Kingdom of Dreamers (Dream SMP Kingdom au)

Já chci jít s vámi!

Týden se s týdnem sešel a je tu zas čtvrtek. Dneska to je netradičně obrázek na papíru. Objeví se tu už konečně tajemný útočník? To se uvidí, zatím ahojte!

George

Bad se Skeppym se rychle rozešli k pokojům s Karlem v zádech. Princ Dream se bez rozmyšlení též vydal za nimi, tak jsme ho se Sapnapem následovali. Začal kličkovat různě chodbami, že už jsem skoro zapomněl, kudy jsme tam vešli, než jsme dorazili k pokojům.

Dream se prudce zastavil uprostřed kroku, až jsem mu vrazil do zad. O krok jsem od něj odskočil a podíval jsem se na scenérii před ním. Bad měl uražený pohled a zkřížené ruce na prsou. Před ním se Tommy s Tubboem popadali smíchy za břicho, jejich meče měli pohozené na zemi. Jakmile jsem se podíval mimo ně, spatřil jsem na chodbě rozházené různé věci ze Sapnapova bývalého pokoje.

Skříň byla pohozená na bok uprostřed cesty, chyběly jí jedny dveře, ty ležely na konci chodby, rozlomené na dva kusy. Knížky se povalovaly přes celou chodbu, z některých byly vytrhané stránky nebo byly zpřetrhané celé. Židle bez nohou byla opřená o okno. Stůl to naštěstí kupodivu přežil a posloužil jako opěradlo posteli, které chyběla matrace, pár šprušlí, byla opřená o zeď a měla v sobě dost rýh po nárazu meče. Celkově to vypadalo, jako by se tu prohnalo tornádo.

Prošel jsem okolo kluků a nahlédl jsem do pootevřených dveří pokoje. Už mi došlo, kam matrace, šprušle a nohy židle zmizely. Z matrace se stalo místo pro měkký dopad při souboji a nohy se šprušlemi posloužily jako opěrná tyč pro figurínu ze sena a oblečení. Přes to všechno, co ti dva zničili, jsem musel uznat, že kreativita jim nechyběla. ,,Tak to vypadá, že to tu bude potřeba celé zcela opravit." Ozval se za mnou Dream. Leknutím jsem až nadskočil a trhnul jsem k němu hlavou. Skoro až mi spadly brýle z hlavy. Nechápal jsem, kdy se mu podařilo se za mě dostat. Rychle jsem se zase narovnal a nervózně jsem se podrbal na zátylku. ,,To jo... Máte někde náhradní nábytek, nebo ho budeš muset nechat zase vyrobit?" Dream pohlédl na spoušť na chodbě. ,,Dal by se sem přesunou nábytek z jiného volného pokoje, ale to nejspíš dnes nechám na Badovi se Skeppym." Dream se na ně otočil a vsadil bych se, že se musel dost zákeřně tlemit.

,,Dobrá, princi." Dostal ze sebe jeho ochránce, i se Skeppym se poklonil a začal sbírat knihy s listy, zatím co šel Skeppy pro nářadí, do úklidové komory. ,,Ty Karle? Nezajdeme do parku?" Mrknul na něj Sapnap. Strážci trochu zrudly uši. ,,Měl by jsi být s princem, já tu navíc musím hlídat-" ,,My se tu o to postaráme!" Přihlásil se ihned Tommy a Tubbo nadšeně přikyvoval hlavou. S ostatními jsme si vyměnili pohled, který jasně říkal: Ani za milion let.

Otevřely se dveře vedle pokoje, vedle našeho pokoje a v nich stál Wilbur s Technobladeem za zády. ,,My se o ně postaráme." Tommy se k němu nadšeně rozeběhl a srazil ho do pokoje na zem. Techno před nimi uhnul, aby ho nevzali s sebou. Tubbo rychle vběhnul k nim do pokoje. Techno se na nás podíval přes svou prasečí lebku a zase pomalu zavřel dveře.

,,Tak to bylo divný." Dream se nad mou poznámkou zasmál. Z neznámého důvodu mi jeho smích vyvolal motýlky v břiše. Přál jsem si víc slyšet jeho smích, dokud tedy nezní jako kdyby nebyl z tohoto světa. Sapnap začal znovu naléhat. ,,Tak co Karle? Půjdeš do toho parku?" Poposadil jsem si brýle víc na nos a přes ně jsem na prince znovu pohlédl. ,,Už jsem ti řekl, že musíš být u Dreama." Odpověděl Karl. ,,Ale ty by jsi ho mohl taky hlídat." Princ s úsměvem v hlase zničil Karlovu výmluvu.

