Stalker

7. kapitola

Když jsem skončila s uklízením. Někdo zazvonil, otevřela jsem dveře a ve dveřích stál on. Ten hajzl který mě celou dobu otravuje a ničí mi život. Dívala jsem se mu do obličeje s otevřenou pusou.
Všimla jsem si že drží v ruce zbraň, ale nemířil s ní na mě, ruku měl podél těla. Bála jsem se ho, neskutečně moc, i když to byl zřejmě malí kluk, mohlo mu být asi 17, takže nebyl o moc starší než já.
"Co po mně pořád chceš" řekla jsem s rozklepaným hlasem a slzama v očích.
Kluk se jen usmál.
V ten moment mi naběhla husí kůže. Z tohodle stavu mě vytrhl Liam. Začal na mě mluvit.
"Tesso? Co děláš?"  Zeptal se Liam který seděl v kuchyni a jedl cereálie s mlékem.
Když jsem se na Liama otočila, jakoby chlapec ve dveřích zmizel. Když jsem se otočila zpět ve dveřích nikdo nestál. Přišla jsem do kuchyně k Liamovi, dožvýkal zbytek jídla které měl v puse.
"Co to mělo být?" Zeptal se Liam a dal si další sousto do úst.
"Ten kluk co mě otravuje, byl tam" podívala jsem se na Liama, ten se zarazil a šokem vyplivl jídlo které měl v puse.
"Tess... Nikdo tam nebyl"
Odsunula jsem židli od stolu a sedla si na ni.
"Co to meleš?" Zamračila jsem se na něj
"No fakt. Jsem si tím jistý, nikdo tam nebyl. Mluvila jsi do vzduchu. Právě proto jsem nepochopil proč tam jen tak stojíš"
"Ale on tam fakt byl" ukázala jsem prstem za sebe.
"Fakt tam nikdo nebyl." Liam kývl rameny a odsunul od sebe misku 
"Už to asi nebudeš jíst že?" Ukázala jsem na misku.
Liam udělal znechucený výraz a hlavou naznačil že ne.

Vzala jsem misku a chtěla ji odnést do dřezu. Když jsem ale vstala, zatočila se mi hlava a já se musela opřít o linku. Liam vstal ze židle a přiběhl ke mně
"Co je? Je ti blbě?"
Sjela jsem zádama o linku dolů na zem a čekala dokud mi nebude líp.
Zavírala jsem oči, Liam pobíhal ze strany na stranu. Škubal se mnou, ale nepomohlo to... Zavřela jsem oči a viděla jen tmu.

Nevím jak dlouho to trvalo, ale vzbudila jsem se. Liam mě zřejmě musel uhodit, protože když jsem se vzpamatovala, cítila jsem svrbění a štípání na tváři.
"Konečně" oddechl si Liam a sedl si na podlahu.
"Co se stalo? Jak dlouho jsem spala?"
"Na pár minut jsi omdlela. A vím proč"
Když jsem se podívala na Liama, držel v ruce krabičku něčeho co jsem na první pohled nepoznala, když jsem ale zaostřila, došlo mi to. Plácla jsem se rukou do čela.
"Prášky"
Rychle jsem je Liamovi vyrvala z rukou.
"Proč jsi mi neřekla že něco takového bereš?" Zeptal se Liam zklamaně.
Jen jsem se dívala na léky
"Kdy jsi na to přišla?"
"Nikdy jsi se takhle nechovala, připadala jsi mi jako úplně normální člověk, a teď tohle?!"
"Liame dost!"
Chvíli bylo ticho...
"Začalo se to projevovat před rokem. Připadala jsem si jako blázen, viděla jsem to co neexistuje. Začínalo to s drobnostmi, jako třeba že jsem viděla obrys postavy, to jsem si myslela že vidím duchy... Ale potom jsem viděla i králíka proběhnout mým pokojem, nebo hnízdo vos na půdě a že jsem blázen jsem zjístila až když jsem zavolala likvidátory hmyzu. Řekli mi že tam nic není, já si byla i přesto jistá že tam jsou."

"To je mi líto" řekl Liam.
"Už jsem se s tím smířila..."
"Ale proč jsi si nevzala prášky?"
"Dlouho jsem halucinace neměla"
Liam si promnul čelo a řekl polohlasem: "takže Tess má schizofrenii, naše Tess má schizofrenii"