To si děláš srandu

11. kapitola

,,Už se na něj moc těšíme, Seong. Podle tvého vyprávění to musí být milý kluk. Jsem moc ráda, že jsi s ním šťastný." řekla mamka a obejmula mého bráchu. Seonghwa se usmál a objetí jí opětoval.

,,Je. Určitě ho budete mít rádi." Mamka se od něj odtáhla a otočila se na nás. 

,,Co ty, Woo? Máš někoho nebo se ti někdo líbí?" zeptala se a nazdvedla jedno obočí. Woo se nervózně pousmál a prohrábl si vlasy. 

,,Nikoho nemám, ale mám někoho už dlouho rád. Ale ta osoba to o mně neví." přiznal a zadíval se na moji mamku. Překvapením jsem vyvalil oči a otočil se na něj.

,,Cože?! Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?!" vyhrkl jsem a jemně do něj šťouchl. Wooyoung se uchechtl a mávl rukou.

,,Já to ještě nikomu neřekl. A asi to ani neplánuji. Naposledy, když jsem to řekl před Hongjoongem, tak do mě furt šil, abych za tou osobou šel a abych ji třeba pozdravil. Nechci aby se to opakovalo." řekl a podíval se na někoho na gauči. Otočil jsem se tím směrem a zjistil, že kouká na bráchu. Seonghwa pootevřel překvapeně pusu a po chvilce ji zase zavřel.

,,Ty víš, kdo se Wooyoungovi líbí?" zeptal jsem se zvědavě. Seong se na mě podíval a pak ucukl pohledem k mamce. 

,,Co bude, mami, k večeři?" zeptal se, jako bych se ho na nic neptal. Otočil jsem se zpátky na Wooa a dloubl do něj.

,,Já to z tebe dostanu." oznámil jsem mu s úsměvem. Woo se lehce pousmál a dál soustředil pozornost na mamku.

,,No...ještě jsem nad tím nepřemýšlela. Chcete něco udělat nebo si něco vezmete?" zeptala se a podívala se i na nás dva.

,,My si klidně něco vezmeme." řekl jsem a podíval se na Wooa. Ten jen přikývl.

,,Tak dobře. A souhlasíte s palačinkami na snídani?" zeptala se mamka. 

,,JOOOO!" vyhrkli jsme s klukama nastejno. Mamka s taťkou se naší reakci zasmáli.

,,Tak dobře." Chvilku jsem tam seděl a nevěděl co dělat. Woo vypadal stejně. Koukal z okna a kousal se do rtu.

,,Půjdeme nahoru?" zeptal jsem se ho a objal ho kolem ramen. Otočil se na mě a s úsměvem přikývl. Zvedli jsme se a odešli do mého pokoje. Zavřel jsem za námi dveře a podíval se na Wooyounga, jak si lehl na mou postel.

,,Proč jsi mi neřekl, že máš někoho rád?" zeptal jsem se smutně. Woo se na mě podíval a nervózně polkl. Sedl si a začal žmoulat povlak na mé peřině.

,,Vždyť jsem už dole říkal proč." odpověděl. Sedl jsem si k němu a chytil ho za ruce. Wooyoung se na mě nervózně podíval.

,,Ale mně to můžeš říct. Nikdy bych nic takového nedělal, pokud bych věděl, že ti to vadí." Snažil jsem se ho přesvědšit. 

,,Sanie, já...ti to nemůžu říct." řekl, zatímco mě prosil pohledem, abych to nechal být. Přemýšlel jsem, koho by mohl mít rád. Najednou mi to došlo.

,,Je to Seonghwa? Proto ses na něj tak podíval, že jo?" zeptal jsem se. Nechápal jsem proč, ale ta představa mě strašně bolela. Woo na mě chvilku koukal s pootevřenou pusou, ale nakonec nejistě přikývl. Cítil jsem se, jako by mi někdo vrazil pořádnou facku. Mnohem větší než mi dala Sunhee. 

,,Já...omluv mě na chvilku." vyhrkl jsem a vyběhl z pokoje. Doběhl jsem do koupelny a zavřel se. Díval jsem se svůj odraz v zrcadle. Nechápal jsem, proč mě to tak vzalo. Nechápal jsem, proč jsem se najednou rozbrečel. Sedl jsem si na vanu a složil si hlavu do dlaní. Snažil jsem se uklidnit, ale nešlo to. Mohl se zamilovat do kohokoli, ale on se zamiloval do mýho bráchy. Proč mě ale i bolí představa, že by byl s někým jiným.

