Kingdom of Dreamers (Dream SMP Kingdom au)

Ten únos ti nějak nevyšel

Tak dneska mi to vyšlo na čtvrtek :DD. Co myslíte, koho si Dream nakonec vybere? Fundyho, Wilbura nebo George? Odpověď se dozvíte zase za týden! á ahojte

Dream

Bylo chvíli po obědě. Jediné čeho jsem si všímal bylo to, jak určití lidé v určitou dobu někam odcházejí. Nechápal jsem to. Že by to bylo součástí Georgeova plánu? Zajímalo mě, co chystá. Karl vypadal, že v tom jede s ním, protože se na mé údivy jen culil. Bad byl stejně zmatený jako já.

Když už jsme u toho mizení. Zrovna jsem se s Badem procházel po hradu, když nám zastoupil cestu Skeppy. ,,Bade? Můžu na slovíčko?" Aniž by čekal na odpověď, popadl jmenovaného za paži a odtáhl ho ode mě pryč. Mohl jsem jen sledovat, jak můj ochránce mizí za rohem. Tak pokud je tohle plán, jak se mě zbavit, tak jim to zatím dobře vychází.

Stačil jsem udělat tak dva kroky, než se ke mě přiřítil Sapnap a začal mě táhnout zpět, odkud jsem přišel. ,,Co se to-" ,,Není čas na otázky! Jsme ve spěchu." Zarazil mě. Nebyl jsem si jistý, zda ví kam jde, protože mě zavedl k mému pokoji, poté to vzal k místům kde mají pokoje služebníci, dostal se do slepé uličky, tak se vrátil a nakonec mě vyvedl do trůnního sálu.

,,Jsi si jistý, že jsme na správném místě?" Neodpustil jsem si. Místo odpovědi si mě převzal Karl, co mě začal vést ven. Seběhli jsme dolů po schodech a rozešli se k parku. Tam už čekal jeden z kočárů a u něj George. ,,Užijte si to." Popřál nám Karl, než rychlým krokem odešle zpět ke hradu.

George mi otevřel dveře do kočáru, tak jsem do něj nastoupil. Zavřel za námi a dal kočímu znamení, že může jet. ,,Tak kam mě to bereš ty?" On se na mě však jen pousmál. ,,To je překvapení." Ten jejich pokus o mou vraždu se jim daří líp a líp.

Kočár trochu drncal, jak jel po kamenné cestě. Viděl jsem, že je u nás košík s dekou, překvapeně jsem se na to chvíli díval, než jsem zase obrátil pohled k okénku. Tu přírodu jsem poznával. Byla z okolí našeho hradu. Jeli jsme lesní cestou, takže pravděpodobně se neplánuje vydávat někam daleko.

Nečekaně, kočár zastavil. Vystoupil jsem ven. Byli jsme uprostřed louky. Na jedné straně byl větší kopec se stromem na vrchu a na té druhé byl lesík s potůčkem. Tak pokud se vydá k tomu lesu, asi by bylo dobré si najít nějaký klacek k obraně. Protože tohle už jen tak nezakecá.

George vyskočil ven za mnou, v rukách držel velký košík a deku. Rozešel se směrem k tomu kopci. Uf. Ihned jsem vyrazil za ním. Nějak se vydrápal na ten kopec i s tím košem. Deku položil pod strom a koš doprostřed ní. Pak si tam sedl. Posadil jsem se vedle něj. Tohle je popravdě docela příjemná změna.

,,Promiň že to není nějak moc neobvyklé a zajímavé místo." Pohled jsem otočil na George. Své brýle měl posazené na vrchu hlavy a díval se na krajinu. ,,Ale je to mé oblíbené, tak jsem doufal, že by se ti mohlo taky líbit." Otočil na mě hlavu a usmál se.

Pohlédl jsem okolo sebe. ,,Je nádherné. A popravdě i dost neobvyklé, já se na takové místa moc často nedostanu." Vydechnu. George se podívá na koš. Ten otevře a začne z něj vyndávat různé jídlo. To začal pokládat před nás na deku.

Vyndal všemožné buchtičky, koláčky, salát, dokonce i skleničky a měl tam v lahvi i nějakou šťávu. Neodolal jsem a vzal jsem si jeden koláček. ,,To jsi kde vzal?" Vykulil jsem oči. Bylo to výborný!

George trochu zčervenal a usmál se. ,,Připravoval jsem to všechno dneska ráno. Ale musím přiznat že s pečením mi pomohla Niky." ,,Je to výborný." Pochválil jsem mu to a vzal jsem si další.

