Meissa | hp

10. Kapitola

Meissa pro Daisy vybrala tu nejodpornější a nejstudenější celu ve sklepení Malfoy manoru. Každý den ji chodila navštěvovat, ne moc milými návštěvami. Daisy neměla daleko k zešílení.

„Užívala sis moje šikanování tak, jako si já teď užívám svou odplatu?" zeptala se Meissa chladně, zašklebila se a kopla blondýnu, která se choulila na zemi v klubíčku, do břicha. Odpověď se černovlásce nedostala, jen tichý vzlykot a bolestné úpění.

„Vždycky jsi měla plnou hubu keců a teď mlčíš?!" zaječela Meissa a Daisy s sebou trhla.

„Js.. jsi šílená," šeptla trhavě Daisy. Meissa se k ní naklonila, černé vlasy ji spadly do obličeje.

„A můžeš za to ty," sykla ji do ucha. Černovláska mávla rukou a mrštila blondýnkou o zeď, možná ji tím zlomila nějakou kost.

„Ja se ti líbí tvoje vlastní medicína, Daisy?" zachechtala se Meissa, Daisy brečela bolestí.

Meissa přimhouřila oči, jediná myšlenka ji stačila, aby Daisy způsobila nesnesitelnou bolest.

„Přestaň! Prosím! Už mě nech být!" křičela Daisy. Meissa přestala, ale jen aby už blondýna nekřičela a slyšela co říká.

„Nikdy si neměla ráda můj oheň..., není divu, že tě tak strašně bolí, když se ti prohání žílami," pronesla černovláska chladně a pokračovala v ohnivém mučení blondýnky.

„Už mě za..bij, na co čekáš, zabij mě, už to skonči!" brečela Daisy a choulila se do klubíčka.

„Jsi ubohá Daisy...., tohle je teprve začátek," zašklebila se Meissa, jedinou myšlenkou znemožnila blondýně nadechnout se. Daisy lapala po dechu a nakonec upadla do bezvědomí. Do bezvědomí plného psychického utrpení.

Meissa s úšklebkem vyšla z cely a pomalou chůzí vycházela schody ze sklepení. Dnes se konala smrtijedská schůze, měla se jí účastnit poprvé a schválně chtěla přijít pozdě.

Černovláska procházela tichými chodbami, blížila se ke dveří velkého salónku, dveře byly zavřené a v místnosti cítila hodně lidí. Schůze už dávno začala.

Ušklíbla se a prudkým pohybem zápěstí rozrazila dvojkřídlé dveře dokořán. Všichni u dlouhého stolu z tmavého dřeva s sebou trhli a otočili hlavy ke dveřím, všichni kromě Voldemorta. Ten seděl v čele stolu s výhledem na dveře.

„Omlouvám se, že jsem se opozdila, měla jsem... práci," zašklebila se Meissa. Většina Smrtijedů na ni vyjeveně koukala. Jakoby Meissa vůbec netušila jak vypadá, se podívala na své ruce.

„Oh, snad nevadí, že jsem se nestihla upravit," ušklíbla se černovláska a krvavé ruce otřela do tmavě zelených šatů, které na sobě už dávno měly zaschlou krev.

„Vítej, Meisso, posaď se," pokynul ji Pán zla k židli vedle její matky. Meissa ladnou chůzí došla k volnému místu, políbila svoji matku na tvář,  zanechala ji tam šmouhu od krve, a nakonec se usadila. Bellatrix se na ni krátce podívala, usmála se a pak znovu začala zbožně zírat na Voldemorta. Meissa se ušklíbla, všichni na ni zírali, teda kromě její matky a její tety Narcissy, která seděla vedle ní a tupě zírala do desky stolu, Meissa si všimla, jak moc pomalu dýchá, jakoby se snažila uklidnit.

„Moji milí Smrtijedi, rád bych vám oficiálně představil Bellatrixinu dceru. Meissa se k nám ochotně přidala a dnes ji udělím úkol, kterým mi dokáže svou věrnost ke mě," pronesl chladně Voldemort, krvavě rudé oči upíral na černovlásku, která mu pohled opětovala s úšklebkem na rtech.