Meissa | hp

4. Kapitola

Rok 1990 – devět let

Meissa seděla na lavičce v zahradě za sirotčincem, pozorovala ostatní sirotky, jak si hrají a baví se spolu. Ona je opět mimo. Nikdo se s ní nebaví a nadále si o ní šuškají, nebo na ni dokonce pokřikují, že je cvok a šílená.

„Ahoj," ozvalo se najednou vedle černovlásky.

„Ehm, ahoj," řekla rozhozeně Meissa, byla už zvyklá na to, že jediný kdo s ní promluví, jsou vychovatelky. A proto se podivila, když za ní přišla tahle dívka se světle hnědými vlasy a milýma čokoládovýma očima.

„Jaktože jsi tady tak sama?" zeptala se zamračeně a posadila se vedle černovlásky, ta na otázku jen pokrčila rameny. Nechtěla ji nic vysvětlovat, však ostatní už jí to řeknou, pomyslela si Meissa trpce.

„Jmenuji se Jenna," představila se brunetka a pak sklesle dodala: „Jsem tu nová."

„Meissa, jmenuju se Meissa," odpověděla jí kudrnatá černovláska. Chovala se odtažitě, vlastně ani nevěděla jak by se měla chovat. Nikdy se s nikým nekamarádila.

„Jmenuješ se po hvězdě," usmála se na ni Jenna a Meissa jen přikývla.

„Jaktože jsi tu tedy sama?" zeptala se znovu Jenna. Meissa si povzdechla ale nakonec se rozhodla odpovědět.

„Nikdo se se mnou nebaví," řekla a ledabyle pokrčila rameny, už jí to ani nevadilo, byla ráda sama. Navíc, když je sama, alespoň může vyzkoušet co všechno dovede.

„To je mi líto, já se s tebou budu bavit," řekla s úsměvem Jenna a Meissa jí ho nesměle oplatila.

***

Od té doby co přišla Jenna toho Meissa namluvila snad víc než za celý život. Bavily se skoro o všem, o škole, zálibách, zvířatech, dokonce přišla řeč i na hvězdy, jelikož je Meissa podle jedné pojmenovaná.

K Jennině smůle ale černovláska nedokázala odpovědět na otázku, jaktože se tak jmenuje, nebo proč ji tak pojmenovali. To totiž Meissa netušila.

„Mei?" ozvala se smutně Jenna, která právě přišla. Ano, brunetka takhle zkracovala černovlásčino jméno, přišlo jí to roztomilé.

„Ano, Jenn?" otočila se na ni Meissa a zamračila se když viděla její výraz. Jenna se tvářila zkroušeně a trochu i vyděšeně.

„Já..., já už se s tebou nemůžu bavit," vypadlo z ní, s Meissou to ani nehlo. Přestože čekala, že to jednou přijde, i tak ji to celkem mrzelo.

„Jak to?" zeptala se a nedávala na sobě nic znát. Za dobu, co tu je, se naučila, že je lepší neprojevovat žádné pocity, protože to všichni obrátí proti ní, zvlášť pak, když se jí všichni vysmívají.

„Je mi to líto," řekla Jenna a na rozdíl od Meissi jí bylo v obličeji možno vyčíst hned několik emocí. Lítost, smutek a strach.

„Oni mi řekli, že pokud se s tebou budu bavit, tak se nebudou oni bavit se mnou a že se ke mě budou chovat jako k tobě," vysvětlila ji a vzlykla, setřela si jednu slzu, která ji unika z oka.

Přestože byla Meissa velmi smutná, vřel v ni vztek, zase ji něco sebrali! Když byla menší, tak to byly hračky, které ji sebrali a následně někdy i schválně rozbili, pak to bylo cokoliv k čemu si vytvořila citovou vazbu, jako byly tulipány a teď ji seberou i jedinou kamarádku!

„Chápu," pronesla černovláska chladně, chtěla aby její hlas zněl, že ji je to jedno a taky se jí to povedlo.

„Já nechci aby se ke mě chovali tak škaredě, já bych to nezvládla," vysvětlovala brunetka a oči měla sklopené k botám. Vážně ji mrzelo, že musí Meissu opustit. Všechny ty fámy o tom, jak je divná a co za věci dokáže ji nezajímaly, Meissa byla hodná. Jenna věděla, že už svoji černovlasou kamarádku ztratila, úplně se uzavřela a nejspíš ji to nikdy neodpustí, chápala ji, ale nemohla se s ní dál bavit, protože pak by se k ní Daisy a ostatní chovali tak jak k Meisse a ona by to nezvládla, tak jak už řekla.

„Omlouvám se," vydechla smutně Jenna a pak rychle odešla.

Meisse neukápla ani slza, už si zvykla na to, že ji nikdy nic nezbyde.

Ať už něco na čem jí záleží, nebo ji rodina, která si ji adoptovala, vrátí, protože se okolo ní dějí divné věci.

A čím je starší, tím se toho děje víc. Když byla malá, skoro nic se nedělo, pak si začala všímat, jak na ni reagují třeba květiny, když byla smutná, tak zvadly a když měla naopak dobrou náladu, tak rozkvetly.

Postupem času se to ale změnilo, když byla naštvaná, tak se někdy roztříštily skleničky a dokonce i okna.

A hlavně! Zjistila, že dokáže manipulovat s ohněm, alespoň něco jí zůstalo.

Meissa rozevřela dlaň a na ní ji zaplápolal malý plamínek. Rozlil se v ní uklidňující pocit. Na co mít kamarádku, která ji ze strachu opustila, nikoho nepotřebuje!

******************************************

Mám takový pocit, že kdybych se potkala s Meissou, tak by mě okamžitě zaavadovala, nebo dokonce upálila.😂😂
Za to, že ji takhle ničím dětství.😂

Jak se vám kapitola líbila?

PS: zatím se to vydává dobře, když jsou předepsaný kapitoly, ale až nebudou...😬😂