Neznámá

Rozloučení

Vešla jsem zpátky do domu s Norditem v patách. Hledala jsem nějaký batoh. V rohu u malé kytky ležel jeden černý. Chňapla jsem po něm a vklusala do kuchyně. Nandala jsem do batohu skoro všechno jídlo z lednice a spoustu granulí. Nordit na mě upřeně koukal svými černými očky. Zavřela jsem zip a a přehodila si batoh přes ramena.

Došla jsem na verandu, chytla mrtvolu Drikora za ruce a dotáhla ho dovnitř ke krbu. Pak jsem z oken strhla záclony a napůl je hodila do ohně. Okamžitě se po nich začali plazit ohnivé jazyky.

Vyběhla jsem z domu a zastavila se až asi dvěstě metrů od domu. Nordit stál vedle mě a s nakloněnou hlavou pozoroval hořící dům. Oheň už byl skoro všude a pomalu se sunul do druhého patra. Oči se mi leskly smutkem. Drikor umřel kvůli mně! To já bych měla být na jeho místě! Však já ho pomstím! Pomsta bude sladká!

,,Sbohem Drikore.“ Řekla jsem a otočila se k odchodu. Nordit tam ještě chvíli stál a pak mě pár dlouhými skoky doběhl.

Prošli jsme nízkou brankou, která bývalý pozemek ohraničovala. Po levé straně se klikatila cesta, které jsem si předtím nevšimla. Vydala jsem se po ní a Drikor mě poslušně následoval. Nad hlavami nám šuměli koruny stromů a sem tam poletovali malí ptáčci. Nordit se chvílemi honil za malýma motýlama a chvílemi odbíhal někam do křoví. Během minuty se však vrátil a hledal dalšího barevného motýlka.

Slunce už bylo na svém nejvyšším bodě. Zastavila jsem na malý odpočinek. Nordit se skulil do klubíčka a tiše oddychoval. Vyndala jsem petlahev s vodou co jsem vzala z domu a napila se. Pak jsem trochu nalila Norditovi do plastové misky a dala mu to pod čumák. Nejdříve rozlepil jedno víčko, potom druhé a nakonec vrazil vlhký čumák do osvěžující tekutiny. Ještě chvíli jsme seděli na zemi a potom jsme se zvedli a pokračovali v chůzi. Došli jsme na konec lesa, odkud se do dáli rozvíjela svěží louka. Trsy vysoké trávy se jemně ohýbaly ve slabém větříku.

Vykročily jsme vpřed. Tráva mi sahala až po břicho a Nordit nebyl vůbec vidět. Držel se mi u nohou, abych mu náhodou někam nezmizela. Šli jsme celý den, dokud slunce nezapadlo a na nebi se objevily červánky. Ušlapali jsme si v trávě malý kruh a ulehli. Pod hlavu jsem si dala batoh a po chvíli usnula. Nordit se mi stočil u nohou a skoro okamžitě usnul. Na nebi nám matně zářily hvězdy a osvětlovali pole, v němž jsme unaveně podřimovali.

Omlouvám se že je tato kapitola tak krátká, nestíhám :D

věnováno: @simoonka