Meissa | hp

3. Kapitola

Rok 1988 – sedm let

„Jsi divná!" křikla sedmiletá blond holčička po své černovlasé vrstevnici, ta se jen zamračila a snažila se zahnat nezbedné slzy.

Proč se se mnou nikdo nebaví? Proč mi nadávají? Ptala se sama sebe a blonďaté Daisy si nevšímala, vždyť je úplně hloupá, ve škole nic neumí, pomyslela si Meissa a chtěla jít ven na zahrádku.

„Nikdo si tě nikdy nenechá! Vždycky tě vrátí, protože jsi cvok!" křičela za ní Daisy. To už Meisse přetekly slzy a kutálely se jí po tvářích.

Však ona za to nemůže, ne? Ty zvláštní věci se okolo ní dějí samy.

Na zahrádce za sirotčincem jí je vždy nejlépe, tam ji totiž žádná Daisy nenajde.

Šla se schovat na svoje oblíbené místo na konci zahrady, kde jsou hodně husté keře a dá se do nich dobře schovat. Rostou tam tulipány, které jsou ale věčně zvadlé, jelikož keře okolo nich jim berou veškeré živiny.

Setřela si slzy a usmála se na svoje tulipány, byly sice zase zvadlé, ale to se brzy napraví.

Klekla si ke květům a nastavila nad ně rozevřené dlaně, zavřela oči a soustředila se. Když po chvíli oči otevřela, tulipány nádherně kvetly a vypadala zcela zdravě.

Vždyť to není nic špatného, ne? Tak proč se jí za tohle všichni straní? Proč jí říkají, že je cvok? Vždyť je to dobré, pomáhá, na tomhle přece není nic špatného...

***

Meissa chodila k tulipánům mezi keři minimálně jednou týdně. I dnes tam mířila, květiny byly opět zvadlé.

Jako vždy si k nim klekla a nastavila nad ně ruce. Tulipány začaly ožívat a nabírat svou ztracenou barvu, zvadlé lísky se zazelenaly.

„Vidíte co dělá?" vyjekla za ní Daisy, okolo ní byli další tři dívky a dokonce i dva chlapci.

„Vždyť jsem neudělala nic špatného!" namítla Meissa, už jí nebavilo, jak jí říkají, že je tohle špatné, vždyť není!

„Tohle není normální!" vykřikla opět Daisy a holky okolo ní přikyvovaly.

Blondýnka prudce strčila do kudrnaté černovlásky a ta spadla do keřů. Větvičky se jí nepříjemně zapíchly do zad a tak se snažila opět postavit. Daisy si to už ale mířila k její tulipánům a začala je trhat, vytrhla je i s kořeny a pak jim rozmačkala květ a přetrhla stonky a listy.

Skupinka dětí se za ní smála a Meissa na její počínání koukala se slzami v očích.

„Ona bulí!" zasmál se jeden z chlapců a ten druhý se k němu přidal stejně tak jako holky.

„Bulíš kvůli kytkám, jsi ubohá, cvoku!" křikla po ní se smíchem Daisy a pak s ostatními odešla.

Meissa tam jen seděla a nechala si tvář smáčet slzami. Ty květiny byli to jediné co tu měla. Někdy si s nimi i povídala a teď byly pryč.

V kleku se doplazila k té spoušti a sebrala jeden rozdrcený květ tulipánu. Ne, tohle už se nedá spravit.

Naštvaně odhodila květ na tu hromádku, která po krásných tulipánech zbyla.

Nesnášela Daisy, nesnášela její partičku, nesnášela sirotčinec.

Najednou zbytky květin před ní vzplály, Meissa se překvapeně dívala, jak její tulipány hoří.

Ten oheň ji připadal nějak podivně blízký a proto se k němu přiblížila blíž. Natáhla ruku nad oheň, překvapilo ji, že jí vůbec nepálil a proto strčila ruku do ohně.

Normální sedmileté dítě by se možná i bálo být v takové blízkosti ohně a natož se ho dotknout, ale ona ne.

Vytáhla ruku z plamenů a na dlani, k jejímu překvapení, tančil malý plamínek.

Tohle už mi nikdo nevezme, pomyslela si kudrnatá černovláska a usmála se.

******************************************

Tak dneska přidávám ještě třetí kapitolu.😁
Snad se líbí.

Tady už můžeme Meissu trochu poznat, co si o ní myslíte?

A o Daisy a její partičce?
Podle mě jsou to ty děti, na které rozhodně nechcete narazit na pískovišti.😂
No chudát Meissa je potkala... a bude hůř...