Shadow, the Second Black Panther

~9~

Cass se pohybovala po střechách domů. Zatím se neodhodlala přesunout se více do středu města. Musela to být dálka, protože ani ze střechy nejvyššího domu v části města kde se nacházela, neviděla konec vysokých budov na druhé straně.

Povzdechla si. Kručení z břicha se ozývalo každou chvíli a ona by teď nepohrdla ani tím nejhnusnějším pokrmem, který kdy byla nucena ochutnat.

Připadala si jako člověk bez domova... vždyť ona vlastně byla bez domova. Neměla peníze, jídlo, vodu ani místo kde přespat a rozhodně jí chybělo tušení, co s ní bude.

Ještě donedávna si myslela, že až najde město, tak to utrpení skončí, že se dostane zpět domů. Ale nic se nezlepšilo. Byla na tom pořád stejně bídně.

Znovu se ozvalo zakručení, jako kdyby bylo možné na ten hrozný hlad zapomenout a on se znovu připomínal. Už si musela najít nějaké jídlo, ať už to bude jakýmkoli způsobem.

*****

Cass seděla na kamenné zídce. Přesunula se na úplný kraj města, kde byly rodinné domečky s velkými zahradami. Cass se chystala uskutečnit takovou krádež nekrádež.

Nohama dopadla na posekanou trávu a pomalu se vydala přes zahradu potemnělého domu.

I přesto že byla noc, bylo teplo a mírný vánek by jí čechral dlouhé hnědé vlasy, kdyby nebyly schované pod oblekem. Ve Wakandě byla zvyklá na vyšší teploty, ale co mohla očekávat od země ve středu Evropy. I přes ten teplotní rozdíl oproti Wakandě si ale byla jistá, že přichází nejteplejší období roku. Což také znamená nějaké to ovoce a zelenina.

Cass věděla, že to co se chystá udělat jí nezbaví hladu na nějak dlouhou dobu, ale rozhodně bude chodit častěji krást jablka, než aby se přehrabovala v odpadcích.

Přistoupila k jednomu ze stromů. Měsíční světlo umožňovalo i přes noc vidět načervenalé plody jabloně. Cass se při pohledu na jídlo začaly sbíhat sliny. Měla takový hlad.

S jablky se ve Wakandě několikrát setkala, ale tam to nebylo tak časté, jako se to jevilo tady. Na každé ze zahrad na kraji města bylo alespoň několik stromů obsypaných těmito plody.

Cass jedno utrhla a dala si ho do kapsy u mikiny. Popadla další a další, pak jí ale něco vyrušilo. Ozvalo se vrčení. Cass se otočila a upoutala pohled na psa, který se k ní přes zahradu až moc rychle blížil. Hlasitě zaštěkal, až z toho Cass projel mráz po zádech. Cass nevěděla co dělat, panikařila, a nohy jako kdyby měla promované k zemi. Každý normální člověk by asi začal utíkat k plotu a nějakým způsobem by se přes něj dostal, ale Cass jakoby byla zmrazená. Rozhlížela se. Pohledem ťikala mezi plotem, domem a psem, který se s vrčením a občasným štěkáním blížil. Rozhodovala se co udělá, ale neměla dostatek času a tak jako jediné řešení přišlo vyskočit na strom a doufat, že se pes nedostane nahoru.

Cass se pevně držela větve. Její mozek byl zahlcen panikou a ona si opravdu připadala jako kočka, jež sedí s naježenými chlupy z dosahu psa.

Nechtěla znovu testovat odolnost obleku. Věděla, že je prakticky celý z vibránia, ale co když Shuri udělala chybu? Co když zásah kulkou, který jí nezranil byla jen šťastná shoda náhod? Shuri ve většině věcí důvěřovala, ale teď by se nerada nechala roztrhat psem.

Jako jediné řešení se jevilo čekání. Plot, který odděloval tento pozemek od dalších byl až moc daleko na to, aby na něj odskočila i přesto, že srdčitá bylina její skákací schopnosti opravdu dost zvýšila. A tak musela čekat a hledět na rozzuřeného psa, který se marně sápal po kmenu né zas tak vysokého stromu.