San nebyl nikdy tak moc nadšený jako teď. Začal chodit s dívkou, kterou měl dlouho dobu rád. Nebo neměl? Co se stane, když do třídy začne chodit nový kluk a zároveň budoucí nevlastní bratr Sanovy přítelkyně?
,,No...ono nakonec nebylo. Koukali jsme se spolu na film." odpověděl jsem a usmál se.
,,Jo tak. A to bylo všechno, co jste dělali, jo?" zeptal se Mingi a nadzvedl jedno obočí.
,,Jo. Jen film." odpověděl jsem se smíchem.
,,Jsem docela zvědavej na toho novýho." řekl najednou Yeosang.
,,No jo. On má přijít dneska." vzpomněl si Yunho a pokýval při tom hlavou. Kvůli zvonění jsme se museli vrátit na naše místa. Po chvilce přišla učitelka s nějakým klukem v zádech.
,,Zdravím, třído, dnes k nám přišel nový žák. Chovejte se k němu mile. Představíš se třídě?" Nový spolužák si olízl rty a podíval se po třídě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jmenuju se Jung Wooyoung. Doufám, že si budeme rozumět."
,,Dobře. Tak si můžeš jít sednout kamkoli, kde je volno." řekla učitelka. Wooyoung se rozešel k naší řadě a sedl si hned za mě. Otočil jsem se na něj.
,,Ahoj. Jmenuju se San." představil jsem se. Wooyoung se na mě podíval a pousmál se.
,,Wooyoung."
,,Máš učebnice na hodiny?" zeptal jsem se potichu.
,,Jo. Mám všechny." odpověděl a vytáhl si penál a učebnici.
,,Tak dobře. Kdyby něco, tak se klidně ptej." řekl jsem a otočil se zpátky.
Hodina naštěstí probíhala v klidu. Sice zkoušela, ale mně se to naštěstí vyhlo. Otočil jsem se na Wooyounga.
,,A proč jsi šel na naši školu?" zeptal jsem se.
,,Kvůli tomu, že si táta našel ženskou. Přestěhovali jsme se k nim a tak jsem musel na jinou školu." odpověděl a podíval se na mě.
,,K nim?"
,,Jo, protože ona má ještě dceru. Už toho tam mám plný zuby." odpověděl mi na můj dotaz Wooyoung.
,,A ta chod-" Nestihl jsem se zeptat, protože mě Sunhee přerušila.
,,Sanie, domluvíme se dneska odpoledne? Můžeme si spolu zajít na oběd." zeptala se a sedla si ke mně na klín. Překvapeně jsem se na ni podíval.
,,No...klidně. Dneska nic domluvenýho zatím nemám." odpověděl jsem a obejmul ji kolem pasu.
,,Tak jo. Budu se těšit." řekla Sunhee, políbila mě na tvář a zvedla se k odchodu. Když ale odcházela, tak nechtěně shodila Wooyoungův penál.
,,Promiň. To jsem nechtěla." omluvila se Sunhee. Wooyoung se strojeně usmál.
,,To nic." Wooyoung se sehnul a sebral si penál a všechny pomůcky, které z něj vypadly.
,,Vy spolu chodíte?" zeptal se mě Wooyoung, zatímco se díval na Sunhee.
,,Jojo. Zatím ale jenom chvilku." odpověděl jsem s úsměvem. Wooyoung se podíval zase na mě.
,,Dávej si na ni pozor. Normálně se chová úplně jinak." varoval mě Wooyoung.
,,Jak to můžeš vědět?" zeptal jsem se naštvaně. To jako vážně?! Stačí, že mi to říká brácha a teď to říká Wooyoung! Jak to může vědět?! Vždyť je v naší třídě necelou hodinu!
,,Prostě to vím. Už teď si tě začíná omotávat kolem prstu." řekl Wooyoung a začal si připravovat věci na další hodinu. Otočil jsem se a taky si připravil.
Další hodina nedopadla úplně podle mých představ. Dostali jsme neohlášený test. Jediný, kdo ho nepsal, byl Wooyoung.
,,Tak to nedopadne dobře." řekl po hodině Mingi, když se s Yunhem otočil na mě a Yeosanga.
,,Mohl si ode mě opisovat." Mingi se na Yunha naštvaně podíval.
