Kingdom of Dreamers (Dream SMP Kingdom au)

Já tu nejsem, nikdy jsem tu nebyl

Dnes je to ještě ve středu, to jste nečekali, co? Hehe. Je to zase o trochu delší kapitola z neobvyklého pohledu, tak snad se bude líbit.
A ahojte u další kapitoly! OwU 💙

Ranboo

Jako každý hezký den jsme se opalovali s Friendem u altánku, dnes k nám však přišla návštěva. ,,Ante! Ahoj!" Přivítal ho Friend, postavil se a vesele ke kocourovi přihopsal. Já jsem se též postavil a opatrně jsem přešel k němu blíž. ,,Co tě sem přivádí? Poslední dobou se s námi bavíš, jen když je to potřeba." Zeptal jsem se ho. Kocour se na nás podíval, vyskočil na lavičku, kam se posadil a znovu se na nás otočil. ,,Dream říkal, že dneska se o nás budou starat ti nový lidé, co tu před pár dny přišli." Zatím co Friend začal zvesela poskakovat a začal nahlas uvažovat o tom, jakou zábavu zažije, já jsem sklopil uši a pomalu začínal panikařit, při čemž jsem začal svádět vnitřní souboj.

Co když budou zlí? Dream by mě před nimi ochránil. Ale co když tu nebude? Nebudou mě tahat všude po parku? Přivážou mě na jedno místo? Co když nebudu moct nikam odejít? Co budu dělat? Ne, bude to dobrý, jistě budou hodní. Ale co když nebudou? Ne, uklidni se Ranboo, jistě budou hodní. Dream by mě nedal na starosti lidem, co by mi ublížili. Co když se nás ale chce zbavit? ,,Ranboo." Oslovil mě Ant, roztěkaně jsem se na něj podíval. Seděl jsem skrčený na zemi a třepal jsem se. Kocour seskočil z lavičky, přešel ke mně a začal mě hladit packou mezi růžkama.

,,Kdyby se cokoliv stalo, můžeš dojít za mnou, já už je srovnám." Ant vycenil tesáky, abych poznal, že to myslí vážně. ,,Děkuju." ,,Za málo." Odpověděl mi a vrátil se na své místo u lavičky, na kterou si lehl. Postavil jsem se a opatrně jsem přešel k dané lavičce. Když kocour nijak nereagoval, lehl jsem si pod ní, položil jsem hlavu na dlažbu a zavřel jsem oči. Přestal jsem vnímat přešťastného Frienda a nějak se mi podařilo usnout.

Připadalo mi to snad jako dvě minuty, když jsem zaznamenal hluk. Otevřel jsem oči a hle- lidi. Rychlostí Sonicka jsem vyskočil na nohy a schoval jsem se za lavičku. Ant ležérně ležel na lavičce a bylo mu to všechno jedno. No a Friend vypadal, že jednoho z nich láskou zalehne. Lidi přicházeli v hloučku a v jejich čele byl Dream s Dristou, Badem a Karlem. Nejradši bych se k nim rozběhl, aby mě ochránili, ale to by znamenalo opustit mou skrýš a to nepřipadalo v úvahu.

Dream ty lidi požádal, aby se postavili po svých skupinách. Zvědavě jsem sledoval, jak vytvořili skupinky po třech. Princ poté začal číst z papíru. „Wilbur, Tommy a Techno, budou mít Frienda." Zmíněný beránek na nic nečekal a rozběhl se k týmu. Ihned je začal obíhat okolo a zkoumat je. „Fundy, George a Sapnap budou mít Anta." Dream se otočil na kocoura, ten se však ani nehnul. Bad pro něj musel dojít, vzít ho a podat ho Georgeovi. Rozklepala se mi kolena. Přikrčil jsem se k zemi a tvářil jsem se, že jsem jen kámen. „A nakonec Skeppy, Eret a Quackity mají Ranbooa." „Já tu nejsem, nikdy jsem tu nebyl. Friend bude rád jistě i s vámi." Začal jsem je přemlouvat, oni mi však nerozuměli. Za mnou přišel sám Dream a poklekl vedle mě. „No tak kamaráde, pojď, bude to zábava. Oni ti neublíží, nebo ublížím já jim." Podíval jsem se na Dreama a potom na ten tým. Postavil jsem se a opatrně jsem se vydal k nim doufajíc, že Dream měl pravdu.