Po několika minutách jsem se uklidnil a setřel si slzy. Vždyť...ten, kdo je na tom mnohem hůř, je Wooyoung. Jeho kámoš chodí s klukem, ketrýho miluje. A ještě mu pomáhá. Musím mu být oporou, aby to zvládl. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Zkontroloval jsem se v zrcadle a šel zpátky do pokoje.

,,Já...promiň. Neměl jsem ti to říkat. Já-" Položil jsem dlaně na jeho tváře a zadíval se mu do očí.

,,Neboj se. Nikomu to neřeknu. Můžeš se mi svěřovat úplně se vším. Jsem tu kdykoli pro tebe. Klidně i v noci, pokud budeš potřebovat." řekl jsem nejklidněji, jak jsem uměl. Wooyoung na mě nechápavě zíral, ale po chvilce jen lehce přikývl a pevně mě objal.

,,Ani nevíš, jak jsem šťastnej, že tě mám." zamumlal a víc mě stiskl. Usmál jsem se a zabořil hlavu do ohbí jeho krku.

,,To ty nevíš, jak jsem šťastnej, že tě mám." zašeptal jsem, zatímco jsem si užíval jeho objetí. Ani nevím, jak dlouho jsme se objímali, když se ode mě Woo odtáhl. Chtěl jsem se ještě objímat, ale nechtěl jsem mu to říkat. 

,,Co budeme dělat?" zeptal se Woo s lehkým úsměvem. Podrbal jsem se na ruce a porozhlédl se po mém pokoji.

,,No...můžeme se podívat na film, jestli chceš." řekl jsem, když jsem se zasekl pohledem na mém notebooku. Woo přikývl hlavou.

,,Já se jen ještě převlíknu do pyžama. Jak se znám, tak se mi potom nebude chtít." řekl a lehce se zasmál. Pousmál jsem se a došel pro počítač. Přistihnul jsem se, jak se dívám na převlíkajícího se Wooyounga. Když si všiml mého pohledu, tak jsem se rychle podíval na notebook a dělal jakože nic.

,,Na co se koukneme?" zeptal se a podíval se mi přes rameno.

,,To nevím. Na co by ses chtěl podívat?" zeptal jsem se, když jsme si pomalu začali lehat. 

,,Je mi to celkem jedno." řekl Woo a přisunul se víc ke mně.

,,Tak jo." Po chvilce jsem vybral nějaký film s dobrým hodnocením a pustil ho. Nedokázal jsem se na něj soustředit. Stále jsem myslel na Wooyounga a na to, že je zamilovanej do mýho bráchy, který má navíc kluka. Asi v půlce filmu jsem se otočil na Wooa. Usmál jsem se, když jsem zjistil, že usnul. Přitáhnul jsem mu peřinu k bradě a zaklapl počítač. Odnesl jsem ho na stůl, kde jsem ho nechal nabíjet. Odskočil jsem si do koupelny, převlékl se do pyžama, zhasnul a přitulil se k němu. 

Svráštil jsem naštvaně obočí, když mě ráno probudil budík. Cítil jsem, jak se Woo přese mě natáhl, aby ho vypnul. Poté si zase lehl. Přitulil jsem se k němu a odmítal se hnout.

,,Musíme vstávat." zamumlal Wooyoung rozespale, zatímco mi prohraboval vlasy. Nesouhlasně jsem zakňoural a víc se na něj natiskl. 

,,No taaak. Už jen pár dní a budou prázdniny. To zvládneme. Pak budeme mít dva měsíce volno. A navíc jsou dneska ke snídani ty palačinky." dodal nakonec Wooyoung. Zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí.

,,Jen aby bylo jasno. Vstávám kvůli těm palačinkám." řekl jsem a zvedl se z postele. Woo se uchechtl a následoval mě do koupelny, kde jsme si vyčistili zuby a lehce se upravili.

,,A neboj. Před bráchou neřeknu ani slovo." řekl jsem na chodbě s úsměvem, když jsme stáli před dveřmi do kuchyně. Woo se jen pousmál a přikývl.