy.

„Promiňte, kam to vlastně jdeme?" Podivil jsem se.

„Jdeme do backstage." Řekl klidným hlasem sekuriťák. Cože? Kam to jdeme? Moment co? Slyšel jsem dobře, že řekl, že jdeme do BACKSTAGE? Dobře, před pár sekundama jsem řekl, že mám v hlavě maglajs, tak teď mi to tam oficiálně bouchlo.

„Vy jste řekl do backstage?" Ujistil jsem se, že jsem se nepřeslechl.

„Ano." On vážně řekl do backstage.

„A-le p-roč?" Vykoktal jsem ze sebe, aby mi to dávalo větší smysl.

„To už vám řekne sám." Odpověděl klidným hlasem. Počkat co? Jak jako řekne? Kdo mi, co řekne? Moje hlava nestačila pobírat, co se to tu děje.

„C-o ja-k ja-ko řekne? K-do řek-ne?" Vyhrkal jsem, protože mi právě hlas vypovídal službu.

„No kdo asi? Přeci Harry. Harry Styles." Odpověděl příjemným klidným tónem a já zkameněl a zůstal stát na místě. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek, že jsem nevěděl, co dělat jako první.