Svůdné zlo

1. kapitola (1/3)

Když jsme stáli ve frontě na koncert, stahovala jsem si džínovou sukni a snažila se nepohrávat si s ramínky topu. S holými rameny a pažemi jsem si připadala jako nahá. Oblečení mi vybrala Jayova starší sestra, byl to předčastný dárek k mým šastnáctým narozeninám. A Jay pro nás koupil lístky na vystoupení několika místních kapel-včetně té, do které byl momentálně blázen. Říkali si Smilníci a už ten název mi stačil. Ale kvůli Jayovi jsem předstírala, že mám radost. Koneckonců je to můj nejlepší kamarád. Jediný kamarád. Lidi ve škole si myslí, že spolu s Jayem chodíme, ale to jsou vedle. Tímhle způsobem se mi nelíbí, a já jemu beze všech pochybností taky ne. Vím, co Jay cítí. Nebo by se dalo říct, že jeho emoce vidím. A když si to dovolím, dokážu je i sama cítit. Teď byl ve svém živlu, vyťukával si prsty na boky nějaký rytmus. Sálalo z něj vzrušení, které jsem viděla jako žlutooranžovou záři. Nechala jsem se prostoupit jeho dobrou náladou. Přejel si rukou po nakrátko ostříhaných blond vlasech, pak se zatahal za chomáč vousů pod spodním rtem. Na kluka je dost malý a podsaditý, ale pořád o dost vyšší než já. Z Jayovy kapsy se ozvala hlasitá melodie s výrazným bubnováním. Vrhnul po mně jeden z těch šílených pohledů a začal trhat hlavou do rytmu, zepředu dozadu a zase zpátky. Panebože, to snad ne. Ať se zase nezačne předvádět. ,,Ne, prosím," zašeptala jsem. Jay se už ale pustil do své hiphopové kreace. Začal škubat rameny a houpat boky ze strany na stranu. Lidé kolem nás trochu ucouvli. Překvapeně se smáli a začali ho povzbuzovat. Přitiskla jsem si prsty k puse, abych skryla svůj stud. Když melodie skončila, Jay se nepatrně uklonil a zvedl telefon. ,,Čágo...Čéče, stojíme furt ve frontě. Kde trčíš?" Aha, to bude Gregory. ,,Máš naše céda?...Jo. Super. Tak se uvidíme tam." Zastrčil telefon do kapsy. Zamnula jsem si nahé paže. Tady v Atlantě bylo sice dneska krásné jarní počasí, ale když slunce zmizelo za vysokými budovami, teplota vzduchu poklesla. My bydlíme asi hodinu cesty na sever, v městečku Cartersville. Ocitnout se v Atlantě, zvlášť večer, pro mě bylo zvláštní. Nad námi se rozsvítily pouliční lampy a dav byl s houstnoucím soumrakem stále hlučnější. Jay se ke mně naklonil. ,,Nekoukej se tam," zašeptal, ,,ale ten kluk napravo tě šmíruje." Okamžitě jsem se tím směrem otočila a Jay podrážděně zachroptěl. Legrační. Ten kluk se vážně díval na mě. Jenže krví podlitýma očima. Pokývl mi a já potlačila holčičí zahihňání. Honem jsem se odvrátila a začala si pohrávat s pramínkem svých špinavě bloňďatých vlasů. ,,Měla by ses s ním seznámit," navrhl Jay. ,,Ani náhodou." ,,Proč ne?" ,,Je...sjetej," hlesla jsem. ,,To nemůžeš vědět." Jenže já mohla. Když je tělo pod vlivem drog, barvy emocí se rozmažou. A ten kluk byl přinejlepším neostrý. Vnímat emoce jako barvy byla další stránka mé schopnosti vidět pocity druhých, jejich aury. Tohle nadání mám už od dětství. Barevné spektrum bylo složité,  stejně jako pocity-různé odstíny jedné barvy mohly znamenat úplně jiné emoce. Ale zjednodušeně řečeno byly pozitivní pocity vždycky ve světlých až pastelových barvách. Negativní vystihovaly různé odstíny černé, až na několik výjimek. Závist byla zelená. Hrdost purpurová. A smyslná touha červená. Tuhle barvu bylo vidět často. Fascinovalo mě, jak se barvy mění a přelévají jedna ve druhou, někdy pomalu, někdy v rychlém sledu. Snažila jsem se lidi pořád nesledovat, nečíst jejich pocity. Připadalo mi to jako narušení soukromí. Jenže nikdo nevěděl, že to dělám, dokonce ani Jay nebo moje adoptivní matka Patti. Fronta do klubu se dala do pomalého pohybu. Znova jsem si upravila sukni a zadívala se na ni, jestli