To si děláš srandu

16. kapitola

Nervózně jsem seděl na posteli. Dneska u nás měl Wooyoung spát, protože jeho táta bude mít svatební noc se svou novomanželkou. Už nám i skončila škola, takže budeme mít dva měsíce volno. 

,,Neboj se. Akorát jsem nervózní taky." řekl Seonghwa s úsměvem a napil se ze skleničky, kterou měl položenou na stole. 

,,To se ti snadno řekne. Bude tu Woo. A...nevím, jak se bude chovat a jak se budu chovat já." řekl jsem a zkontroloval čas. Měl by přijít asi tak za hodinu a čtvrt. 

,,No Wooyoung se bude chovat normálně, ale ty budeš vyklepanej." řekl se zasmáním brácha.

,,Mě to moc vtipný nepřijde. Víš, jak budu umírat. A...ani nevím, jak mu to mám naznačit. Jako...držet ho za ruku nebo se s ním objímat. To jsem dělal i předtím. Dali jsme si i pusu na tvář a myslel jsem to kamarádsky...možná. Nebo v tu dobu jsem si myslel, že to takhle myslím." vyhrkl jsem a podíval se na bráchu. Seonghwa na mě překvapeně vyvalil oči.

,,Tak...počkej. Ty jsi dal KÁMOŠOVI pusu na tvář? Jako...to jsem neudělal ani, když jsem s Hongjoongem pár týdnů chodil." řekl Seong překvapeně. S červenými tvářemi jsem sklopil hlavu. 

,,Aspoň vidíš, že to je na dobré cestě. Pusu...si asi normálně kluci nedávají." řekl Seonghwa a položil si nohy na stůl.

,,Ale...je to Wooyoung. U něj je hodně věcí jiných." namítl jsem se zasmáním. 

,,To je pravda. Ale myslím, že pusu Wooyoung nedává každýmu kámošovi. Třeba mně ani Joongovi pusu nedává."  řekl a podíval se na mě.

,,Protože spolu chodíte. A...jaký to je mít vztah teoreticky na dálku? Nebojíš se, že by tě Hongjoong podváděl?" zeptal jsem se a opřel si hlavu o gauč.

,,Ze začátku jsem se trochu bál, ale teď už ne. Hongjoong takový není. Věřím mu." odpověděl, když zazvonil zvonek. Překvapeně jsem se podíval na hodiny.

,,Vždyť říkal, že přijde v šest. To je až za hodinu." vyhrkl jsem a vyděšeně se podíval na bráchu.

,,No tak se na tebe těšil a přišel dřív." řekl se záludným úsměvem. Polkl jsem a došel otevřít. Všechna má nervozita opadla, když jsem ho uviděl. Měl na sobě bílou košili, u které měl dva rozepnuté knoflíčky, a černé kalhoty. Sako držel v ruce. Ani jsem ho nepozdravil a skočil mu do náruče. Woo se překvapeně uchechtl, ale objetí mí okamžitě oplatil. Spokojeně jsem vydechl a schoval si hlavu do ohbí jeho krku. 

,,Budeme stát takhle ve dveřích nebo půjdeme dovnitř?" zeptal se, ale stále se ode mě neodtáhl. Nespokojeně jsem zamručel, ale pomalinku se od něj odtáhl. Vešli jsem dovnitř a zavřeli dveře.

,,Tak co? Jak to probíhalo?" zeptal jsem se, když si zouval boty. 

,,Povyprávím vám to, ale jen se dojdu nahoru převlíknout. Je mi v tom strašný teplo a co si budem. Tričko je tričko." řekl se smíchem a vyšel po schodech nahoru. Zasmál jsem se a odešel do obýváku.

,,Woo se šel převlíknout." oznámil jsem Seonghwovi a došel do kuchyně pro studený pití a skleničku.

,,Už jsem si říkal, co tam děláte tak dlouho." řekl brácha s úsměvem.

,,Jen jsme se objímali." řekl jsem s červenými tvářemi. Po chvilce jsem uslyšel přibližující se kroky a nadšeně se usmál.

,,Ahoj." pozdravil se s bráchou a sedl si vedle mě. Podal jsem mu skleničku s vychlazeným džusem. Woo se na mě podíval s vděkem.

,,Asi tě miluju. Děkuju moc. Pro něco k pití bych snad i zabíjel." vyhrkl, přitáhl si mě k sobě a políbil mě na tvář. Mé tváře se opět zbarvily do červena. Woo si toho naštěstí ale nevšiml, protože se hned ode mě otočil a napil se studeného džusu. 

,,Tak jaká byla svatba?" zeptal se Seonghwa. Woo odložil skleničku a podíval na se nás.

