Pád Dundee - Temné proroctví

Proletius - temný rytíř Crailu

Měl jsem... Pochybnosti. Už nějakou dobu jsem měl pochybnosti o tom, jestli to, co dělám, je správné. Seděl jsem naproti svého pána, mocného čaroděje Zargothraxe a sledoval díky zvláštnímu magickému oknu krále Dundee, Anguse XIII., jak letí vesmírem s kladivem Slávy v ruce.
Došlo mi, co chtěl udělat. Chtěl obnovit jeho moc. Opatrně jsem na něj ukázal a kouzlem mu jej vzal.
Aniž by na to Zargothrax přišel, přemístil jsem jej přímo ke Slunci, kde se okamžitě dobilo.
Zargothrax najednou pozvedl ruce a já viděl, jak vytvořil černou díru a Angus letěl přímo do ní. Nemohl se tomu vyhnout, ani kdyby chtěl.
„Ne, prosím!" vyjekl jsem.
Zargothrax však neodpověděl, dokonce se na mě ani nepodíval.
Uvnitř zvláštního meziprostoru, kam jej hodil, se jej pokusil zasáhnout několika blesky.
Tohle byla z jeho strany špinavost větší, než jakou kdy udělal. Angus byl bezbranný.
Já to však tak nehodlal nechat. Luskl jsem prsty a přemístil mocné Astrální kladivo s obnovenou magickou silou přímo k němu.
„No tak!" vyjekl jsem. „Vem si to! No tak!!"
Viděl jsem, jak sáhl po kladivu. Věděl jsem, že z toho budu mít problémy, ale byl jsem rád, že jsem mu mohl pomoci.
„Ne!!" zařval na mě Zargothrax a vstal.
Naštvaně ukončil magii, kterou používal, aby jej viděl a šel pryč.
Přejel jsem prsty po místě na hrudi kde se pod oblečením skrývala jizva po bodnutí prokletým nožem, který mě zkorumpoval.
Vstal jsem a šel do míst naší pevnosti, kde byli téměř všichni Smrtící rytíři Crailu, co tady prozatím zůstali. Smrtící rytíři Crailu...
Ano. Tak jsme si říkali od doby, co nás všechny proklelo Zargothraxovo temné kouzlo.
Otevřel jsem dveře a zadíval se na všechny, kteří byli v tomto prostoru. Chystali si magické i nemagické zbraně. Byly to naše zálohy. Větší část vojska byla u Cowdenbeath. Já sám se tam chystal. Zargothrax chtěl, abych vedl naše vojsko do boje.
Tihle měli jít se mnou. Jeden z velících důstojníků vzhlédl a pokývl na mě.
Otočil jsem se a odešel. Sám jsem se šel připravit k boji.
Slyšel jsem, že Angus, kterého jsem pozoroval, byl z jiné reality. Stejně, jako Zargothrax.
Jak velkou hrozbu pro nás mohl představovat? Proč byl Zargothrax tak naštvaný, že jsem mu pomohl? Proč jsem mu vlastně pomohl...?
To bylo poprvé, od příchodu temného čaroděje a od doby, co mě proklel, co jsem se rozhodl udělat něco proti jeho vůli.
Usmál jsem se. Třeba se šlo vymanit z toho prokletí, co na nás seslal. Kdysi jsme hrdě bojovali pro Dundee. Jenže, v okamžiku, kdy přišel, se všechno změnilo.
Otevřel jsem dveře své místnosti, vešel dovnitř a zavřel.
Otevřel jsem zvláštní přihrádku ve stole a vytáhl z ní ozdobnou sponu na opasek, se zvláštním křížem, přes který byl jednorožec. Přejel jsem po znaku prsty. Bylo to znamení rytířů Crailu. Ne našich. Jiných.
Našel jsem ji celkem nedávno. Vlastně tehdy, když jsem se dozvěděl, že se v našem vesmíru objevil McFife z jiné reality.
Položil jsem ji a vzal do ruky lístek, který jsem našel nabodnutý na ní.

Nikdy bych nevěřil, že nastane den, kdy se setkáme na bojišti, jako nepřátelé. Měl bys však vědět, že pokud vyrazíš do Cowdenbeath, už se odtamtud nevrátíš.

R.

Kdo byl R? Znal jsem jej? Byli jsme přátelé? Proč jsem si na něj nevzpomínal? A proč říkal, že pokud vyrazím do Cowdenbeath, tak už se nevrátím?
Měli jsme jasnou převahu, nad Silami spravedlnosti.
Odfrkl jsem si, skrčil lístek a odhodil jej. Vzal jsem do ruky meč a pár magických předmětů a odešel pryč.
Pokud se ten někdo měl účastnit boje, byl jsem odhodlaný zjistit, kdo to je. A ukončit jeho život.