Demon's bride /píše se/

Uvedení na pravou míru

Za celý svůj život jsem nikdy nikam nepatřil. Nebo, alespoň jsem se tak necítil. Byl jsem členem rodiny, co o mně nic nevěděla. Členem kolektivu třídy, co mně každý den za zády pomlouval. A členem populace planety, o kterou jsem nejevil zájem ani jednou za celých 16 let, co žiju.

Od narození totiž vidím něco, co bych nejspíš neměl. Říkejte si tomu jak chcete, ale já jim říkám duše. Jsou pro normální lidi neviditelní. Avšak, ti co je vidí, se jim většinou vyhýbají, obzvlášť, protože mají takovou špatnou zvláštnost navazovat negativní energii. Jsou to totiž duše, co na této planetě před svojí smrtí něco nedodělali, ale když se takto vrátí, většinou si nic nepamatují. A tak jen bloudí po světě, hledajíc důvod, proč tu jsou. Nejspíš proto jsem jim tolik naslouchal a byl schopný je pochopit. Taky jsem světu nikdy nerozuměl a pořád hledám důvod.

"Takii~~ no tak dělej, přijdeme pozdě do školy." Jo a moje chuť každý den vstávat slábne hlavně kvůli téhle hroudě optimismu a naivity. "Posloucháš mě vůbec?" Ozve se opět hlas démona dívajícího se na mě znuděně ze skříně. Jeho temná křídla jsou tak velká, že celou skříň objímají a konce černých per dopadají skoro až na zem. Mám zatažené závěsy, takže je tu přítmí, což krásně nahrává jeho rudé barvě očí, co na mě svítí.

"Děláš, jako bych měl zájem se s tebou nějak bavit," odfrknu naštvaně a frustrovaně ze sebe dostanu peřinu, čehož později lituju, vzhledem k nízké teplotě v pokoji. Snažím se to však nedát nijak najevo, aby neměl ty jeho kecy o sdílení tělesné teploty. "A už jsem ti kolikrát říkal, ať mi neoxiduješ na skříni, ty opeřená kupko-"

"Nonono," objeví se u mě a pohladí mě po hlavě, "nebuď sprostý na svého snoubence." Koukne se na mě tím jeho neoblomným úšklebkem. Z hlavy mi rukou sjede níž až k uchu, něžně mě tak polechtá na straně krku dlouhými nehty a moji bradu si vezme do dvou prstů, čímž mě donutí se na něj podívat.

V tu chvíli se ve mně opět probudí můj bojovný duch o zachování úcty. "Hatoriiiii!" Hlas se mi z frekvence 0 přehodí na level tajfun a skočím po něm, jako vlk na kořist. Upřímně, na to, že máme být jak on říká "manželé" pereme se jako bychom byli nepřátelé. Kolikrát skončíme i od krve.

"Co to do tebe zase vjelo, vždyť jsem nic neudělal." V hlase už mu jde taky slyšet dost velká frustrovanost. Rukama si brání obličej, zatímco já mu sedím na pase a ruce se mu snažím oddělat. Má sílu, ale když je člověk kreativní, vyzraje i na démona, co je o hlavu vyšší a je stokrát silnější.

S vítězným úsměvem čapnu jedno pero na křídlech, co má krkolomně položená pod sebou, a trhnu co nejsilněji. Na čež se mi ozve vyjeknutí hnědovláska pode mnou. "Ale ale, teď ještě inkoust a můžu se vrátit do starých dobrých let psaní perem." Prohlížím si čistě černé pero, co mám v ruce. Je na délku velké jako dvakrát moje ruka (myslím od zápěstí k prstům).

"Ty skrču já tě-" Snaží se pero vzít zpět, ale já rukou pořád uhýbám a dívám se na něj z výšky s výhrou v očích. Úsměv se mi ale z tváří smyje okamžitě, co vidím, jak se mu rozežhnuly oči. A kurva, tohle není dobrý. Rychlým pohybem ruky si mě položí pod sebe a já se tak prudce uhodím do lopatek. Bolestně vydechnu a držím mu ruku, co se agresivně chytla mého krku, za zápěstí.

"C-co to sakra děláš, chceš abych ti tady exnul?" Poukážu na pevný stisk co má. Rozkašlu se. "Jsem jen člověk nezapomínej, idiote." V očích mi ale pořád plane oheň, co touží po výhře nad tímhle stvořením.

"Začal sis sám, tak si neztěžuj." Trochu stisk mého krku povolí, na což zareaguju pokusem o odkopnutí ho od sebe. To ale už nejspíš čekal, protože mi nohy zasedne. "Tak co, budeš hodnej?" Nechutně se na mě ušklíbne a skloní se mi k rtům. Tak jo Takano, přemýšlej, co bych tak mohl... Hah! Už vím!

Rychlostně se podepřu na loktech, čímž se vyšvihnu trochu víš a zároveň hlavou uhnu tak, aby on minul moje rty a já se dostal tam kam potřebuju. Nemilosrdně se mu zakousnu do krku a stisk, který do úsilí dám, nakonec zapříčiní prokousnutí kůže.

