Svůdné zlo

6.kapitola

Na balkóně už bylo dusno a horko, když jsem si tam den

nato v devět ráno vyšla sednout s kakaem. Vzduch se ani

nehnul a byl v něm cítit hnůj z blízkých pastvin. Patti vyšla

ven se šálkem kávy a nakrčila nos, jak začichala. Otevřela si

noviny, já knížku. Ale nemohla jsem se soustředit na čtení.

Včera se toho tolik stalo.

Nerada jsem myslela na ten den, kdy jsem se narodila.

Zčásti proto, že bylo nepřirozené pamatovat si věci tak hluboko

do minulosti. Zčásti proto, že to nedávalo smysl. Nevěděla

jsem, co bych při tom měla cítit, a nechtěla jsem cítit

něco nesprávného... i když to zní tak hloupě. Jenže když

se teď o tom Kaidan zmínil, bylo to jako strhnout si strup

z rány. Musela jsem ji ošetřit, aby nekrvácela.

Dobu před svým narozením jsem nazývala „temné dny \

Ne ve smyslu zlé, ale protože v děloze byla úplná tma. Podobalo

se to pocitu, když si člověk v noci lehne do houpací

sítě. Nejvíc ze všeho jsem si pamatovala matčin hlas. Když

se mi vyvinul sluch, zpívala mi. Když jsem zkoušela natahovat

nožičky a napínala jimi tu pevnou hladkou hmotu

kolem, dotýkala se jich zvenčí a smála se, až mě to kolíbalo.

V temných dnech jsem slýchala i hlas Jonathana LaGraye,

hlučný a chraplavý.

Narození bylo dezorientující - příliš jasu, hrozná zima -

ale ze všeho nejhorší byl pocit, jako bych ztrácela znalost

něčeho, co jsem v temných dnech věděla.

Svýma slabýma očima novorozence jsem toho moc neviděla,

ale vzpomínala jsem si,jak se do mých očí upíral mužský

zrak. Plný té moudrosti, o niž jsem právě přišla.

Hlavně nikdy žádný drogy, jasný, holka?

Nikdy jsem nepochopila, jestli svůj vzkaz myslel vážně,

nebo to byl jen sarkasmus. Nikdy potom už jsem ho neviděla.

Pořád jsem si dokázala vybavit tu jeptišku, vrásčitou

stařenu, která vyzařovala čistou levandulovou vůni a klid.

A Patti, když za mnou poprvé přišla, skláněla se nade mnou

a vlasy jí padaly do tváře. Když mě jí položili opatrně do náruče,

jako bych byla nějaký křehký dárek, málem explodovala

láskou.

Téhle vzpomínce jsem rozuměla, a proto jsem se k ní

taky často ráda vracela. Moje první setkání s Patti.

Podívala jsem se na ni, jak otáčí stránku novin a něco si

pobrukuje. Na návrší, na trati zastíněné borovicemi přejel