Neznámá

Obět

Už jsem se chtěla zvednout, když se za mnou objevil Alfons. Stál tam s dlouhou kudlou mířící na mě, s ďábelským úsměvem na rtech. Přiblížil se ke mně a ostrou špičku kudly přiložil na mé chvějící se záda. Na pár vteřin  jsem strachy zapomněla dýchat. Sklonil hlavu k mému levému uchu a zašeptal: ,,Ty si moc nevážíš života!“

,,Proč myslíš?!“ odpověděla jsem s nechutí v hlase.

,,Ten nápad s rozřezáním provazů a následným útěkem nebyl moc dobrý.“ Šeptal mi děsivým hlasem a přitom se dotýkal rukama mého těla.

Chvěla jsem se po celém těle. ,,Máš snad nějakej lepší?!“ začínala jsem se opravdu bát co má v úmyslu.

,,Třeba by jsi mě mohla obměkčit.“ Přesunul dlaně na má prsa.

,,Nech mě být!“ snažila jsem se mu vymanit ale nohy jsem měla pořád svázané a ruce mi pevně držel až to bolelo.

Přibížil se ke mně a drsně mě políbil na krk. Uhnula jsem hlavou na stranu.položil mi ruku na tvář a hlavu natočil zpátky k sobě. Trhla jsem sebou ale byl neodbytný. Nenapadlo mě nic jiného a tak jsem mu flusla do tváře. Podíval se na mě nasraným výrazem. A tím myslím hodně nasraným!

Napřáhnul se a vrazil mi facku. Nestačilo mu to. Dal mi ještě pěstí do břicha a pár kopanců. Pak odkráčel. Ne však na dlouho, po pár minutách se svými kumpány vrátil a slastně koukal na mé bolestech se svíjející tělo. Nemohl si to odepřít a tak si do mě ještě jednou pořádně kopl. Tělem mi projela bodavá bolest smíšená se silnou křečí v břiše. Sykla jsem a chytla se za bolavé místo. Hluboce se zasmál a vytáhnul pistoli. Sklonil se ke mně a pistoli mi přiložil ke spánkům. Dýchala jsem krátce a přerývavě a celá se přitom třásla. Viděl mé strachem naplněné tělo, což ho vzrušovalo. Chytl mé stehno a pořádně ho zmáčknul. Zatla jsem zuby a snažila se nohu z jeho sevření vymanit. Jeho stisk byl však silný a pěst kterou mi uštědřil do obličeje mě od pokusu vymanit se odradila. Ležela jsem tam a vystrašeně sledovala jak si svlíká kalhoty a to samý dělá mě. Ty dva tam celou dobu postávali opodál a natáčeli nás na přenosnou kameru. Bylo mi nanic. Chtěla jsem něco udělat. Tvrdě ho do mě zasunul. Zakřičela jsem bolestí a nehty zaryla do země, on si to však užíval..

Ležela jsem na zemi s kalhoty napůl svlečenými a ještě furt se třásla. Bylo to už pár hodin co si se mnou Alfons užil. Odešli pryč a nechali mě tu s tím agresivním dobrmanem. Nebyla jsem schopná pohybu. I obyčejné zvednutí hlavy mi dělalo velký problém. Ležela jsem tam oddaná svému osudu. Přála jsem si umřít, zavřít oči a už se neprobudit. Už jsem nechtěla žít a čekat na to, co mi udělají příště. Chytla jsem se za podbřišek a opatrně se posadila (zapoměli mi totiž zavázat ruce). Ozvala se bodavá bolest, která mi prostupovala celým tělem. Snažila jsem se jí nevnímat a soustředila se na psa, který se mezitím postavil a výhružně zavrčel. Odsunula jsem se dozadu a opřela se o kmen smrku. Snažila jsem se co nejvíc zklidnit. Pes se posadil a zvědavě na mě koukal.

Najednou se otočil a svou pozornost přesunul bleše ve svém kožichu. Neváhala jsem ani milisekundu, sáhla jsem do boty a vytáhla malou kudlu. Pevně jsem jí stiskla a mrskla po psovi. Bolestně zavyl když se mu dýka zabodla do svalnatého stehna. Doplazila jsem se k Norditovi a rychle rozmotala provazy nejdříve kolem čumáku a pak na končetinách. Jakmile odpadl poslední provaz, stoupnul si na všechny čtyři a pořádně se protáhnul.

Za zády jsem uslyšela zavrčení. Když jsem se otočila, zrovna po mě ten dobrman startoval. Byl už jen pár centimetrů od mého obličeje když se Nordit odrazil od země, ladně mě přeskočil a zakousl se dobrmanovi do krku. Oba se svalily k zemi a zvířily oblak prachu. Mezitím co se rvali, chňapla jsem po batohu co ležel kousek opodál a schovala se za strom. Oba čoklové vydávali hrozný rámus a tak si jich brzo Alfons a spol. všimli. Přišli k nim a snažily se je rozmotat. Denis chtěl do Nordita střelit ale velký dobrman mu v tom nechtěně bránil. Nordit se otočil do kolečka a kousek poodběhl. Dobrman vyrazil za ním ale zamotal se přitom do vlastního vodítka. Nohy se mu zamotali do sebe a on spadnul čumákem k zemi. Bolestivě kňučel a snažil se vyprostit. Denis namířil pistol na Nordita a vystřelil. Nordit naštěstí stihnul uhnout a bleskově se schoval do křoví.

Až teď si ti chlapíci všimli že tam neležím svázaná ke stromu. Vykoukla jsem zpoza kmenu zrovna když se na stejné místo díval i Alfons. Naše oči se na chvíli střetli. Rychle jsem se schovala za kmen a poslouchala přibližující se kroky. Už jsem před sebou viděla jeho obrovský stín, když ticho prořízlo náhlé zaječení. Vykoukla jsem zpoza stromu. Nordit byl zakouslej v Alfonsově boku a nehodlal se pustit. Chvílemi mě po očku sledoval a jakoby mi naznačoval abych utekla. Jenže já tam pořád stála jak socha. Sledovala jsem jak Alfons do Nordita bije pěstmi a ten mu to vrací tvrdým stiskem silných čelistí.

Náhle zvuk prořízne výstřel. Nordit uvolní sevření a padne mrtvý k zemi. Z boku mu teče krev. Chladnýma očima bez kapky života hledí na mě. Neubránila jsem se výkřiku. Ruce jsem dal před pusu a z očí se mi vyřinuly slzy. Řvala jsem z plna hrdla všelijaké nadávky a bylo mi jedno že mě slyší. Alfons si do Nordita pohrdavě kopnul a pak se obrátil ke mně. Zamířil ke mně klidným krokem s pistolí v ruce.

Jakoby se čas zpomalil. Stála jsem tam, oči nemohla odtrhnout od Norditova těla. Alfons se pomalu přibližoval. Byl už jen pár kroků ode mě. Zatřásla jsem hlavou abych se vzpamatovala. Věnovala jsem Norditovi poslední smutný pohled, pak se otočila a zběsile zaběhla mezi stromy. Nevnímala jsem nic než tlukot svého srdce a cestu po níž jsem běžela. Tentokrát jim uteču! To já budu ta co se bude smát naposled až se z vašich těl bude řinout horká krev! Přidala jsem do kroku a brzy jim zmizela mezi větvemi stromů.

Tak tady je slíbená část :33 snad se bude líbit !:33 moc děkuju za nominace do soutěže 

WattyAward 2014

 která právě probíhá a také za veškeré hlasy. miluju vás <33 

tu to část chci věnovat mé úžasné kamarádce @marika333