Rok 1992 – jedenáct let
Kudrnatá černovláska se zmateně probudila v nemocnici. Za oknem na chodbě si nějaká zdravotní sestřička povídala s vychovatelkou ze sirotčince, kterou Meissa moc dobře znala.
Snažila si vzpomenout co se stalo, opět ji někdo adoptoval, ale tentokrát ji po týdnů nevrátili kvůli divným věcem, co se okolo ní děly, byli trpěliví a vše ignorovali.
Vzpomínala si, že jí přišel nějaký podivný dopis v den jejich narozenin, že jí ho nechtěli dát přečíst. Hodili ho do ohně v krbu, ze kterého pak prudce vyšlehly obří plameny, které utekly z krbu a rozšiřovaly se rychle všude po místnosti.
Zvláštní ale bylo to, že se k ní oheň nedostal, utvořil okolo Meissi kruh, nic dalšího si však černovláska nepamatovala.
„Jak se cítíš?" zeptala se zdravotní sestřička, když vešla do pokoje a hned za ní vychovatelka.
„Je mi fajn," odpověděla Meissa neutrálně a čekala, co se bude dít.
„Pamatuješ si co se stalo?" zeptala se jí opět sestřička. Meissa samozřejmě věděla, co přesně se stalo, ale nehodlala to někomu říct, však už tak ji mají za šílence.
„Ne, poslední co si pamatuji je, že jsme jedli snídani," odpověděla klidně černovláska a ani jedna z žen ji ze lži nepodezřívala.
„Dobře..., tvoji adoptivní rodiče bohužel zemřeli a tak se budeš muset vrátit do sirotčince," oznámila ji trochu lítostivě zdravotnice.
Meissa klidně přikývla a její obličej byl bez výrazu. Věděla že jsou ti lidé, co si ji adoptovali, mrtví. Viděla jak oba manžele pohltil oheň, který vyšlehl z krbu a rozšířil se po celém domě.
***
„Můžeš jít to svého pokoje, zůstalo tam volno," řekla vychovatelka, když dorazily zpět do sirotčince.
Meissa kývla a pak sledovala, jak vychovatelka mizí za dveřmi pracovny.
„Zase se to stalo!" vyhrkla tlumeně vychovatelka, když za ní zaklaply dveře. Černovláska se tedy rozhodla zatím nechodit do svého pokoje, kde by na ni čekala Coraline, která je v Daisyně partě. Rozhodla se poslouchat, potichu se přiblížila ke dveřím pracovny a nastražila uši.
„To s Meissou?" zeptala se druhá vychovatelka.
„Ano, celý dům její adoptivní rodiny je spálený a ti manželé byli tak sežehlí, že je skoro ani nedokázali identifikovat! Navíc ji znovu našli v kruhu zcela netknutou ohněm," vyprávěla vychovatelka Dollerová.
„Ano, je to opravdu divné, když jsme ji sem dostali, tak se s její rodinou stalo úplně to samé," přitakala druhá vychovatelka a ta první si povzdechla.
„Myslím, že by jsme ji už neměli dávat k adopci, už pět rodin ji vrátilo kvůli divným věcem, které se okolo ní děly a teď dokonce zemřeli stejně, jako její původní adoptivní rodina," řekla Dollerová a její hlas zněl zoufale.
„Máte pravdu, chtěli jsme se jí zbavit, ale nejspíš se nám to nepovede, musíme to do jejích osmnácti vydržet, třeba se okolo ní nebude dít nic divnějšího než doposud," pronesla druhá vychovatelka, Meissa už dál nechtěla poslouchat. Rozhovor byl zdá se u konce a navíc už nechce dál poslouchat, jak je divná.
Vyběhla do svého pokoje a Coraline si ji změřila opovržlivým pohledem.
„Zase tě vrátili?" zeptala se a ušklíbla se, myslela si že už se jí konečně zbaví, ale tak nějak věděla, že ji vrátí.
„Ne, jsou mrtví," odpověděla Meissa chladně, Coraline zalapala po dechu a tryskem vyběhla z pokoje.
Konečně klid, pomyslela si kudrnatá černovláska.
***
„Mrzí mě co se stalo tvojí adoptivní rodině," promluvila na ni Jenna na prázdné chodbě.
„Hmm," zabručela Meissa a pokračovala dál na zahradu. Nestála o rozhovor s Jennou, když ji tak hnusně odkopla, jen aby jí taky nenadávali.
„Jsem ráda, že jsi přežila," ozvala se znovu Jenna, Meissa se zastavila a otočila se na ni s kamenným výrazem.
„Nechci se s tebou bavit..., rozhodla jsi se, přijmi následky," řekla klidně a pak Jennu nechala stát na chodbě a pokračovala dál na zahradu, kde by mohla mít konečně klid. Od té doby, co Coraline řekla, že její adoptivní rodiče jsou mrtví, tak se na ni všichni koukali. Nejspíš taky už vymysleli plno teorii o tom co se stalo...
„Nejenže jsi divná, ale taky prokletá," zachechtala se Daisy, když procházela okolo její partičky.
Meissa ji ignorovala, ale Daisy se nevzdávala.
„Všichni tě vždy vrátí a dvě rodiny už kvůli tobě umřeli, jsi šílená," prskala za Meissou blondýna.
Černovláska se prudce otočila a pohlédla na Daisy.
„Beztak jen žárlíš, protože tebe si nikdo nikdy nevybral," řekla Meissa a pak se ušklíbla, věděla že uhodla. Daisy zrudla a nenávistně na ni zírala.
Černovláska už nadále nehodlala být v její blízkosti a tak se otočila a odkráčela pryč, na jednu lavičku bokem ode všech...******************************************
Co je horší, než nemoct si přečíst dopis z Bradavic a zjistit, že jste čarodějka?
ČTEŠ
Meissa | hp
FanfictionPOZASTAVENO * * * Nikdy pořádně nezapadla, ale po nějaké době jí to už bylo jedno. Nepatřila tam, věděla to. Jejím jediným posláním se stalo nalezení její rodiny, byla odhodlaná pro to udělat naprosto cokoliv. Byla odhodlaná najít místo, kam by pa...