Neznámá

Nekonečná louka

Ráno jsme se probudily brzy. Slunce teprve vycházelo a bylo ještě celkem šero. Vyndala jsem z batohu rohlík a pro psa misku granulí. Až mu dojdou, bude si muset potravu shánět sám.

 Po snídani jsme se vydali znovu na cestu. Kráčeli jsme hustou trávou, která nás svými ostrými konci šlehala do nohou. Vidět bylo jen pár kroků před sebe. Šli jsme takhle celé dopoledne a část odpoledne. I když jsme ušli už několik kilometrů, stále se všude kam jsem dohlédla, rozprostírala ta proradná louka. Sluníčko děsně pálilo a tak jsem byla i trochu ráda za vysokou trávu kolem, která nás před žhavým slunečním svitem aspoň trochu chránila.

 Sedli jsme si na vysušenou zem a odpočívali. Čelo jsem měla úplně zpocen a nohy mě šíleně boleli. Nordit nevypadal vůbec unaveně. Z pusy se mu kinklal dlouhý jazyk a spokojeně mě sledoval. Lehla jsem si do trávy a spokojeně odpočívala. Nevím jak se mi to podařilo ale když jsem se probudila, byla už tma. Opatrně jsem si sedla a mžourala do tmy oči. Když jsem si trochu zvykla a začala rozeznávat jednotlivé stébla trávy kolem, otočila jsem hlavu směrem, kde ležel můj batoh.  Měla jsem takový zvláštní pocit, jakoby tu něco chyběli. Nemohla jsem však přijít na to co to bylo. Rozhlížela jsem se kolem dokola a najednoou mi to došlo. Nordit byl pryč! Místo kde včera podřimoval zelo prázdnotou. Polekaně jsem se zvedla a hledala ho v okolní trávě. Nikde však nebyl.

,,Nordite?“zavolala jsem ale hned jsem zmlkla aby mě náhodou neslyšeli ti nesprávní. Rozhlédla jsem se kolem dokola a zavolala znovu, tentokrát potišeji. ,,Nordite?“ naslouchala jsem nočnímu tichu.

V tu chvíli trsy trávy kousek ode mě lehce zašuměli. Bylo to divné jelikož tu panovalo bezvětří. Nedůvěřivě jsem se zadívala na místo odkud zvuk vycházel. Vzala jsem do ruky malý ohnutý klacík a stoupla si do bojové pozice. Nesmírně se mi ulevilo, když se přede mnou objevily známé rysy tmavého ovčáka. V tlamě držel mrtvého zajíce o v očích mu jiskřil vítězný pohled. Došel až ke mně a pár minut se kořistí vychloubal. Pak si lehnul kousek ode mě a s chutí se do mršiny pustil až to mlaskalo. Rozhodla jsem se, že v cestě budem pokračovat až ráno, tak jsem znovu ulehla na svůj batoh a spokojeně zavřela víčka.

Ráno jsem se vzbudila jako první. Nordit ještě spal a slastně přitom pochrupkával. Vedle něho se váleli kosti a kůže ze zajíce. Podle kostí musel být dost velký a pro Nordita to byla vydatná porce. Aspoň nám dýl vydrží zásoby.

Posadila jsem se a pořádně se protáhla. V zádech mi přitom lehce zapraskalo. Natáhla jsem se k spícímu zvířeti a opatrně do něj šťouchla rukou. Rozespale zvednul hlavu a těžce se posadil. Oblízl si vousy u pusy na kterých měl ještě zbytky krve z včerejší hostiny. Mlčky jsem se zvedla a pokračovala v cestě. Nordit se podrbal se uhlově černým uchem a vyrazil za mnou. Před námi byl další dlouhý zelenavý pás louky bez konce…

K večeru se na obzoru objevil mlhavý pás stromů. V duchu jsem zaradovala že konečně zmizíme z té proradné louky. Počítala jsem že k lesu dorazíme zítra v čas oběda. Usmála jsem se na nordita a ještě chvíli jsme pochodovali.

Trsy vysoké trávy vystřídala pás kukuřice co mi sahala až po bradu. Když se na oblohu vyhoupnul bílý srpek měsíce zastavily jsme na odpočinek. Nordit si odběhnul chytit nějakého toho králíka a já mezitím snědla kus sušené šunky a patku chleba. Počkala jsem až se nordit vrátí a ulehla ke spánku. Než jsem ponořila do říše snů slyšela jsem ještě jak Nordit pomlaskává nad masem mladého zajíce.

V noci mě probudily nějaké zvuky. Zaostřila jsem zvuk a v polospánku uslyšela něčí štěkot. Otevřela jsem oči a chtěla Nordita napomenout aby zmlknul, ten však tvrdě spal. Polekaně jsem vyskočila a ostražitě sledovala jakýkoli pohyb. Štěkot mi připadal vzdálený a každou chvíli se víc a víc přibližoval. Poplácala jsem Nordita po zádeh a ten se okamžitě probudil. V mžiku byl na nohou a také poslouchal vzdálený zvuk. Výhružně zavrčel a zabořil oči do tmy před sebou. Tady už to pro nás nebylo bezpečné. Rychle jsem zbalila věci do batohu, zapla ho a přehodila na záda.