Neměl pravdu, neměl pravdu, není to fajn! Řval jsem na sebe v myšlenkách, když jsem utíkal chodbou před Skeppym a Quackitym. Kopyta mi podklouzávala na koberci a panika mi stoupala i s faktem, že jsem nevěděl kde to jsem a kudyma můžu jít. „Ranboo! Počkej!" Volal na mě Quackity. Já však naopak jen zrychlil. Chtěl jsem pryč, chtěl jsem do svého altánku, chtěl jsem v klidu spát a ne se tu nechávat týrat!

Utíkal jsem chodbou, za kterou jsem si přál východ, místo toho odtamtud vyšel Eret, ve fialových šatech nad kolena a botech na vysokých podrážkách. Všiml si mě, za mého běhu mě vzal do náruče a začal mě drbat mezi růžkama. Tohle se mi už líbilo, tohle už jo. Uklidnil jsem se a v klidu se nechal dál drbat. Jeho mám rád, ten se mě jako jediný tady nesnaží zabít. „Šel jsem se jen převlíct a vy už ho děsíte? Co se stalo?" Quackity se Skeppy si vyměnili překvapené pohledy. „Nooo..." Začal Quack. „...napadlo nás ho vykoupat a on se zdá se bojí vody." Dokončil Skeppy. Eret se na ně chvíli díval, zda to myslí vážně, ale poté se na mě podíval a pousmál se. „Takže ty se maličký bojíš vody? Neboj se. Co kdybychom se podívali, jak si vedou tví přátelé?" Ihned jsem nastražil uši a nadšeně jsem zvedl k němu hlavu. ,,Moc rád!" Řekl jsem mu vesele. Eret se jen usmál. ,,Tak dobrá, pojďme." Otočil se se mnou na podpadku a začal mě odnášet pryč od těch tyranů.

Po pár minutách jsme byli venku. Friend pobíhal po zahradách s Wilburem a Tommy se je snažil dohonit. Naopak Techno v klidu ležel na slunci a čas od času po nich hodil očkem. Anta jsem nikde nezahlédl, asi byl v hradě. Jakmile mě Friend spatřil, rychle otočil směr a začal za mnou pelášit. Eret mě dal na zem, kdyby se náhodou Friend rozhodl, že nás povalí oba. Rozešel jsem se mu naproti. On, jakmile ke mě přiběhl, okolo mě udělal tak deset koleček, než se konečně zastavil. ,,Jak se máš? Tady je to super!" Smál se. ,,Jo...? S těmi mými to taky jde." Přiznal jsem. ,,Chceš si hrát?" Zeptal se mě a já přikývl. Friend do mě trochu drcnu hlavou a s ,,Máš ji!" se rozeběhl do bludiště. Běžel jsem rychle za ním. Zaznamenal jsem, jak Eret za mnou vyslal Skeppyho, aby mě hlídal. Teď mi to bylo ale jedno, od hraní s Friendem mě nemůže odtrhnout!

Rychle jsem dohnal modrého beránka, drcnul jsem ho a začal jsem od něj utíkat. Chvíli na to se k nám přidal i Wilbur s Tommym a Skeppym. Celá hra se nakonec zvrtla v: Chyť a poval Tommyho. Takže jsme ho začali nahánět po celé zahradě, než vyšplhal na altánek a zařval, že už nehraje.

