To si děláš srandu

15. kapitola

Seděl jsem ve třídě a sledoval dveře. Wooyoung ani Sunhee tu ještě nebyli. Podíval jsem se na hodiny. Za dvě minuty začíná první hodina. Povzdechl jsem si a podíval se zpátky na dveře. Najednou se rozrazili a do třídy vběhl Wooyoung a za zády měl Sunhee. Oba dva se podívali na hodiny a úlevně si vydechli.

Woo si sedl do své lavice, lehl si na své ruce a snažil se vydýchat. Okamžitě jsem se na něj otočil.

,,Co se stalo? Proč jsi přišel tak pozdě?" vyhrkl jsem. Když se ještě rozdýchával, tak jsem mu aspoň připravil věci. Zazvnonilo na hodinu.

,,Až potom." řekl Wooyoung a prohrábl si vlasy. Přikývl jsem a otočil se dopředu. Naštěstí už byly uzavřený známky, takže nebyl žádný test ani zkoušení. Koukali jsme se na nějaký ,,zajímavý" film. Když zazvonilo, tak jsem se otočil na Wooa.

,,Tak co se stalo?" zeptal jsem se. 

,,Já to musím říct úplně od začátku. V pátek, když přijel táta a Sunheeina máma domů, tak jsme jeli k nějakým jejich kolegům na víkend. Byl jsem v pokoji se synem těch kolegů a Sunhee s jejich dcerou. A prý aby jsme se seznámili, tak nám sebrali mobil. To si vymyslel můj táta. Moc mě to u nich nebavilo, ale prý to bylo seznámení kvůli svatbě. V neděli jsme jeli domů a šli rovnou spát, protože jsme přijeli pozdě. Jenže naše mobily, kde oba dva máme nastavený budík, zůstali u Sunheeiny mámy v kabelce a ona je odnesla. Proto jsem ti nenapsal a dneska přišel chvilku před zvoněním." vysvětlil a usmál se na mě. 

,,Jo aha. Já si říkal, že mi neodpovídáš. A...jaký byl ten kluk?" zeptal jsem se, i když jsem se za tu otázku nenáviděl.

,,No...byl docela fajn. Ale bylo to divný. Prostě nás dali k sobě a...teď jste kámoši. Bavte se. Nevěděl jsem, co si s ním mám povídat, když jsem ho vůbec neznal." odpověděl Woo a zatřepal hlavou nad tou vzpomínkou. 

,,Jo tak. A...nechtěl by jsi dneska u nás přespat? Rodiče dneska odjíždějí na delší pracovní cestu." zeptal jsem se s nadějí v hlase. Podle Wooyoungova výrazu jsem pochopil odpověď.

,,Promiň, ale dneska to nevyjde. Přijede Mihi a chce se se mnou sejít. Asi si zajdeme na oběd. A pak se bude řešit ta svatba." řekl Woo s lítostí v očích. Snažil jsem se usmát, ale asi se mi to moc nepovedlo.

,,To je v pohodě. Tak si to s ní dneska užij." řekl jsem a otočil se dopředu. Proč takhle přehnaně reaguju? Proč se mi chce sakra brečet?

,,Jsi v pohodě?" zeptal se Yeosang vedle mě. Přikývl jsem a setřel si neposlušnou slzu.

,,Jen mi něco vlítlo do oka." odpověděl jsem a dál se koukal na své ruce. 

Po škole jsem se ani s nikým nerozloučil a šel rychle domů. Zabouchl jsem za sebou dveře, sundal si boty a vyběhl schody ke svému pokoji. Zabouchl jsem dveře od svého pokoje a skočil do postele. Objal jsem Shibera a nechal slzám volný průběh. Z mých úst vyšel tichý vzlyk.

Proč mi to tak vadí? Vždyť...se mi líbí holky. Nebo ne? Jak se to pozná?

Ozvalo se tiché ťukání na dveře. Po chvilce se lehce otevřely a dovnitř nakoukl Seonghwa. Když si všiml, v jakém jsem stavu, tak vešel a lehl si ke mně. 

,,Co se děje, Sanie?" zeptal se starostlivě a pohladil mě po zádech. 

,,J-já sám nevím." řekl jsem a setřel si slzy. Seonghwa se pousmál a podal mi ze stolu kapesníky.

,,Vysmrkej se a pak mi to povíš, jo?" řekl uklidňujícím hlasem. Sedl jsem si, setřel si slzy a vysmrkal se.

,,Je to lepší?" zeptal se, když si také sedl. Přikývl jsem a přitáhl si do náruče Shibera. 

,,Já se v sobě vůbec nevyznám." řekl jsem tiše. 

,,V čem přesně?" zeptal se Seonghwa. Popotáhl jsem a přemýšlel, jestli mu to mám říct. 

