Shadow, the Second Black Panther

~1~

Loď už byla vysoko na noční obloze, když Cass usnula. Docela jí uklidnilo, když konečně spatřila tvář oného muže, který jí a spoustě dalších lidí zachránil život a tak jí nedělalo problém usnout. Její sny se točily kolem představ jejího budoucího života. Bude snad od teď žít v blízkosti jejích zachránců nebo je to jen přechodné? Tyto lidé jí přišli milý a to s nimi prohodila jen pár slov. Stačil jí pouze jediný pohled do tváře muže s obleku pantera a udělala si na něj dost pozitivní názor, ale co když ztratí i je? Oni byli momentálně jediní, koho Cass měla.  

Ze spánku plného vzpomínek se dostala zrovna při východu slunce. Cass s úžasem v očích přistoupila k oknu. Paprsky vycházejícího slunce se odrážely od průzračné hladiny řeky, nad kterou právě prolétali a osvětlovaly savanu pod nimi. Byla to ta nejkrásnější podívaná, kterou kdy Cass zažila. Slunce v odstínech žluté a oranžové jí zářilo do očí a ona v tu chvíli zapomínala na všechny své problémy, kterých nebylo málo. 

,, Západy a východy slunce jsou tady nejkrásnější." pronesla žena, která ke Cass přistoupila a položila ji ruku na rameno.  Cass přikývla a dál si užívala pohled na něco tak častého, ale přece jen ojedinělého. O tom nebyl pochyb.

Savana nad kterou prolétali se změnila v prostředí se spoustou malých vesnických domečků, které naznačovaly okraj města. Cass něco málo zaznamenala z konverzací ostatních lidí v letadle/ lodi (sorry, ale já fakt nwm co to je. Ty co viděli Black Panthera si to zvládnou představit) a tak se dozvěděla, že  jejich cíl je veliké město, ale ani když se snažila sebevíc si představit obrovské město, nedokázala si představit něco tak masivního a rozsáhlého. Uprostřed města se tyčily vysoké budovy, všude bylo spoustu zeleně a i přes to, že letěli docela vysoko, tak dokázala rozpoznat hýbající se postavy které už v brzkých hodinách byli na ulicích a rozkládali si své stánky. Loď ale stále neklesala. Pak si Cass konečně všimla, kam to vlastně míří. Ve skále na druhé straně města byla obrovská socha pantera. Cass zůstala stát s otevřenou pusou u okna. Byla to majestátní socha černé šelmy a Cass to přišlo naprosto úchvatné. Létající stroj se přenesl přes  horu, ve které byla zabudovaná socha a před nimi se objevil palác. Cass nevěděla, co jí zaujalo víc. Město, socha a nebo tohle? Bylo tu tolik úžasných věcí, které nikdy předtím neviděla. Loď obkroužila palác a přichystala se na přistání ze zadní strany palácu. Stroj začal klesat a Cass začala být značně nervózní. 

Několik dní po příjezdu
Cass byla překvapená jak vřele jí zde přivítali a jak vřele se k ní zde všichni chovají. Seznámila se zde se spoustou lidí  a dozvěděla se tolik zajímavostí a hlavně se dozvěděla víc o lidech kolem ní. Dozvěděla se, že muž který jí zachránil je princ, který jednou bude vládnout Wakandě po svěm otci. Cass krále viděla jen párkrát, ale působil na ní jako moc milý postarší pán. Královna byla podle Cass také moc milá dáma s docela velkým smyslem pro humor. Svůj čas Cass také ráda trávila s Okoyi.
(Poznámka autorky: Taky fakt nwm jak se to skloňuje, tak sorry) Okoye jí připadala strašně zajímavá. Byla to velitelka obranných sil Wakandy a tudíž to byla velmi dobrá válečnice. Většinou byla vážná a do posledního detailu plnila svou práci, ale ke Cass se  chovala vždycky s něhou a s úsměvem na tváři. Cass jí opravdu obdivovala ne jen pro její vlastnosti, ale hlavně pro to, jak byla silná. Ovládala spoustu umění boje a Cass se to hrozně zalíbilo. Vždy chtěla být schopná se umět bránit a Okoye byla jako ztělesnění toho, čím chtěla být a co chtěla umět. Člověk, se kterým ale trávila nejvíce čas, byla Shuri. Shuri rozhodně nebyla příklad pravé princezny. Právě naopak. Jak Cass došlo, tak pravidla pro ní byly k porušování a k většině lidí byla i docela drzá. Tedy až na matku a svého otce. Nevadilo jí, překazit nějaké vážně sezení nebo strkat nos tam kam nemá. S Cass si byly opravdu podobné. Né však teď. Cass se snažila chovat jako klidná, slušně vychovaná, tichá holčička a své pravé vlastnosti nechávala pod maskou těchto. Nechtěla si nikoho znepřátelit a také nechtěla být označována za tu zlobivou holku, kterou sem přivezli. Shuri ale dobře věděla, jaká je Cass bez přetvařování a tak i přes přetvářku si s ní často povídala i přes to, že věkem bylo Shuri skoro dvakrát tolik co Cass.