"Co to-" odtáhne se ode mě, "jak se ti to..." Mimo to že mě pustil, mi za ten jeho nechápavý pohled tahle nechutná zkušenost stála. Aspoň ví, že nejsem tak slabý a bezmocný jak si myslí. Není to poprvé co jsem se mu vymlkl ze sevření, ale tentokrát jsem mu byl schopen ublížit a na to jsem byl více než pyšný.

"Uznávám, překvapil jsi mě." Stále si drží zakrvavený krk, ale je jasné, že už se mu to zahojilo, spíš jen nechce zbytečně zakrvácet podlahu. Za tu dobu co tu je jsem si všiml pár zásadních věcí. Nesnáší bordel a nedokáže strpět, když mu někdo sahá na růžky. Ty mě první den co se tady objevil celkem zarazily. Když se řekne démon, představil jsem si spíš postavu s obřímy rohy, než s křídly, ocasem podobném kravímu a růžky tak prťavými, že mezi tou změtí tmavých vlasů kolikrát ani nejsou vidět.

"To by účel." Odplivnu krev, co mi zůstala v puse a utřu si koutky. "Hm, překvapivě to není tak zlý." Zamlaskám nad chutí krve, co mi přetrvává v ústech. Čekal bych že bude jiná než lidská, ale má naprosto normální barvu a i strukturu. Je mimo toho vzhledu vůbec nějak jiný od lidí? Teď nepočítám nadlidské schopnosti.

"Být tebou to nepiju, ještě se proměníš." Zvedne se ze země. "Wait, co?!" Zareaguju vyděšeně. Začne se mi smát a s mokrým hadrem okolo krku za mnou dojde. "To byl vtip." Podá mi ruku a já ji bez ostychu příjmu.

***

Abych vše uvedl na pravou míru. Jmenuju se Takano Hiro. Jsem v druhém ročníku na umělecké střední škole. Už od narození vidím nadpřirozená stvoření a vím i o podsvětí a nebi. Není moc smrtelníků, co má stejnou schopnost jako já, ale ti většinou kontakt s jakoukoli takovouto bytostí odmítají.

A ano, ač tak vypadám, nejsem lidskou bytostí. Nikdy jsem nezjistil přesně co jsem a do svých šesti let se sám sebe bál. Až dědeček mi řekl, co jsem zač. Jsem vpodstatě jedna z těch duší, co se pohybují v lidském světě, já však nabyl vědomí. Ani můj dědeček nevěděl, jak je to možné, ale stal jsem se samostatnou energií, co byla schopná vzít jakoukoli podobu. Dokážu své tělo jakkoli látkově přeměnit. Musí to ale být živoucí věc. Jakékoli zvíře, hmyz, či člověk. Je to jedno.

Jednoduše řečeno, nejsem ani tělo. Jsem jen hodně moc energie ve shluku. Energie, která se drží pohromadě silou určitých nervových vzruchů, podobných těm, co jsou v lidském mozku, tyto jsou ale drženy pohromadě určitým množstvím časované energie. Každý den musím tedy sbírat nadpřirozenou energii, která se skrývá jak v duších, tak v samotných lidech. Kdybych byl tedy úplný prase, prostě bych byl jako upír a po nocích pil lidskou krev. Mně ale stačilo sbírat energii ze zesnulých duší, které napadaly lidi a nebo už se jich držely. Vlastně tak i pomáhám.

Každý den byl pro mě ale, i přes tento fakt, stejný. Začínal jsem se nudit a už dlouho jsem přemýšlel o tom, jak si okořenit tenhle nevyhnutelný život, co mi z nějakého důvodu byl darován. Dokud, se před mými dveřmi neobjevil on. Hnědovlasý démon, co se mi představil jako Hatori. Nechápal jsem jestli je už čas Halloweenu a tohle je nějaký vtip sousedky od vedle, ale když se mi ukázal ve své právé formě, pustil jsem ho dál. Byl jsem zvědavý, nikdy jsem démona naživo neviděl. Samozřejmě, věděl jsem že existují, často se o nich mluvilo v pirátských klubech, kde se sjíždějí další nadpřirozené bytosti. Slýchával jsem o nich různé řeči, ale to co se sklánělo nade mnou, bylo něco zcela jiného.

Nebyl vůbec tak děsivý, jak říkali. Nebyl ani ohavný a ani nemilosrdný vrah. Jen klidně mluvil a s úsměvem se na mě díval. Opravdu mě překvapilo, jak milý byl. Skoro jsem až propadl pocitu, že se mi to polétavé stvoření líbí. Dokud nevytáhl tu věc se svatbou. Přesněji řekl: "A ty budeš moje nevěsta."

Samozřejmě jsem totálně nerozuměl co po mně chce a začal se smát. Pak jsem ale uviděl ten vážný pohled. Nebyl to vtip a ani pokus o léčku. Myslel to smrtelně vážně. A tak za mě opět někdo jiný rozhodl můj vlastní osud. Jako v celém mém životě. Teď to bude asi měsíc, co u mě bydlí. Po týdnu jsem vzdal snažení se ho vykopnout ze svého bytu a po dvou týdnech jsem přestal odporovat i jeho nástupu na stejnou školu, na jakou jsem chodil. Jednu věc jsem si ale líbit nenechal. Naprosto jsem odmítl nabídku sňatku. A tak se zrodila rivalita mezi mnou a démonem jménem Hatori Saito.