Ani jsem si neuvědomil, že nás celou dobu sledoval pobaveně Bad a Karl. Ti zatím seděli u Techna, Ereta a Quackityho a povídali si spolu. Přiběhl jsem k nim a zatahal jsem Bada za rukáv. ,,Copak maličký?" Otočil se na mě a zvedl ruku. Já mu pod dlaň dal hlavu, aby mě hladil. Bad se zasmál, vzal si mě k sobě na klín a začal mě drbat za ušima. Přisedli si tu i mí spoluhráči a připojili se ke konverzaci.

Tommyho to brzy přestalo bavit, tak začal otravovat všechny naokolo. Po tom, co Wilburovi svázal dohromady boty a Technovi se pokusil sebrat korunu, naštěstí přišla záchrana- Tubbo. Jejich vražedné duo se zaměřilo na Frienda, ten před nimi začal zvesela utíkat s tím, že si budou zase hrát na honěnou.

„To jste byli celou dobu tady?" Podivil se Dream, co zrovna s Dristou a třetí skupinou dorazil k nám. Vymanil jsem se Badovi z náruče a rozklusal jsem se k Antovi. ,,Nějaké novinky?" Zeptal se mě. ,,Asi jen ten, že Friend má nové přátele. " Oba jsme se otočili na beránka, co zrovna povalil na zem Tommyho a začal mu ožužlávat jeho zelený plášť. Ten začal nadávat a řvát, ať z něj sleze. Tubbo se zatím smál a v závalu smíchu se snažil z něj Frienda sundat.

Když si modrý beránek všiml, že už je tu i Ant, slezl rovnou sám a rozeběhl se k nám. ,,Ante! Jak se ti vede?" Zasmál se na nás. ,,S mou partou to bylo dobrý. Alespoň jsem mohl být uvnitř, rozvalený na posteli." Zavrněl. Ti dva si začali mezi sebou povídat své zážitky, co se jim zatím za dnešek stali a já si začal pomalu všímat, že tu zůstáváme úplně sami jen s Karlem, který usnul v trávě. Opustil jsem rozhovor, do kterého jsem se ani nezapojil a rozešel jsem se k němu. Drcnul jsem mu čumákem do ruky, on však jen něco zamumlal a spal dál.

Rozhlédl jsem se okolo sebe, zda tu náhodou není i někdo další, ale nezahlédl jsem ani živáčka. Zkusil jsem do Karla drcnout ještě jednou, ale nemělo to žádný efekt.

Když tu mi na čumák spadlo černé pírko. Zašvidral jsem na něj a vyfoukl ho zpátky do vzduchu. S úsměvem jsem sledoval, jak zase pomalu začalo klesat k zemi. Pokusil jsem se ho znovu chytit, ale vítr mi ho odvál z cesty. Bez rozmyšlení jsem se rozeběhl za ním.

Klusal jsem za pírkem po trávě a snažil jsem se ho dohnat. Ono však stále neklesalo a jen si plulo po větru dál. Podařilo se mi až zaběhnout do lesa, co je hned za zahradou. Pírko po chvíli konečně dopadlo, tak jsem ho chytil do tlamičky a otočil jsem se na cestu, kterou jsem přišel. A pak jsem si to uvědomil.

Sklopil jsem uši a v panice jsem se začal rozhlížet okolo sebe. Tady není žádná cesta! Skončil jsem v nitru neznámého lesa bez toho, aniž bych dal o sobě někomu vědět. Rozeběhl jsem se směrem, o kterém jsem si myslel, že bude ten správný. Zastavil jsem se na místě, jakmile jsem si uvědomil, že klidně můžu běžet hlouběji do lesa a ani o tom nevím. Jedna má část chtěla panikařit, začít běhat dokola a utéct, ale ta druhá věděla, že bude nejlepší zůstat na místě. Nakonec jsem si jen sedl na zem, s pírkem stále v puse, doufajíc, že mě brzy někdo najde.

1588 slov