Meissa | hp

6. Kapitola

Rok 1994 – třináct let

Meissa seděla osamoceně na lavičce, jako vždy. Už jí to nevadilo, naopak to měla ráda.

Na co by se měla s někým kamarádit, když může být sama se svým plamínkem.
Pokaždé když soustředěně rozevřela dlaň, tak na ní plápolal malinký ohýnek.

I teď tomu tak bylo.

„Dívejte! Zase to dělá!" vykřikla odněkud Daisy a v dalším okamžiku shodila Meissu z lavičky. Černovláska z lavičky spadl a praštila se o její roh do hlavy.

Blondýnka stála nad ní a šklebila se, za ní byla její parta a dokonce vzadu za ostatními stála i Jenna.

„Tohle je nenormální! Tohle nejde..., myslím, že by sis to mohla už zapamatovat!" prskla Daisy a kopla Meissu do břicha.

Černovláska se stočila do klubíčka, jelikož po útoku Daisy se přidali i ostatní.

Meissa nebyla schopná se zvednout, když to zkusila, okamžitě ji někdo strhl dolů na zem.

Rukama si přikryla hlavu a pevně semkla víčka, když se přestane bránit, tak je to brzy přestane bavit.

„Co pak to je?" ozvala se zvědavě Daisy a tak i ostatní přestali do Meissi kopat a mlátit ji.

Blondýnka strhla Meisse z ruky náramek, byl to stříbrný had se smaragdovýma očima, který měla omotaný na levém zápěstí.

Tenhle náramek měla odjakživa, navíc se zdálo, jakoby rostl spolu s ní.

„Vrať mi to!" vykřikla Meissa a úplně zazdila nějakou bolest, která se jí rozlévala po celém těle tak, že se ani nemohla pohnout. Bylo to jakoby ji někdo přejel válce, nasekal mačetou na kousky, které pak zašlapal a nakonec ji zase celou složil dohromady.

To všechno ignorovala, jen kvůli tomu, aby získala svůj náramek zpět.

„Hmm, ne," ušklíbla se Daisy a pohrávala si s její jedinou osobní věcí.

„Co kdyby jsme to spláchli do záchodu?" navrhl s úšklebkem jeden z kluků a ostatní se zasmáli.

„Jo, to je dobrý nápad," zašklebila se Daisy a pomalu couvala, aby se mohla dívat na Meissin zoufalý pohled.

Meissu zaplnila zoufalost, ale pak ji vystřídal vztek, vždyť je lepší! Dokáže neuvěřitelné věci, nenechá si od Daisy nadále ubližovat.

Černovláska nasadila kamenný výraz a upřeně se podívala na hadí náramek v blondýnčiných rukou.

Šperk náhle vzplál, pohltil ho plamen ohně. Daisy poplašeně vyjekla a upustila Meissin náramek do trávy, popálené dlaně si přitiskla k hrudi a vyděšeně se na černovlásku, která se ušklíbala, podívala.

„Ty šílenče!" vyjekla a rozutekla se do budovy, její parta se vydala ihned za ní.

Meissa i nadále ignorovala bolest a vydala se po kolenech k hořícímu šperku.

Když se plamínku dotkla, nepálil ji, okamžitě zmizel a ona si opět mohla nasadit svůj jediný majetek na ruku.

***

„To co jsi udělala Daisy, bylo zlé, jsi šílená, jsi cvok, už tady s tebou nechci být, ty psychopate!" ječela na ni Coraline, která musela zůstat v pokoji s Meissou i přes to, že se zeptala vychovatelky jestli se nemůže přestěhovat.

„Nefandi si, taky úplně skáču radostí, že tu stále jseš," pronesla Meissa sarkasticky, přesto úplně klidně. Uvnitř jí to ale vřelo. Už ji nebaví jak ji nazývají, ona není šílená! Jen umí něco, co ostatní nesvedou. Je lepší!

Celé její tělo je pokryto modřinami a někde má dokonce i šrámy, vychovatelky to ale přehlíží! Když k nim přišla fňukající Daisy, byly jak na trní.

Jo jasně, i vychovatelky ji nemají rády, ale to jako jen v klidu přihlíží šikaně? Vždyť jejich nadávky musely někdy slyšet!

„To že tě všichni nenávidí neznamená, že jim můžeš ubližovat!" vyjekla znovu Coraline, tohle Meissu dopálilo ještě víc.

„Posloucháš se vůbec?" vyjekla na ni černovláska zpátky.

Namyšlená kráva, ať chcípne, křičely Meissiny myšlenky.

„To, že mě s ostatními šikanuješ a zmlátili jste mě do tohohle stavu, je podle tebe v pořádku, ale když ta mrcha dostane co si zaslouží, tak je to špatně?!" křikla na ni nasupeně Meissa, dýchala zrychleně a černé kudrlinky jí vlály ve větru, který se najednou v pokoji zvedl, přestože okno bylo zavřené.

„Co to děláš?" vyjekla zděšeně Coraline a ustupovala ke dveřím.

Meissa byla tak vytočená, chtěla ji tak moc ublížit.

Ta nána si myslí, že je v pořádku někoho mlátit, ale když se ten člověk brání, tak je to zločin, běželo ji v mysli.

Coraline najednou vyjekla bolestí a chytila se za hlavu, odvrávorala ke dveří, než je stačila otevřít, tak už ji z nosu a očí tekla krev, pak se jí podařilo zmáčknout kliku a tak vyběhla s křikem na chodbu.

***

Meissa si povzdechla, dokonce i vychovatelky se na ni dívaly s podivným výrazem.
Raději Coraline přestěhovaly a tak Meissa měla pokoj konečně pro sebe.

Vychovatelky se ji ptaly, proč tohle Daisy a Coraline udělala, ale po tom co se na ně podívala s prázdným pohledem, tak raději z jejího pokoje odešly.

Od těch dvou incidentů se na ni všichni dívali hrozně vyděšeně, Coraline to samozřejmě všem pověděla a nejspíš si i něco přibarvila.
Děti se ji vyhýbali a pokud se našel někdo, kdo po ní křikl nějakou poznámku nebo nadávku, stačil jeden kamenný pohled s nenávistnýma očima a zmlkli.

Daisy si zdá se nedala pokoj.

„Jsi psychopat, měli by tě zavřít do léčebny!" křičela na Meissu už z dálky, za ní váhavě šla její parta, dokonce i Coraline, která se ale krčila za svými kamarádkami.

„Vidíš tu myš! Takhle jednou skončíš!" prskala Daisy a v zavázané ruce držela za ocas mrtvou myš, která zemřela nejspíš teprve nedávno.

„Tobě to pořad nestačilo?" zeptala se až téměř líně Meissa a znuděně partičku pozorovala.

Zvedl se v ní vztek, přestože to nedávala najevo. Zaměřila pohled na mrtvou myš a ta se najednou rozprskla.

Daisy i ostatní okolo ni vyděšeně vyjekli. Blondýnka měla na oblečení skvrny od krve a několik kapek měla i na ruce.

„Šílenče!" vyjekla, ale vypadala že stačí málo a zhroutí se.

„Jestli mě nenecháš na pokoji, tak takhle skončí tvoje hlava," zasyčela Meissa a vydala se do svého pokoje, tam ji nikdo otravovat nebude...

******************************************

Meissa se rok od roku mění, co si o ní myslíte teď?🤨

Myslíte, že Daisy dostala co si zasloužila, nebo to Meissa přehnala?

V další kapitole Meissu čeká malé shledání.
Těšíte se?😊