Kingdom of Dreamers (Dream SMP Kingdom au)

No jo... Museli na to zapomenout

Rozhodla jsem se vydat kapitolu i dnes, protože mám svátek a chtěla jsem vám udělat radost UwU.
Tak fajn, možná si pár z vás u minulé kapitoly řeklo: Nechybí tu Fundy?
A ano, opravdu tam chyběl hehe... Moc děkuji MonikaMusalova, že mě na to upozornila. Popravdě, opravdu jsem na něj zapomněla, ale budeme dělat, že to bylo schválně. Nechtělo se mi už kapitolu předělávat, tak jsem to vymyslela krapet jinak, aby to navazovalo. Jak to dopadlo se dozvíte zde. Tak ahojte u další kapitoly UwO!

Bad

Šel jsem pomalu za Dreamem a něco mi stále vrtalo hlavou. Nevěděl jsem však co. Znovu jsem pohlédl na seznam a v tom mi to došlo. „Jeden chyběl!", Vyjekl jsem, Dream leknutím nadskočil a otočil se na mě s nechápavým výrazem. „Jeden soutěžící chyběl, hele!" Ukázal jsem mu papír, na který jsem si dělal poznámky. U jednoho opravdu chyběly. „Ty jsi si dělal poznámky?" Podivil se.

Povzdechl jsem si. „To není hlavní. Teď musíme zjistit, kde je Fundy." „Ten lišák?" Ozvalo se za námi. Rychle jsem sebou trhnul. Byl tam Wilbur. Ještě měl přes hrudník přehozenou kytaru z vystoupení.

Přikývl jsem. „Toho jsem po snídani neviděl, sedíme vedle sebe a povídal, že potřebuje ještě pro něco do pokoje. Tak asi zůstal tam. Můžeme se tam podívat." Řekl Wilbur a rozešel se směrem k pokojům. Udivilo mě, jak si dokázal tak rychle zapamatovat cestu. Všiml jsem si, že před otočením si Dream zase na dal masku.

Kousek od nich jsme narazili na Jschlatta s flaškou nějakého alkoholu. „Piješ takhle po ránu?" Pousmál se na něj Wilbur. „Jdi do prdele Wille." Zabručel Jschlatt a napil se z flašky. Wilbur se na něj s úšklebkem podíval. „Do tvojí?" Jschlatt vyprskl a trhl hlavou k Wilburovi. „Co?! Ne! Opovaž se!" Wilbur se jen zasmál a odešel od zmateného Jschlatta. Lehce zmatený jsem ho následoval dál.

Brzy jsme došli k pokojům, on se zastavil hned u pátých a zaklepal na dveře. „Fundy? Jsi tam?" Když nezazněla odpověď, Wilbur vzal za kliku, ale dveře nešly otevřít. Zkusil to s větší silou, ale dveře se ani nehnuly. S lehkým strachem v očích se na nás otočil. „Musely se zaseknout." Dream se rozešel k němu. Wilbur o pár kroků odstoupil. Princ je vykopnul a dveře se s prásknutím rozevřely.

Wilbur v rychlosti vběhl dovnitř a začal se rozhlížet. Fundy seděl na zemi na dece, ocasy měl obmotané okolo sebe. „Jsi tady! Co se stalo?" Nechápal Wilbur. Fundy k němu vzhlédl a poté vyskočil na nohy. „Šel jsem si sem pro svou bundu, ale dveře se zasekly, nemohl jsem se dostat ven a nikdo mě neslyšel." Wilbur ho lehce obejmul a podrbal ho mezi ušima.

Bylo mi ho líto. Otočil jsem hlavu na Dreama. „Vím že tu teď není Drista, ale co kdybychom si poslechli kdo je a pustili ho když tak dál?" Navrhl jsem. Dream přikývnul. „Ten nápad se mi zamlouvá." Fundy se na nás z objetí podíval a odtáhl se od Wilbura. Ten odstoupil a přešel k nám. Dream zavřel dveře, abychom měli soukromý a sedl si na zem do tureckého sedu.

Fundy lehce zavrtěl ocasy a spustil. „Já jsem princ Fundy, jsem z rodu Kitsune a přišel jsem sem, abych se oženil s princem Dreamem." Zarazil jsem se. „Tak počkat, ty tu jsi opravdu jen proto, aby jste se vzali?" Podivil jsem se. Fundy přikývnul. „Naši rodiče mezi sebou udělali dohodu, abychom spojili své rody a království. Museli ti to zapomenout říct, když jsem sem přišel, bylo mi řečeno, že pokud jdu žádat o ruku prince Dreama, ať se postavím do fronty."

Pohlédl jsem na Dreama a ten vypadal stejně překvapeně. Nervózně se podrbal na zátylku. „No jo... Museli na to zapomenou." Fundy mu nabídnul ruku. Dream ji váhavě přijmul a s jeho pomocí se postavil. Fundy před něj poté poklekl s jeho rukou v těch svých. „Bude mi ctí bojovat o tvou ruku." Dream začal rudnout, skoro i na své masce.

Pohlédl jsem na Willbura, ten vypadal nejvíc dojatě. „To je můj malý šampión." „Nejste náhodou protivníci?" Podivil jsem se, ale Wilbur nad tím jen mávl rukou, ať tu chvíli nepřerušuju.

„Já bych řekl, že postupuješ." Dodal Dream, rudý až za ušima a Fundy mu dal na ruku lehký polibek. Poté ji pustil a postavil se. „Moc děkuji, princi. Budu dělat vše co je v mých silách, abych si vás vybojoval."

„Ta-tak fajn, soutěž skončila, uvidíme se na obědě!" Prohlásil rychle Dream, čapl mě za kapuci, otevřel dveře a rozešel se pryč. Cestou málem srazil Skeppyho, co zrovna šel do svého pokoje. „Odpusť mu to! Někam se žene!" Zavolal jsem na něj rychle, než jsme zašli za roh.

Moc jsem ho nestíhal a kapuci mi pustil, až když jsme dorazili do jeho pokoje. On si odepl masku a padl do postele. „Tak fajn, proč jsi mě sem odtáhl?" Podivil jsem se. „Potřebuju pomoct Bade! Ty jsi o tom domluveném svazku věděl?" Dream se na mě podíval. Zavrtěl jsem záporně hlavou. Dream hlavu znovu zabořil do polštáře. „To je snad noční můra. Co budu dělat? Doufám že tam není bod o tom, že pokud si vezmu někoho jiného, tak to bude znamenat válku. Tedy, ne že by se mi nelíbil, Fundy se zdá být opravdu přitažlivý, ale pořád jsou tu i jiní soutěžící." Zaznamenal jsem, jak se pod těmi posledními slovy o trochu víc začervenal.

Musel jsem se pousmát. „Kam se poděl ten odhodlaný princ, co zrovna pořádá souboj o svou ruku? Vím že tohle je složitá situace, ale Fundy už prošel dalším kolem, to, co se stane, můžeme řešit, když by nemohl postoupit dál." Dream se na mě zase podíval. Poté se posadil a hrdě narovnal. „Tak fajn. Brzy by měl být oběd, uvidíme, kdo mě nakonec vyhraje." Usmál jsem se. „Tak tohle je ten Dream, kterého tak dobře znám."

Dream vstal z postele a sundal si mikinu. Tu přehodil přes židli a nasadil si zpět svůj plášť. „Tak pojďme, ať tam jsme o chvíli dřív než ostatní. Je čas, aby dál bojovali o mou přízeň."

1000 slov