Jako na zavolanou, někdo další rozrazil dveře. Ty však byly ty vedle našeho pokoje. ,,Já chci jít s vámi!" Přihlásil se Quackity. Sapnap na něj mávnul, naznačujíc mu, ať jde za nimi. Nově příchozí neváhal a vrhnul se Karlovi okolo krku. Rytíř naposledy udělal na Dreama smutná očka, než ho ti dva rychle odtáhli pryč, dřív než by si to kdokoliv stačil rozmyslet. Zasmál jsem se, dokud jsem si neuvědomil, že Skeppy se s Badem přesunuli do pokoje a já tak zůstal na chodbě sám. Sám s Dreamem po svém boku. Zmocnila se mě nervozita. Jistě by někdo jiný, na mém místě, využil této situace, aby se s ním dal víc do řeči a tím si i získal větší pravděpodobnost k výhře v dalším kole, ale na to jsem měl až moc zamotaný jazyk. Úplně jsem zapomněl svou řeč a jediné co jsem dokázal, bylo zírat do země a pokoušet se chytat myšlenky, co rychle ulétaly pryč.

Ticho nakonec prolomil sám Dream. ,,Co kdybychom se taky vydali za nimi do zahrad?" Chvíli jsem uvažoval, co na to říct, než jsem ze sebe dostal: ,,Tak jo." On mě chytil za zápěstí a začal mě táhnout směrem zahrady. Přestal jsem vnímat svět, jediné co jsem cítil byla jeho ruka na té mé, cítil jsem jeho horké prsty, jak mě silně drží a táhnou dopředu. Měl jsem chuť vrazit do zdi, abych se vzpamatoval a přestal být tak bezmyšlenkový.

Vzpamatoval mě až proud světla, co mi vrazil do očí, jakmile jsme opustili hrad a vešli jsme na schodiště. Volnou rukou jsem slunce překryl. Na to že bylo ještě ráno, už bylo vysoko na obloze a svítilo z plných plic. Nebo erupcí. Slunce s pícemi je fakt divná myšlenka.

Ani jsem si neuvědomil, že už jsme na místě, než Dream zastavil a pustil mou ruku. Ihned jsem se rozhlédl okolo sebe. Stáli jsme u altánku, hned vedle lavičky. Posadil jsem se na ní a podíval jsem se na prince. Ten stál u keře s růžemi. ,,Jaká je tvá oblíbená barva?" Zeptal se s pohledem na květiny. ,,No, já některé barvy nevidím, ale mám nejraději modrou." Od se na mě s překvapením otočil. ,,Nevidíš některé barvy?" Přikývl jsem. ,,Jsem barvoslepý na zelenou a červenou barvu." Dream mlčky znovu pohlédl na květiny. Chvíli se na ně díval, než přešel k jinému keři, jednu z růží tam utrhl a rozešel se ke mě.

Jasně jsem viděl, že růže byla modrá. Princ se posadil vedle mně, mnoucí růži v ruce. ,,Ty, Georgi?" Otočil jsem na něj hlavu. On místo odpovědi růži vzal a dal mi ji za ucho. Krev se mi nahrnula do tváří. On se zasmál a ruku vrátil zpět do klína. Pohled stočil na zahradu. Chvíli jsem se díval na jeho masku, než jsem udělal to samé.

,,Proč ji vůbec nosíš? Když jsem tě poprvé omylem potkal na chodbě, tak jsi ji neměl." On chvíli nechápal co myslím, než si sáhnul na masku a došlo mu to. ,,Nechtěl jsem aby si mě někdo vybral jen podle vzhledu, navíc to bylo i bezpečnostní opatření. Pokud by se něco stalo, bez masky by mě málokdo poznal a tak bych mohl v převleku utéct. Proto ji má i Drista a Bad měl první den na obličeji šátek." Chápavě jsem přikývl.

,,Nechcete vyhlášení vítěze přesunout už na dnes? Už ho nejspíš vidím." Otočil jsem se za hlasem Sapnapa. Zrovna stál mezi květinovými záhony a Karl po něm házel naštvaný pohled, zatím co Quackity se jen culil. Rychle jsem se postavil, abych jim řekl, že se tu nic nedělo, ale přerušil mě náhlý poryv větru. Pohlédl jsem na oblohu, když jsem ho spatřil. Muže s havraními křídly.

1230 slov