Bylo to tu moc příjemné. Spolu jsme se bavili a občas si něco zobli. Povídali jsme si o rodině, místech kde žijem, tedy o tom mluvil převážně on, o místě kde žiju víme oba už více než bych chtěl. Celkem mě ta myšlenka začíná děsit.

Přišlo mi to jako minuty, ve skutečnosti to byly však hodiny. Do reality mě vrátilo až slunce, když se si všiml, že už se začíná blížit k západu. ,,To už je tolik?" Podivil jsem se. Jak je možné že mé poslední rande už je za mnou a já si to ani neuvědomil? To už se opravdu všechno blíží ke konci?

Pohlédl jsem na George. Hleděl do dáli. Poté se na mě otočil a usmál se. S ním jsem si opravdu rozuměl už od první chvíle, ale bude to stačit, abych si ho vybral?

Pomohl jsem mu uklidit nádobí zpátky do koše a složit deku. Nechtělo se mi odtud odcházet. Zatím co brunet už snášel věci dolů, já furt stál na kopci a hleděl na dalekou krajinu. Proč jen to muselo tak rychle utéct? Do pár dní si budu muset vybrat manžela. Jsem na to vůbec připravený? Vím že jsem to slíbil a tak, ale stejně.

Byl jsem tak zahloubaný, že jsem si ani nevšiml, že se George vrátil. ,,Pokud se ti tu tak líbí, tak se tu můžeš stavit i jindy, je to jen kousek od vašeho hradu." Usmál se na mě. ,,To jo." Zamumlal jsem do větru. ,,Ale bez tebe by to tu nebylo ono. Vždyť je to tvoje místo." Pousmál jsem se pro sebe. ,,Teď už je to naše místo." řekl.

Otočil jsem na něj hlavu. Právě včas, abych viděl, jak celý zčervenal. To mě rozesmálo. ,,Tak pojď Georgie. Aby se Bad nezačal strachovat, že jsi mě zavraždil a pohřbil někde v lese."

On mi jen věnoval nechápavý pohled. ,,Proč by si to měl myslet?" ,,Protože-" Otočil jsem se na něj. Zarazil jsem se, jakmile jsem se na něj podíval. Jo no? Jak by mi někdo jako on mohl někdy ublížit? Je na to příliš milý a někdy trochu neohrabaný. A taky malý a barvoslepý.

,,Jen tak, jemu často na mysl lezou různé scénáře." Řekl jsem a pokračoval cestou dolů. ,,Jako třeba?"

Rozpovídal jsem se o příběhu, kdy měl Bad podezření, že jsou u nás ukrytí bandité a nakonec se ukázalo, že nám do hradu proklouzli mývalové. Celou cestu kočárem jsme se bavili a smáli jsme se.

Dokud kočár nezastavil. Podíval jsem se ven z okénka. Nikde nikdo nebyl naštěstí. Otočil jsem hlavu na George. Ten mě popadl za vestu a přitáhl mě k sobě. Nadzvedl mi masku a dal mi pusu. Yep, ti tři musí mít mezi sebou nějakou sázku o tom, kdo mě políbí v nejnečekanější moment. Jinak mi to nepřijde reálné.

Odtáhl se ode mě. ,,Ten únos ti nějak nevyšel." Zamumlal jsem si pro sebe. ,,Cože?" Nechápal. ,,Nic!" Rychle jsem dodal. On nad tím jen pokrčil rameny a vyšel i s věcmi ven. Spravil jsem si masku a rozešel jsem se z kočáru za ním. Šel rychlím krokem. Na schodech jsem ho už skoro měl, ale pak v trůním sále někam zahnul a já neměl sebemenší tušení kam.

Tak jsem se vydal ke svému pokoji. ,,Dreame!" Uslyšel jsem za sebou. Otočil jsem se, doufajíc, že spatřím toho menšího bruneta co není Tubbo. Byl to ale jen Bad. ,,Jsi tu! Super. Už jsem se začínal strachovat a- taky ti dal pusu?"

Nemusel jsem ani odpovídat, jen jsem uhnul pohledem. Bad se zasmál. ,,Tak to mi o tom budeš muset všechno povědět." S úsměvem jsem popadl jeho ruku a odtáhl jsem ho ke mě do pokoje. Tam jsem padl na postel a s euforií jsem mu začal líčit všechny věci, co se tam dnes staly.

1234 slov