toho dost zakrývá. Je to v pořádku, Anno. Teď už jsem aspoň měla nohy trochu svalnatější, ne jako dvě párátka. V dospívání mi ve škole přezdívali ,,Tiggy" nebo ,,Hůlka" , ale nebyla jsem posedlá svou postavou-- nebo tím, že žádnou postavu nemám. Hodně práce odvedly vypodložené podprsenky, místo pasu jsem se spokojila se dvěma prohlubněmi nad pánevní kostí. Před pěti týdny jsem si přečetla, že ,,tělo je chrám duše", a začala jsem běhat. V rámci snahy o zdravý chrám. Když jsme se o pár kroků posunuli, Jay si zamnul ruce. ,,Hele, myslím, že bych mohl vevnitř sehnat pití," prohlásil. ,,Ne," odsekla jsem automaticky a cítila, jak mi srdce zrychlilo. ,,Jo, jasně, já vím. ,Žádnej chlast, žádnej fet.´ Žádná sranda," napodobil můj hlas a pak do mě dloubl loktem, abych věděla, že si jen dělá legraci. Což jsem věděla stejně, jako Jay věděl o mé abnormální averzi  k návykovým látkám. Dokonce i jen jeho komentář ve mně probudil skoro fyzickou reakci. Bylo to, jako by se něco ve mně naléhavě svíralo a rozevíralo. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych to potlačila. Konečně jsme se probojovali do čela fronty. Mladý vyhazovač mi zacvaknul kolem zápěstí náramek pro nezletilé a ocenil pohledem moje vlasy do pasu, než nám zvedl sametovou šňůru zahrazující vchod. Podklouzla jsem pod ní s Jayem za sebou. ,,Teda, Anno, dneska od tebe ty kluky budu muset odhánět vidlema!"zachechtal se Jay. Musel zvýšit hlas, protože jsme se ocitli v už nyní přecpaném prostoru, kde duněla hudba. Já věděla, že si mám ty vlasy vyčesat. Jenže Jayova sestra trvala na tom, abych si je nechala rozpuštěné. Nahrnula jsem si je na jedno rameno a zapletla je. Rozhlížela jsem se přitom kolem a musela zamrkat, jak na mě útočil ten hluk a výbuchy emocí. ,,Líbím se jim jenom proto, že mě neznají," odpověděla jsem. Jay zavrtěl hlavou. ,,Nesnáším, když mluvíš takhle." ,,Jak takhle? Jako že jsem divně divná?" Snažila jsem se to vyslovit, jako kdybych žertovala-tan jižanský výraz pro lidi, co se něčím liší, ale z Jayovy hrudi vyletěl šedivý hněv, který mě překvapil. Vzápětí se rozplynul kolem. ,,Nemluv o sobě tak. Seš jenom...stydlivá."Byla jsem divná a věděli jsme to oba. Ale nechtěla jsem Jaye rozčilovat. Připadalo mi zvláštní hulákat na sebe tak podstatné věci v přecpaném klubu. Jay vytáhl z kapsy vibrující telefon a podíval se na jeho rozsvícený displey. Pak se ušklíbl a podal mi ho. Patti. ,,Haló?" Ucpala jsem si druhé ucho prstem, abych něco slyšela. ,,Jenom jsem se chtěla ujistit, že jste v pořádku. Tam je ale kravál, zlato!",,Jo, to je!" zakřičela jsem.,,Všechno je v pohodě. Do jedenácti jsem doma!" Tohle bylo poprvé, kdy jsem vyrazila na takovou akci. Úplně poprvé. Jay požádal Patti o dovolení sám a ona nějakým zázrakem souhlasila. Ale nadšená z toho nebyla. Celý den se chovala nervózně jako kočka ve veterinární ordinaci.,,Drž se pořád u Jaye, a kdyby s tebou chtěl mluvit někdo cizí-" ,,Já vím, Patti. Nedělej si starosti, jo? Nikdo se mnou mluvit nechce." Bylo dost těžké ji uklidnit, když se na mě ze všech stran tlačily zvuky a cizí těla. Dýdžej oznámil, že na pódium nastoupí Smilníci. ,,Už musím jít," oznámila jsem Patti. ,,Koncert za chvilku začne. Nic se mi nestane, slibuju!" ,,Tak dobře. Zavoláš mi, až pojedete domů?" Nebyla to otázka. ,,Dobře. Zatím pa!" Zavěsila jsem dřív, než Patti mohla spustit o sebeobranných chvatech nebo jiných bláznivých věcech. Kvůli jejímu seznamu varování jsem se málem ani před koncertem nedostala včas z domu. Napůl jsem byla přesvědčená, že Patti je dost paranoidní na to, aby nás sledovala až do klubu. ,,Pojď." Chytila jsem Jaye za ruku a táhla ho do davu.

Tak konečně první část z první kapitoly.;)