,,Já chtěl, ale nepřečetl jsem to po tobě." Musel jsem se jim zasmát. Tohle téma řeší po každém testu.
,,A co Wooyoung? Jaký je?" zeptal se mě Yunho. Smích mě okamžitě přešel.
,,Byl by fajn, kdyby mi neříkal, že si mám na Sunhee dát pozor. Vždyť ji vůbec nezná."
,,Ahoj! Co tady děláš?!" zeptal se šťastně za námi Wooyoung a vyběhl ke dveřím. Otočil jsem se za ním a překvapeně zamrkal. Stál tam Seonghwa.
,,No...myslel jsem, že bych tě tu provedl." odpověděl můj brácha.
,,To by bylo super." řekl Wooyoung a spolu odešli pryč.
,,Nevěděl jsem, že Seonghwa Wooyounga zná." řekl Yeosang.
,,To já taky ne. Ale už aspoň vím, proč mají stejný názor na Sunhee." řekl jsem a kousl do své svačiny.
,,Seong, já půjdu odnýst Sunhee sešit z matiky. Povedlo se mi ho vzít s mýma sešitama." zavolal jsem na bráchu, když jsem se obouval.
,,Jojo." zavolal na mě z obýváku. Vzal jsem si všechny věci, který jsem potřeboval a vyšel z domu. Věděl jsem, kde bydlí, protože jsem ji byl párkrát doučovat doma. Po asi patnácti minutách jsem stál před jejím domem. Zazvonil jsem a čekal, až mi otevře.
Dveře se po chvíli otevřely. Překvapeně jsme vyvalil oči.
,,Co tady děláš?" zeptal jsem se nechápavě.
,,Ahoj. Taky tě rád vidím." řekl Wooyoung ironicky a opřel se o futra.
,,Ptal jsem se, co tady děláš." vyhrkl jsem a nadzvedl obočí.
,,Bydlím tady." odpověděl Wooyoung jednoduše.
,,Tak to teda není pravda. Sunhee nemá bráchu." odsekl jsem nepříjemně. Wooyoung se uchechtl.
,,Poslouchal jsi mě ve škole vůbec? Říkal jsem ti, že můj táta si našel ženskou, která má dceru, a že jsme se k nim přestěhovali. No tak ta dcera je Sunhee a ta ženká je její máma." odsekl mi Wooyoung zpátky. Sklopil jsem hlavu.
,,Aha..." zamumlal jsem. Wooyoung se odstrčil od futer a normálně si stoupnul.
,,A co jsi potřeboval?" zeptal se už mileji. Zvedl jsem k němu svůj pohled.
,,Byl jsem se Sunhee na obědě a vzal omylem její sešit z matiky." vysvětlil jsem, proč jsem přišel, a ukázal sešit.
,,Mám ji zavolat nebo jí ho mám předat nebo půjdeš dál?" zeptal se.
,,No...tak jestli-"
,,Sane?! Co tady děláš?!" vyhrkla naštvaně Sunhee a odstrčila Wooyounga ode dveří.
,,Stačilo říct a uhnul bych ti sám." zavrčel Wooyoung na Sunhee a odešel pryč.
,,Já...donesl jsem ti sešit z matiky." odpověděl jsem a natáhl ruku se sešitem k ní. Sunhee mi ho vytrhla z ruky.
,,A to si nemohl zavolat, že mi ho přineseš?" zeptala se nepříjemně. Vykuleně jsem se na ni díval.
,,Promiň. Nevěděl jsem, že ti bude vadit, když ti ho donesu." omluvil jsem se.
,,No teď už to je jedno. Ahoj." vyhrkla a práskla přede mnou dveřma. Překvapeně jsem se na ně koukal. Zavrtěl jsem hlavou a vydal se domů.
Co jsem udělal špatně? Je fakt, že jsem mohl zavolat nebo napsat. Takhle mě nečekala a...třeba nemá ráda neohlášené návštěvy. Ale...proč mi neřekla o Wooyoungovi? Vždyť už nějakou dobu musela vědět, že u nich bude s tátou bydlet. Kdyby ne, tak včera to už vědět musela. A nebo mi to mohla říct dneska na obědě.
Podobnými myšlenkami jsem se zabíral celou cestu domů.
