Svůdné zlo

Úvod

Ještě bych chtěla oznámit, že to je napsaná knížka od Wendy Higginsové. Doufám, že se vám bude líbit, tak jako mě.:-)                      

KLÁŠTER PANNY MARIE 

Téměř před šestnácti lety...

Novorozeně se rozplakalo. Porodní asistentka ho zabalila do připravené pokrývky a rychle podala sestře Ruth. Nejstarší jeptiška v klášteře už byla shrbená věkem, ale vyzařovala kolem sebe královskou autoritu. Vzala si malý uzlíček do náruče tak, aby mu zabránila v pohledu na umírající matku, a konejšivě na něj broukala. V rohu porodního sálu stál  mohutný muž s vyholenou hlavou a bradkou. Když se madá porodní asistentka vrhla k lůžku, aby se pokusila resuscitovat rodičku, tvář mu zahalil stín. Po tvářích zdravotnice stékal pot, když se snažila v pravidelných intervalech tisknout hrudník. Zavrtěla hlavou a s rostoucí panikou vyhrkla: ,, Kde je doktor? Už tady měl být!" Nevšimla si jemného zamihotání mlhy, která se vznesla z hrudi rodičky a zůstala viset nad jejím tělem. Ale muž v rohu to viděl. Oči se mu rozšířily, když se z nehybného těla uvolnil další opar, ještě výraznější než předtím, který ve vzduchu získal obrysy oslnivě jasného, okřídleného těla. Sestra Ruth v úžasu zalapala po dechu. Pak zvedla dítě z ramene a nastavila ho tak, aby mu bylo vidět do obličejíku. Velký duch sklouzl k nim a jemně jako závan vánku holčičku políbil. Pak se přesunul k muži v rohu, který v sobě zadusil vzlyk a vztáhl ruce před sebe. Z oka mu vyklouzla slza, než dokázal svoje emoce ovládnout. Duch ještě na okamžik setrval před ním. Pak uchopil slabší mlžný obrys do náruče a rozplynul se jako zašepotání větru. ,,Já - je mi to tak líto. Nechápu, co se stalo. " Hlas porodní asistentky se chvěl, když přetáhla prostěradlo přes nehybné tělo. Pokřižovala se a pevně zavřela oči. ,,Udělala jste všechno, co se dalo, " ozvala se laskavě sestra Ruth. ,, Nadešel  její čas." Tichý, hrůzu nahánějící muž odtrhl pohled od postele a upřel své tvrdé oči na dítě. Sestra Ruth zaváhala, ale pak nastavila dítě tak, aby si ho mohl prohlédnout. Novorozeně zakňouralo a odlepilo víčka. Mužovy rysy na okamžik zněžněly. Výměnu pohledů přerušilo hlučné zabušení na dveře. Porodní asistentka vykřikla. Dovnitř vtrhli policisté a zaplnili sterilní sálek. Sestra Ruth ucouvla ke stěně a přitiskla si dítě k sobě. ,Bože nad námi," zašeptala. Muže v rohu jako by nevzrušilo, že ho obklíčili muži v uniformách. ,,Jonathan LaGray ?" ,,To jsem já," odpověděl holohlavý chraplavým drsným hlasema na jeho zkřivené tváři se objevil výraz vzdoru a nebezpečí. Dva policisté k němu zamířili s náramky. Další začal recitovat jeho práva. ,...zatýkáme vás pro nezákonný obchod se zakázanými omamnými látkami, ilegální překročení hranice Spojených států..." Když odříkali seznam provinění a postrčili Jonathana LaGraye ke dveřím, muž se ještě naposledy obrátil k dítěti. Na tváři se mu objevil napjatý, ironický úsměv. ,,Hlavně nikdy žádný drogy, jasný, holka?" Pak ho policisté vyvlekli z místnosti. Dítě se znovu hlasitě rozplakalo.