Meissa | hp

9. Kapitola

Bellatrix vybrala Meisse pokoj hned naproti tomu svému. Chtěla mít svoji dceru nablízku.

„Kdyby jsi chtěla cokoliv jinak, tak to zařídíme," usmála se Bellatrix na Meissu, která si nadšeně prohlížela svůj nový pokoj.

Pokojík byl velký, hodně velký, pokoji v sirotčinci byl oproti tomuhle jako kumbál na košťata.
Okna směřovala do zahrad, kde byl vidět západ slunce. Nábytek byl v tmavých barvách a všechno vypadalo vznešeně. Meisse se to líbilo, připadla si jako v paláci, tak vybavení pokoje působilo.

„Pán tě bude určitě chtít vidět ještě teď," prohodila ledabyle Bella a Meissa se na ni otočila.

„Mám se k němu přidat?" zeptala se, i když se jí nechtělo dělat poskoka jakémusi černokněžníkovi.

„Jestli to tak budeš chtít," pokrčila Bellatrix rameny. Moc dobře věděla, ze Pán zla bude chtít mít její dceru mezi Smrtijedy, ale tajně doufala že ne, přestože by byla velmi pyšná, kdyby Meissa patřila k Smrtijedů.
Byla zmatená, netušila proč tak váhá. Nechtěla, aby Temný pán vlastnil její dceru, což bude, až ji vypálí Znamení zla.

„Kvůli tobě se k němu klidně přidám," řekla oddaně Meissa a Bellatrix se upřímně usmála. Potěšilo jí to, hodně. Přistoupila k Meisse a pohladila ji po tváři.

„Tak jdeme, pracovnu má na druhé straně sídla," pronesla Bella a opět chytla Meissu za ruku, aby ji mohla vést.

Když procházely spletitými chodbami domu, tak se Meissa všude rozhlížela a prohlížela si úplně všechno. Nikdy v životě si nemyslela, že i obyčejná věc, jako je chodba, může být tak elegantní.

Nakonec stanuly u velkých dveří a Bellatrix lehce zaklepala. Chladným syčivým hlasem se ozvalo dále. Bella otevřela dveře a vešla, Meissa byla hned za ní.

„Můj pane," poklonila se Bellatrix a Meissa udělala taky jakousi malou poklonku. Přece se mu nebude klanět, když k němu ještě nepatří.

„Bello," promluvil Pán zla a upíral na svoji nejvěrnější Smrtijedku pohled, načež se podíval na Meissu, „kohopak jsi to přivedla?" zeptal se chladným hlasem.

„Tohle je Meissa, můj pane, moje dcera," řekla Bellatrix a Voldemort zaujatě přešel blíž. Dlouho si Meissu prohlížel rudým pohledem, černovláska mu pohled oplácela.

„Meisso, chtěla by jsi patřit k mým Smrtijedů?" otázal se Meissi Pán zla a přejel ji konečky prstů po tváři.

„Pokud si to bude moje matka přát...," odpověděla Meissa a upírala pohled do Voldemortovych rudých očí.

„Bellatrix?" otázal se Pán zla Meissiny matky, ale nepodíval se na ni, upíral pohled na Meissu.

„Bude mi ctí, můj pane, když přijmete moji dceru mezi své služebníky," pronesla oddaně Bella a úspěšně zaplašila myšlenky, které odporovaly.

Nechápala to, dřív když přemýšlela o tom, že by se její dcera přidala do služeb jejího pána, byla si jistá, že až se to stane, s radostí to odsouhlasí.
Teď to bylo jiné, Meissa byla její a ona nechtěla, aby si ji Pán zla přivlastnil...

„Hm, dobrá tedy," protáhl spokojeně Voldemort a chytil Meissu za levou ruku. Nezaváhal a ihned ji vypálil do předloktí Znamení zla.

Meissa odtrhla pohled od rýsující se lebky s hadem prolézajícím ústy a usmála se na svoji matku. Udělala to jen pro ni.

Meissa nechtěla být poskok Pána zla, nechtěla poslouchat jeho rozkazy jako nějaký vycvičený pes, nechtěla být Voldemortův voják. Ale ani trochu nezaváhala v tom, jestli se k němu přidat. Její matka mu je věrná,  přidala se k němu jen pro to, aby na ni byla Bellatrix pyšná. Jen kvůli ní, pro svou matku.