Shadow, the Second Black Panther

~4~

Bylo několik dní po zápasu a Cass zrovna seděla u dřevěného stolu a s podepřenou hlavou sledovala učitele na druhé straně místnosti, který měl až moc složité jméno na to, aby si ho zapamatovala.

Tyto hodiny jí opravdu zabíjely. Tolik času, který by se dal využít tolika jinými a zábavnějšími způsoby.

To si ale nemyslela Reina, která trávila tyto podle Cass zbytečné hodiny doplňováním učitele a odpovídáním na jeho otázky. Byla stejně stará jako Cass, měla tmavší pleť a kudrnaté krátké tmavé vlasy. Na obličeji měla věčně povýšený výraz a to Cass neuvěřitelně štvalo.

Shuri moc dobře věděla, jak moc Cass nesnáší povýšené, egoistické a sobecké lidi. A Reina byla přesným příkladem člověka, který Cass dokáže pořádně naštvat.

Mezi takovéhle lidi ale rozhodně nepatřil Kiro. O tom se Cass v posledních dnech opravdu dost dobře přesvědčila. Trávili spolu opravdu hodně času a Cass se vždy hrozně nasmála. Kiro byl milý a dívka jeho společnost vždy ráda uvítala. Zářivý úsměv neopouštěl jeho tvář a přenášel se i na lidi v jeho blízkosti, což byl důvod toho, proč se jí lidé okolo v posledních pár dnech tak často ptali na její nadšení. Cass to vždy svedla na dobrý spánek, což nebyla úplně pravda, ale nikomu to podezřelé nepřišlo, takže to očividně uvěřitelné.

,, Myslím, že to by pro dnešek stačilo." Rozeznělo se přes místnost a Cass se postavila tak rychle, že se židle na které seděla malém zřítila na zem. Reina a učitel jí věnovali nechápavé pohledy, ale to Cass opravdu nezajímalo. Popadla svých pár knih, které přes hodinu stejně zůstaly zavřené a s neslyšným zamumlaním na rozloučení vyběhla na chodbu.

Na dnešek si domluvila sraz se Shuri v laboratoři. Shuri chce začít navrhovat nový typ obleků pro T'Challu a Cass chtěla být u toho. Třeba se přiučí i něco nového.

Cass naskočila na zábradlí a svezla se velkou část točitých schodů, které vedly dolů do laborky. Posledních pár schodů seskočila a hodila své knihy na nejbližší stůl. Jedna z nich přepadla přes okraj stolu a s ránou dopadla na zem.

,, Ježíš já se lekla." Ozvala se Shuri z druhé strany laborky.

,, Promiň" omluvila se Cass a vydala se ke své kamarádce.
,, Tak co si zatím vymyslela?" Spustila dívka hned, jak usedla na místo, ze kterého mohla koukat Shuri pod ruce.

,, Chtěla bych oblek schovat do náhrdelníku, aby se po stisknutí tlačítka začal objevovat a aby se nemuselo čekat, až si nasadí helmu." Když Shuri dokončila popis svého plánu, Cass s úžasem vydechla.

,, Tak pokud se ti tohle povede, tak ti opravdu pogratuluju. Zní to opravdu hustě a taky dost těžce."

,, Snad to nějak půjde." Shuri se zahleděla na papír, kde byly nakresleny návrhy obleku.
,, Tak se do toho pustíme." Zvedla hlavu a oči jí radostně jiskřily. Bylo vidět, že vynalézání a vylepšování věcí a obecně čas strávený v této místnosti jí naplňoval a byla to její největší záliba.

Shuri začala chodit po laborce a probírala věci, které by se jí mohly hodit. Cass jí sledovala, pročítala si poznámky k tomuto projektu a když bylo potřeba, tak jí asistovala.

,, Co vlastně ten Kiro." Začala zničehonic konverzaci Shuri a nepřestávala hledět do počítače, kde něco programovala.

Cass se trochu zarazila. Shuri věděla, že jí Kiro dělal často společnost, ale nikdy k tomu nestočila téma jejich rozhovoru.

,, Je super." Zamumlala rychle Cass a obličej schovala za papíry s nákresy. Shuri se na ní otočila s podezíravým pohledem.
,, Co se na mě tak koukáš." Zahrála Cass nechápavou i když dobře věděla k čemu Shuri směřuje.