,,V tom...kdo se mi líbí." odpověděl jsem a povzdechl si. Seonghwa se usmál a chytl mě za ruku. 

,,Jde o Wooyounga, viď?" zeptal se se vševědoucným pohledem. Sklopil jsem zrak a lehce kývl.

,,A v čem je problém? Vždyť to není problém, že se ti líbí kluk." řekl s úsměvem.

,,Ale...mě se doteď líbily holky a teď najednou se mi líbí on. Nechápu to." povzdechl jsem si.

,,Já si taky myslel, že se mi líbí holky, než jsem potkal Hongjoonga. A pak se mi najednou všechno změnilo. Třeba se ti líbí holky i kluci. Nikde není napsaný, že se ti může líbit jen kluk nebo jen holka." řekl brácha a sedl si do tureckýho sedu. Chvilku mezi námi nastalo ticho.

,,A tobě se Woo jenom líbí nebo ho máš i rád?" zeptal se s úsměvem. Podíval jsem se na něj a polkl.

,,Mám ho rád. Hodně rád." odpověděl jsem snad poprvé s jistotou v hlase. Seonghwa se usmál a pohladil mě po ruce. 

,,Tak to je skvělý. A naznačil si to už nějak Wooyoungovi?" zeptal se s jiskrou v očích. Sklopil jsem hlavu a zavrtěl nesouhlasně hlavou.

,,A proč? Jak to jinak on pozná? Třeba tě má taky rád, akorát se bojí ti to nějak naznačit. Přeci jenom si chodil s jeho skoro už nevlastní sestrou." zeptal se překvapeně. Cítil jsem, jak mi slzy začaly stékat po tvářích.

,,Co se děje, Sanie?" zeptal se nechápavě Seonghwa a přitáhl si mě do objetí. Pevně jsem ho objal a vzlykl.

,,On mě ne-miluje. On miluje ně-koho jinýho." řekl jsem a upevnil stisk.

,,A jak to víš?" zeptal se nechápavě. 

,,On miluje tebe. Viděl jsem, jak se na tebe podíval, když jsem se ho ptal. Vždyť jsi to musel pochopit, když jsi hned změnil téma hovoru. A dneska šel s nějakou holkou na oběd." vyhrkl jsem, když jsem se odtáhl. Seonghwa na mě nechápavě zíral.

,,Počkej. Ty sis myslel, že...miluje mě?" zeptal se se zasmáním. Setřel jsem si slzy a podíval se na něj.

,,Jo. On mi to i řekl, když jsem pak vyzvídal." odpověděl jsem a vysmrkal se. Seonghwa se zasmál a chytil mě za tváře.

,,Víš proč se na mě Woo tak podíval?" zeptal se. 

,,Protože miluje tebe." odpověděl jsem a popotáhl.

,,Ne, ty blázínku. Protože nevěděl, jak se zbavit tvých otázek. Přece nemohl říct, že miluje tebe, když ses zrovna rozešel se Sunhee. A navíc, když si myslel, že jsi na holky." řekl brácha s úsměvem. Zasekl jsem se v pohybu.

,,T-to myslíš vážně? On...miluje mě? Ne tebe?" zeptal jsem se pro ujištění. Seonghwa s úsměvem přikývl. Zasmál jsem se, natáhl se pro kapesník a vysmrkal se. 

,,Já tomu furt nemůžu uvěřit." řekl jsem s úsměvem a zmáčkl v náruči Shibera. Úsměv z tváře mi zmizel, jakmile jsem si vzpomněl, kde Wooyoung je. 

,,Ale...co když mě už nechce? Vždyť je na rande s nějakou holkou." řekl jsem.

,,To, že je s nějakou holkou na obědě, neznamená, že jsou na rande a taky to neznamená, že s ní Wooyoung chce být." namítl Seong klidně.

,,Vždyť k nám nechce jít ani přespat. Prý se bude řešit svatba." oponoval jsem tichým hlasem. Seong si povzdechl a zatřásl se mnou.

,,Neboj se. Když říká, že se musí řešit svatba, tak se musí řešit svatba. Ten necelej týden to ještě vydržíš a pak bude mít Woo volno. A navíc...když budou mít jejich rodiče svatební noc, tak pochybuju, že by Woo zůstával doma." řekl Seonghwa a nadzvedl jedno obočí. Usmál jsem se a přikývl.

,,A nechtěl bys mu napsat? Aspoň uvidíš, jak zvládá udržet pozornost při obědě." Ani chvilku jsem nečekal, vytáhl mobil a najel na naši konverzaci. 

,,Ale co mu mám napsat?" řekl jsem nahlas a nafoukl tváře. Po chvilce přemýšlení jsem mu napsal, že mi chybí. Wooyoung si to okamžitě přečetl a odpověděl. Usmál jsem se a pokračoval v psaní zpráv. Seonghwa si sedl vedle mě a s úsměvem si četl naše zprávy.