,,Abych řekl pravdu, tak jsem to čekal mnohem horší. My se teda se Sunhee domluvili, že spolu nebudeme vyvolávat žádný hádky a tak, ale čekal jsem, že mi Sunhee bude dělat naschvály, protože věděla, že se nebudu hádat. Ale nedělala. Úspěšně jsme se ignorovali. A svatba byla pěkná. Půlku lidí jsem tam neznal, ale to mi bylo celkem šumák. Jediný, co mi vadilo, bylo to, že za mnou furt chodila Mihi. Asi si myslí, že když jsem s ní byl jednou na obědě, tak že s ní chci být nebo já nevím. Nabízela mi, že můžu dneska u nich spát, ale řekl jsem jí, že už jsem domluvený s někým jiným a že už na mě asi čekají. Tak jsem řekl tátovi, ať si to dneska užijou a že už musím jít." převyprávěl Woo a víc se rozvalil na gauči. 

,,Tak aspoň že Sunhee dala na jeden den pokoj. No...ale já budu už muset jít." řekl Seonghwa a zvedl se z gauče. Překvapeně jsem se na něj otočil.

,,Počkej. Cože? Ty tu nebudeš?" zeptal jsem se udiveně. Seonghwa se usmál a zavrtěl hlavou v nesouhlas.

,,Jedu za Hongjoongem a přespím tam. Budete tady sami." řekl a schoval si mobil do kapsy. Nechápavě jsem na něj zíral. Chtěl jsem na něj vyhrknout, že mě tady chce nechat s Wooem samotného zrovna dneska, ale nemohl jsem. 

,,No...tak si to užijte. Já musím na bus. Tak čau." zakřičel na nás z chodby a pak bylo slyšet jen bouchnutí dveří.

,,Tě nějak vyděsila představa, že tu budeme sami dva." řekl Wooyoung a dloubl do mě prstem. Otočil jsem se na něj a usmál se. 

,,Ne to ne. Jen mě to překvapilo." Najednou na mě padla nervozita. Co mám teď dělat? Spoléhal jsem, že tu se mnou Seonghwa bude a on...a on mě tu nechal s Wooem samotného. Cítil jsem, jak se mi kolem pasu obmotaly něčí ruce. Wooyoung si mě k sobě přitáhl. Sledoval jsem ho v odrazu vypnuté televize. Nosem se otřel o můj krk a pokračoval dál k rameni. Poté se přiblížil k mému uchu.

,,Pokud se ti to nebude líbit, tak mi řekni." zašeptal, políbil mi ušní lalůček a pokračoval dál po krku. Seděl jsem tam jako socha a díval se na náš odraz. Woo mi lehce stáhnul tričko a začal mi pokládat polibky na zadní stranu krku a mezi lopatky. Rozechvěle jsem se nadechl.

,,Nelíbí se ti to?" zeptal se tiše Woo a odtáhl se ode mě. Otočil jsem se a sklopil hlavu. Wooyoung mě chytil za bradu a donutil mě se mu podívat do očí.

,,Jestli se ti to nelíbilo a necítíš to stejně, tak mi to řekni." pobídl mě smutně.

,,Ne to ne. Já...lí-líbilo se mi to. Jen nevím, jak reagovat. Nečekal jsem, že...něco takového uděláš." řekl jsem a polkl. Woo mě pohladil po tváři, která se mi začala barvit do ruda. 

,,Za to se nemusíš stydět." řekl s úsměvem a políbil mě na nos. Nervózně jsem se zahihňal, ale hned si za to vynadal. Proč se takhle chovám? Chovej se normálně! Je to jenom Wooyoung. 

,,Jsi roztomilý, když se červenáš." podotknul a olízl si ret. Překvapeně jsem na něj koukal. Ani nevím, jestli mě víc překvapilo to, jak se choval, nebo to, jak na mě jeho chování působilo. Pomalu se ke mně začal přibližovat, díky čemu jsem já začal panikařit. Vysmekl jsem se z jeho rukou, které měl stále položené na mém pase, stoupl si a trochu poodstoupil.

,,Promiň. Asi jsem na tebe byl moc rychlý." omluvil se a normálně si sedl. Prohrábl jsem si vlasy a snažil se uklidnit.

,,Promiň. J-já najednou začal panikařit a nevěděl jsem, co mám dělat a-"

,,To je v pohodě. Já to chápu. Musí to být pro tebe fakt těžký, když sis do nedávna myslel, že se ti líbí jen holky. Já na to měl brát ohledy a ne dělat to, co jsem dělal. Kdybych dělal něco, co už je moc, tak mi to klidně řekni. Nechci tě hnát do něčeho, na co nejsi připravený." řekl Woo s úsměvem.  Také jsem se usmál a sedl si vedle něj. Po chvilce jsem se ale zarazil a podíval se na něj.

,,Jak víš, že jsem si doteď myslel, že jsem jen na holky?" zeptal jsem se nechápavě. Wooyoung se nervózně uchechtl a svůj pohled přemístil na stůl.