To si děláš srandu

21. kapitola

Znuděně jsem ležel na posteli a koukal do stropu. Už je to týden, co Woo odjel pryč. Musel jet s tátou a zbytkem rodiny na dovolenou. Jeli pryč na dva týdny a já...se nudil. Už celý týden. Aspoň jsem měl čas na přemýšlení. Rozhodl jsem se, že o nás klukům řeknu. Na Seonghwu a Hongjoonga reagovali v pohodě. Maximálně si dělali srandu, ale negativně na ně nereagovali.

Zvedl jsem se z postele a šel za bráchou. Otevřel jsem dveře od jeho pokoje a nakoukl k němu. Zrovna si balil věci. S Hongjoongem měli za dva dny odjíždět do Japonska. Taky na dva týdny. 

,,Můžu?" zeptal jsem se, když si mě nevšiml. Seonghwa se na mě otočil a s úsměvem přikývl.

,,Jasně." Vešel jsem, zavřel za sebou a sedl si k němu na postel. Sledoval jsem bráchu, jak si balí věci. Seong se na mě podíval. Chápavě se usmál a sedl si ke mně. 

,,Chceš si o něčem promluvit?" zeptal se mě mile. 

,,Je neuvěřitelný, jak moc dobře mě znáš." podotknul jsem se smíchem. Seong se také zasmál a sedl si do tureckého sedu.

,,To je jasný. Jsi můj brácha. Znám tě celý svůj život." řekl Seonghwa. Přikývl jsem a vydechl.

,,Myslíš, že je dobrý nápad klukům říct o mně a Wooyoungovi?" zeptal jsem se a zadíval se mu do očí.

,,Neměl by jsi tohle řešit s Wooem?" zeptal se Seonghwa. Povzdechl jsem si.

,,Já bych rád, ale...už několik dní mi neodpovídá na zprávy. Poslední, co mi napsal, bylo to, že mu táta sebere mobil. Prý kvůli tomu, že byl furt na mobilu a nevěnoval se jim." odpověděl jsem smutně. Seonghwa se na mě lítostivě podíval.

,,Proto stále kontroluješ mobil? Jestli ti náhodou nenapíše, že mu ho už vrátil?" zeptal se. Setřel jsem si slzu, která se mi kutálela po tváři.

,,Jo. A navíc jak znám jeho tátu, tak mu ten mobil vrátí asi až se budou vracet. Já si připadám jak blázen. Výdyť já mám problém být týden bez něj. A musím to vydržet ještě jeden týden. Ale jakmile přijedou, tak mi je naprosto jedno jestli budou mít vybaleno nebo ne. Prostě tam přijdu a budu s ním." řekl jsem a přikývl jsem na důkaz toho, že to myslím vážně. Seonghwa se zasmál a opřel se rukama za zády. 

,,To vydržíš. Domluv se s klukama. Oni tě dokážou zabavit. O to se bát nemusíš." Musel jsem bráchovi dát za pravdu. S nima jsem aspoň na chvíli přestal na Wooyounga myslet. 

,,Ale...podle mě jim to klidně můžeš říct. Neodsoudí tě. Maximálně si z tebe budou dělat srandu, že ses po mně opičil a takový blbosti. Ale vezmou to v pohodě. Chceš se s nima domluvit na dnešek? Abych u toho byl s tebou?" zeptal se. Překvapeně jsem se na něj podíval.

,,No...pokud by ti to nevadilo." odpověděl jsem. Seong se zasmál a chytil mě povzbudivě za ruku. 

,,Samozřejmě, že mi to nevadí. Jinak bych ti to ani nenabízel. A s klukama bychom mohli jít do bazénu. Ať jdeš taky na chvíli ven. Od doby, co Woo odjel, jsi byl zavřenej jen doma." řekl brácha a zvedl se z postele. 

,,Mám klukům zavolat nebo jim zavoláš ty?" zeptal se, když sebral ze stolu svůj mobil.

,,Já jim zavolám. V klidu si dobal." odpověděl jsem a odešel do svého pokoje. Zavolal jsem klukům a domluvil se s nima za dvě hodiny u bazénu. Všichni mi to odsouhlasili. Zvedl jsem se ze židle a došel ke skříni. Vytáhl jsem si plavky a nějaké věci na převlečení. Sedl jsem si na postel. Zase jsem nevěděl co dělat. Lehl jsem si na postel a šel na sociální sítě. Rozklikl jsem Wooyoungovu profilovku a povzdechl si. Strašně moc mi chyběl. Najednou jsem si uvědomil, že jsem se vlastně nepodíval na fotky, co tam Woo má. Nadšeně jsem je začal hledat.