Shadow, the Second Black Panther

~7~

Už to byly dlouhé hodiny. Hodiny zmatení, strachu, bezmoci a neznámosti místa, kde se právě dodávka nachází.

V malém okénku viděla střechy domů nebo koruny stromů, ale ty před několika hodinami zmizely a jediné co teď Cass měla, byl výhled na jasné nebe bez mráčku a divný hukot, který se ozýval každých několik minut a jí přišel naprosto neznámý.

Cass nevěděla jak dlouho ještě cesta potrvá. Nebo jak přesně dlouho, protože ještě stále byla z části oslabena ránou, takže si přesně nepamatovala, zda třeba na chvíli neztratila vědomí.

*****

Hukot se ozval znovu a znovu a Cass si začala uvědomovat, že možná nebude zas tak neznámý. Ponořila se do vzpomínek a snažila si vzpomenout, kdy už tenhle zvuk slyšela.

Zavřela oči. Před ní se začaly objevovat obrazy, které vystihovaly její vzpomínky. Zahlédla sebe a Shuri, jak sedí v laborce, T'Challu, se kterým se směje, Kira...hned jak se v jejích vzpomínkách objevil jeho obličej, zatřepala hlavou. Svraštila obočí a naštvané se zahleděla na stěnu dodávky. Pořád se nenáviděla za to, jak mi mohla věřit. Vždyť ona byla tak hloupá.

Rozvalila se po podlaze dodávky a pohled upřela na nebe. Co bude dělat? Vždyť se jen tak nechala unést. Musí vymyslet nějaký plán.

Na okno usedl pták a Cass si ho začala prohlížet. Bylo to jediné zpestření aktivit, které mohla dělat, takže vlastně byla ráda, že může něco dělat.

Žluté ptačí nohy s blánami se rozprostíraly přes část skla. Zahlédla i bílé tělo s tmavými konečky křídel. Pták přešlápl a žlutým zobákem poklepal na sklo. Cass se musela pousmát. Byl to odvážný jedinec. Cass se o takových ptácích učila - racci. Podivuhodní ptáci, kteří žijí většinou...

,, Né né né" zaklela a udeřila do stěny dodávky.
,, To se mi opravdu jen zdá." Zařvala a zády sjela po stěně až na zem. Už ta bezmoc trvalá moc dlouho. Už tu byla moc dlouho zavřená. Už to nezvládala.

*****

Ležela schoulená v rohu dodávky skoro bez života. Už ani nezvládala vnímat čas, který plynul neskutečně pomalu. Jediné co Cass ve své skoro mrtvé formě zvládla rozpoznat bylo, že se jednou nebo dvakrát změnil den v noc a pak zase zpátky

Jazykem si otřela své naprosto suché a popraskané rty a vydechla do zadýchaného a horkého prostředí kolem sebe. Pohled se jí divně mlžil. Byla na pokraji svých sil, nechtěla si představit, jak by asi na jejím místě vypadal člověk, který by nepozřel srdčitou bylinu.

Zavřela oči a položila hlavu na svou mikinu, která momentálně sloužila, jako polštář. Rukou nahmatala náhrdelník, který stále ležel v kapse.

Cass se už chtěla položit do spánku plného nočních můr a vzpomínek, když se dveře dodávky pootevřely. Dovnitř se rázem dostalo spoustu čerstvého vzduchu, ve kterém byl poznat náznak soli, což Cass utvrdilo v tom, kde se nachází. Ten zrádce, který právě stal ve dveřích, jí vezl na trajektu přes moře bůh ví kam.

,, A hele me se, kdo tady nevypadá úplně fresh." Ozval se od dveří hlas, který jí ještě donedávna připadal tak milý a jemný, ale teď v něm byla poznat povýšenost a zloba.

Cass by ho teď nejraději zabila, ale na to by nesměla být skoro dva dny bez vody a něčeho k snědku. A tak jen otevřela oči a propálila ho pohledem.