Ležela jsem na malé, železné posteli a mhouřila oči do přítmí pokoje. Hlava mě šíleně bolela a motala se mi. Pomalu jsem se posadila na tvrdé matraci a opřela se o studenou zeď. Oči mi zabloudily k vysokému, skvrnami posetému stropu. Ze strany na mě dopadali slabé paprsky měsíčního světla. Vypadalo to tu jako ve vězení.
Zvedla jsem se a s pomocí železných tyčí po stranách postele jsem si stoupla na studenou betonovou zem. Rozhlídla jsem se kolem dokola.. Vedle postele stál malý noční stolek co sotva držel pohromady. Na zdi naproti mně byla sedřená omítka. Z ní na mě koukali poničené cihly. Otočila jsem hlavu doleva. Tam uprostřed kdysi bílé stěny stáli masivní dřevěné dveře.
Rozeběhla jsem se k nim i když to na mích vratkých nohách nebylo jednoduché. Začala jsem do nich mlátit pěstmi, ale nikdo neodpovídal. Po tváři mi stékali slzy. Sesunula jsem se podél dveří na zem a hlavu složila mezi kolena. Rozbrečela jsem se usedavým pláčem. Po chvíli jsem hlavu zvedla a nastavila ji měsíčnímu svitu. Slzy kutálející se mi po tváři se od něj blyštily jako diamanty.
Najednou se na chodbě ozvali kroky. Vyděšeně jsem vyběhla k posteli a zalezla pod starou roztrhanou deku. Ten někdo se zastavil přímo před dveřmi do mého pokoje! Zatajila jsem dech a ani nedutala. Na spodní části dveří se otevřela další malá dvířka kterých jsem si předtím vůbec nevšimla. Dovnitř neznámý strčil malou misku s něčím vodnatým a k tomu plátek chleba. Pak se dvířka zavřela a kroky pomalu odeznívali. Nedůvěřivě jsem se po čtyrech přiblížila k misce s modrými okraji. Přikrčila jsem se a nadechla se páry z ní vycházející. Vonělo to jako kuřecí vývar ale hodně naředěný. Kopla jsem ho do sebe a ani se nezabývala tou opravdu otřesnou chutí. Zajedla jsem to ztvrdlým chlebem a unaveně se svalila zpátky do postele. Víčka se mi začala uzavírat a obrysy mého pokoje pomalu nahradila černočerná tma..
Když jsem se probudila na nose mě zašimral sluneční paprsek. Musela jsem zaspat i část dne. Zvedla jsem se a stále trochu neohrabaně došla k oknu. Z venku bylo zamřížované silnými mřížemi – nebylo možné se odsud dostat. Z okna byl výhled na písečnou pláž. Nejspíš bylo odpoledne ale i tak se tu nikdo neslunil, nekoupal. Přišlo mi to divné. Na obloze poletovali racci. Pokřikovali si něco mezi sebou a samovolně poletovali v kruhu. Jak ráda bych sdílela jejich svobodu! Zasněně jsem se dívala na poletující ptáky. Vyrušil mě vrzající zvuk. Otočila jsem se ke dveřím. V těch malých dvířkách ležela potetovaná ruka a posunovala směrem ke mně misku s ovocem. Oproti včerejší “polévce“ to vypadalo nádherně. Rozeběhla jsem se a chytla tu ruku dřív než z dvířek vyklouzla. Na druhé straně dveří někdo zařval a trhnul sebou. Bouchla jsem se do hlavy a mé sevření povolilo. Bleskově se mi vysmeknul a pomalým krokem odcházel.
,,Kdo jste?? Co chcete?“ pořvávala jsem po něm a bušila do dveří pěstmy.
On si mě ale nevšímal. Prásknul na konci chodby s dveřmi a pak se rozhostilo ticho..
Mám v tomto příběhu pokračovat nebo ne? :)
ČTEŠ
Neznámá
HorrorProbudíš se na neznámém místě..nevíš kde jsi, kdo jsi...voláš o pomoc ale nikdo tě neslyší..nikdo ti nemůže pomoci..jen ty sama..