Pokynula jsem Norditovi aby šel a vydala se mezi kukuřice. Nordit znovu výhružně zavrčel a pak se vydal za mnou. Šli jsme rychlým klusem. Nordit pobíhal pár stop přede mnou a každou chvíli se ohlížel jestli jdu. Přidala jsem do kroku a prodírala se výhonky kukuřice. Za chvíli jsem běžela, jak nejrychleji to šlo, ale štěkot se pořád přibližoval. Po půl hodině byl už tak blízko že jsem slyšela i křik jeho pánů, kteří ho hnali stále dopředu. Zařvala jsem na Nordita aby si pospíšil i když byl dobrých deset metrů dopředu. Ještě jsem zrychlila a rukama odhrnovala listy kukuřic.

Batoh mi na zádech poskakoval a ztěžoval mi běh. Srdce mi tepalo jak při maratonu. Museli jsme běžet už asi hodinu. Štěkot byl stále výraznější a pomalu jsem už i dokázala rozeznat jednotlivé hlasy. Nadávali a při běhu těžce funěli. Přesně jsem věděla, před kým utíkám.

Nastal východ slunce. Obloha zčervenala a kdesi v dáli přede mnou se objevil první kužel slabého světla. Les, který jsem včera viděla, byl mnohem blíž a stále se přibližoval. Temné siluety borovic a smrků se ohýbaly ve větru a jakoby ke mně promlouvali. Ohlédla jsem se a v dáli za sebou uviděla velkého psa. Bežel s vyplazeným jazykem a každou chvíli štěkal. Tři osoby dobrých dvacet metrů za ním něco pokřikovali a z běhu sotva popadali dech. Pes však byl stále plný energie a každým ladným skokem se ke mně přibližoval.

Les už nám byl skoro nadosah. Rozeznala jsem dvě různé cesty, stáčející se každá na jinou stranu. Doběhli jsme až k prvním stromům kde se cesty rozcházeli a zastavily se. Opřela jsem se o statný strom a hlasitě dýchala. Nordit jen stál a čekal, až se uklidním. Podívala jsem se na klikaté cestičky a přemýšlela, která z nich bude lepší. Ta vpravo se stáčela na sever, mizela v bujném houští v dáli. Ta druhá, mířící na jih byla mnohem širší než její sestřička ze severu. Lemovali ji malé keříky a vysoké smrky.

Rozhodovala jsem se, po které z nich se vydáme když Nordit tiše štěknul. Obrátila jsem k němu pozornost. Díval se zpátky ke kukuřičnému lesu, kde už byli hlasy jasně patrné. Podívala jsem se zpět na Nordita a kývla hlavou. Vyběhla jsem na širší cestu a utíkala co nejrychleji to šlo. Nordit se vydal po cestě druhé. Zavolala jsem po něm ale on neposlouchal. Teď jsem se proněj však vrátit nemohla.

Schovala jsem se do křoví a sledovala křižovatku na níž zrovna vběhnul svalnatý dobrman v závěsu tří mužů. Drželi v rukou každý svou pistoli a hubeňour měl k tomu navíc ještě silný provaz na kterým byl pes uvázaný. Sklonil hlavu k zemi a zběsile čmuchal. Modlila jsem se aby si pes vybral druhou cestu. Pes jakoby mě slyšel, vyrazil po užší cestičce a po chvíli mi zmizeli z očí.     

Lesní ticho vyrušil náhlý a ostrý štěkot psů jak se do sebe Nordit s tím druhým pustily. Po chvíli zazněly i rány z pistolí. Vyskočila jsem strachy, když jsem ten zvuk slyšela a doufala že je Nordit v pořádku. Po chvíli střely a i štěkot psů ustali. Podívala jsem se směrem ke křižovatce. O pár minut později tam vbelhal zraněný Nordit. Chvíli se rozhlížel a pak vykročil směrem ke mně.

Vyskočila jsem ze křoví a ruce ovinula kolem jeho hrudi. Byl zranění, ale živý! Z levé zadní nohy koukal zlatavý náboj a rána krvácela. Opatrně jsem náboj vyndala, přičemž Nordit bolestivě štěknul. Slovy jsem ho uklidňovala a stehno mu zavázala kouskem svého rukávu. Oddaně se na mě podíval a vlhkým jazykem mi oblízl celou tvář a ruku. Pohladila jsem ho po hlavě a stoupla si. I když byl můj čtyřnohý kamarád zraněný, museli jsme pokračovat v cestě. Tady to nebylo bezpečné.

Věděla jsem, že to Nordit zvládne a tak jsem se pomalým krokem vydala po hliněné cestě. Pokulhával mi u nohou ale snášel to statečně. Vždycky jsem ho kousek poponesla ale byl na mě moc těžký. Večer jsme došli k vysoké borovici ohraničené ostružiníky. Proprali jsme se k ní ostrými větvemi které nás pořádně poškrábali. Úkryt to však byl dokonalý, od cesty nás nebylo vůbec vidět! Nordit si lehl ke kmenu stromu chvíli si lízal ošklivou ránu a pak znaveně usnul. Pár minut jsme ho pozorovala a pak taky ulehla.

Tak co jak se vám líbí tahle knížka? budu ráda za jakýkoli komentář a potažmo i vote :)