Na balkóně už bylo dusno a horko, když jsem si tam den
nato v devět ráno vyšla sednout s kakaem. Vzduch se ani
nehnul a byl v něm cítit hnůj z blízkých pastvin. Patti vyšla
ven se šálkem kávy a nakrčila nos, jak začichala. Otevřela si
noviny, já knížku. Ale nemohla jsem se soustředit na čtení.
Včera se toho tolik stalo.
Nerada jsem myslela na ten den, kdy jsem se narodila.
Zčásti proto, že bylo nepřirozené pamatovat si věci tak hluboko
do minulosti. Zčásti proto, že to nedávalo smysl. Nevěděla
jsem, co bych při tom měla cítit, a nechtěla jsem cítit
něco nesprávného... i když to zní tak hloupě. Jenže když
se teď o tom Kaidan zmínil, bylo to jako strhnout si strup
z rány. Musela jsem ji ošetřit, aby nekrvácela.
Dobu před svým narozením jsem nazývala „temné dny \
Ne ve smyslu zlé, ale protože v děloze byla úplná tma. Podobalo
se to pocitu, když si člověk v noci lehne do houpací
sítě. Nejvíc ze všeho jsem si pamatovala matčin hlas. Když
se mi vyvinul sluch, zpívala mi. Když jsem zkoušela natahovat
nožičky a napínala jimi tu pevnou hladkou hmotu
kolem, dotýkala se jich zvenčí a smála se, až mě to kolíbalo.
V temných dnech jsem slýchala i hlas Jonathana LaGraye,
hlučný a chraplavý.
Narození bylo dezorientující - příliš jasu, hrozná zima -
ale ze všeho nejhorší byl pocit, jako bych ztrácela znalost
něčeho, co jsem v temných dnech věděla.
Svýma slabýma očima novorozence jsem toho moc neviděla,
ale vzpomínala jsem si,jak se do mých očí upíral mužský
zrak. Plný té moudrosti, o niž jsem právě přišla.
Hlavně nikdy žádný drogy, jasný, holka?
Nikdy jsem nepochopila, jestli svůj vzkaz myslel vážně,
nebo to byl jen sarkasmus. Nikdy potom už jsem ho neviděla.
Pořád jsem si dokázala vybavit tu jeptišku, vrásčitou
stařenu, která vyzařovala čistou levandulovou vůni a klid.
A Patti, když za mnou poprvé přišla, skláněla se nade mnou
a vlasy jí padaly do tváře. Když mě jí položili opatrně do náruče,
jako bych byla nějaký křehký dárek, málem explodovala
láskou.
Téhle vzpomínce jsem rozuměla, a proto jsem se k ní
taky často ráda vracela. Moje první setkání s Patti.
Podívala jsem se na ni, jak otáčí stránku novin a něco si
pobrukuje. Na návrší, na trati zastíněné borovicemi přejel
ČTEŠ
Svůdné zlo
FantasyAnna, šestnáctiletá středoškolačka z maloměsta v americké Georgii, má podobné starosti jako většina dívek jejího věku. Má ale i starosti, se kterými se nikomu nesvěřuje. Například vnímá aury lidí, není nikdy nemocná, vidí a slyší na neobvykle velké...