Neznámá

Nepříjemná návštěva

Bylo už pozdě večer a já byla po dnešku hodně unavená. Drikor mě zavedl do útulného pokoje s postelí a sám si ustlal dole na gauči. Usnula jsem skoro okamžitě. Nad hlavou jsem měla otevřené okno jímž dovnitř proudil čerstvý studený vzduch.

Probudila jsem se brzy. Oblohu zahalovali mraky a slunce ještě nemělo velkou sílu. Vstala jsem z postele, ruce zvedla nad hlavu a pořádně jsem se protáhla. Potom jsem šla do koupelny, svlékla se a šla do sprchového koutu. Chvíli trvalo než ze sprchy začali padat teplé kapky vody. Namydlila jsem se mýdlem a pak to celé smyla. Vylezla jsem z vany a oblékla se zpátky do svého oblečení. Sešla jsem po vrzajících schodech dolů, kde už na mě čekal Drikor se snídaní. S chutí jsem se pustila do vařených vajíček a chleba s tou nejskvělejší marmeládou pod sluncem. Po dlouhé době jsem v ústech přežvykovala skvělou snídani. Po jídle jsem umyla nádobí a šla nakrmit Nordita- to byl ten huňatý pes. S chutí zbaštil kus masa co jsem mu dala a pak mě šťastně oblízl tvář. Poplácala jsem ho po zádech a podrbala za ušima. Pak jsem se zvedla a šla zpátky do domu.

Dneska nebyl zrovna teplý den a tak jsem si sedla ke krbu s plápolajícím ohněm. Koukala jsem se do jeho oranžovo-černých jazyků jak olizují spálené dřevo. Drikor si sednul vedle mě a chvíli jsem nečinně koukali do ohně.

Nordit se rozštěkal. Jeho štěkot byl zuřivější než když poprvé uviděl mě. Oba jsme se nahrnuli k oknu. Nejdříve jsme viděly jen Nordita jak zběsile poskakuje a trhá za řetěz na kterém byl uvázaný. Pak jsme uviděli tři postavy na které tak štěkal. Zatajila jsem dech zděšením když jsem ony muže poznala. Byli to ti co mě včera pronásledovali!

,,To jsou oni!“ hlesla jsem a dál koukala skrze záclonu z okna.

Drikor se odšoural na druhý konec pokoje a z velké, tmavě hnědé skříně vytáhl pušku a pár nábojů. Dívala jsem se na něj s hrůzou v očích. To co se stane v následujících minutách rozhodně nebude nic hezkého! Drikor vyšel ze dveří a namířil na tři postavy puškou. Ti si ho ale nevšímali a pokračovali blíže k domu. Nordit po jednom z nich vystartoval, ale ten ho kopl do žeber tak silně až se svalil na zem a bolestivě zakňučel. Drikor zlostně přimhouřil oči a namířil puškou chlapcům pod nohy.

Ozval se výstřel. Kulka dopadla těsně vedle boty hubeňourka a zvedla velký oblak prachu a hlíny. Hubeňour polekaně uskočil stranou. Pak ale vytáhl svou pistoli, přesně zamířil a trefil starého muže do levého stehna. Drikor bolestně sykl, ale dál se držel na nohou.

Já jsem ještě pořád stála za zažloutlou záclonou. Rozeběhla jsem se ke skříni, odkud vzal před chvílí Drikor svojí pušku. Našla jsem tam ještě matně černou pistoli a složitě vyřezávaný nůž na lov zvířat. Vedle toho ležela hromada nábojů. Kudlu jsem si opatrně dala do boty, pistoli naplnila náboji a zastrčila za opasek u kalhot. Zbytek nábojů jsem si dala do kapes od mikiny. Stoupla jsem si k oknu u dveří a lehce ho pootevřela. Jelikož bylo okno z boku, nebyla jsem vidět.

 Drikor bolestí už skoro nemohl stát. z rány mu ošklivě krvácelo. Namířil zbraň a střelil hubeňourka do levého ramene. Ten upustil pistol a chytl se za krvácející místo. Jeden z tlusťochů naštvaně zařval a při slovech „My se vrátíme“ střelil Drikora do hrudi. Pak se všichni tři otočily a s vítězným smíchem odešli. Drikor se svezl k zemi a namáhavě dýchal. Nordit k němu okamžitě přiběhl a začal ho olizovat.

,,Nééééé!!“ zařvala jsem a vyskočila oknem na terasu. Jedním skokem jsem byla u Drigora. Dopadla jsem na kolena a jeho hlavu si položila na svoje stehna. Z očí se mi drali slzy které nešli zastavit. Unaveně se na mě usmál a pohladil mě po tváři. Nordit do něj šťouchnul čumákem a tak ho ztěžklou rukou pohladil za ušima. Pohlédl na mě moudrýma očima a sípavým hlasem řekl: ,,Postarej se o Nordita.“ S těmito slovy naposled vydechnul. Hlava mu spadla na stranu a hrudník se přestal hýbat.

,,Néééé!!“ zařvala jsem znovu, ,,Ty nesmíš umřít! Vzbuď se! Prosím!“ slzy mi tekly proudem. Chytla jsem ho v objetí a rozvzlykala se ještě víc. 

Nordit smutně kňučel a strkal do svého pána čumákem.

,,Však já tě pomstím!“ zašeptala jsem Drikorovi do ucha a položila ho na zem. Nordit pořád kňučel. Chytla jsem rukama jeho hlavu a podívala se mu do očí. I on cítil, že už Drikor není mezi náma.

tak pro dnešek poslední kapitola :D