Don't forget me | Robert Downey Jr fanfic [CZ]

8

Už asi tři hodiny nevylezla z ložnice. Cítil jsem jak se ta místnost stala jejím útočištěm předemnou, jako další samostatný dům, kde se prostě zamkne a mě odepře přístup. 

Já vím že jsem to přehnal, že jsem začal mluvit o citlivém tématu. Že jí vážně nezajímá, že vedle mě spávala nahá. Při té myšlence jsem musel zavřít oči a povzdechnout si. Chybělo mi její tělo. Její teplo. Chyběl mi každý kousek její kůže, jakýkoliv sebemenší dotek, který jsem dřív bral jako samozřejmost. V hlavě jsem si procházel vzpomínky na její nahé tělo v našich přikrývkách. Co bych dal za to vrátit se do té chvíle.

" Pojdˇuž spát." volala na něj z ložnice, zatímco on si procházel poslední stránky scénáře.

" Víš, že mám práci."  houkl jsem na ní zpátky. " Musím to dodělat."

"Taky tu pro tebe mám práci" řekla nevině a chvilku po té se z ložnice začal ozývat její smích. " Nebo je snad ta tvoje práce důležitější než já?"

Pořád mě provokovala. Lezla mi na nervy, odtrhávala od práce a stěžovala si, že chce víc pozornosti, i když věděla, že jí má až dost. 

" Až to zítra nebudu umět, tak za to můžeš ty." Upozornil jsem jí a sundaval si košili.

"Oni ti to prominou, řekneš že jsi se o mě musel starat." koukala na mě těma svýma modrýma očima a pak ze sebe stáhla peřinu.

Nic už není jako dřív, žádné provokování a večery zakončené v jejím objetí. Místo toho tu sedím sám jako nadržený puberťák. A ona si rozhodně nezaslouží abych nad ní teď tak přemýšlel. Ted'rozhodně ne. Vymetl jsem to z hlavy.

 Do naší ložnice jsem vrazil skleslý a deprimovaný, ale rozhodnutý že jí musím vidět. Zase ležela v křesle u okna, okolo sebe deku co jsem jí už před lety koupil, aby jí nezábly nohy. Ležela tam, jaky by se snad bála ležet v naší posteli.

" Musí tě bolet záda, ta postel je tvoje."

"Tady je mi líp" Odsekla a pokračovala v koukání z okna. 

"Tomu nevěřím, jsi tady zavřená už jakou dobu."

Ani se nepohla, pořád zírala ven, jako by se snad za okny dělo bůhví co zajímavého. "Jsem ráda sama, mám ráda klid." řekla trvdě.

Překvapilo mě to, dala mi jasně najevo, že v téhle ložnici nejsem vítaný. "Takže mám odejít?" urazilo mě jak semnou mluví.

"To Vám já říkat nemůžu, je to Váš dům a Vaše ložnice."

"Rose ty moc dobře víš, že je to naše ložnice." Ztrácel jsem nervy, neměl jsem na tohle náladu. Nebavilo mě se tu s ní dohadovat. 

Pomalu se zvedla, smotala do rukou deku a když procházela okolo mě, zastavila se a řekla, "Myslíte že to vím?" a v tu chvíli byla pryč.

- 

Ne, nevěděl jsem jak sní mluvit. Všechno co jsem řekl jí jen urazilo, nebo jsem jí tím ublížil. Vím že ona by si v mé situaci vedla lépe, byla by klidná a laskavá a rozhodně by mi dokázala pomoc víc, než teď já jí. "Říkám ti že se omlouvám." Snažil jsem se jí vysvětlit, když jsem za ní chodil po celém bytě jako ocásek.

"A za co? Za to že Vám nedošlo, že já si prostě nepamatuju naší ložnici?" odsekla a pokračovala v cestě domů do obýváku.

"Rose musíš pochopit, že je to pro mě těžké! Nevím co mám dělat." řekl jsem zoufale.

Prudce zastavila, " Pro Vás je to těžké? Pro Vás? A co já, napadlo Vás to vůbec?!" V očích se jí zablesklo, " umíte si vůbec představit jak se asi cítím já, když ze dne na den nikoho neznám, neznám Vás a neznám ani sebe?! Nevím co jsem a nevím co s tím dělat!" Její hlas přecházel ze vzteku na strach, " Příjdu si jako cizí člověk, jako bych byla úplně sama. Navíc jste tu vy a ty děti- naše děti, které neznám a vy, Robert Downey Jr. - proč zrovna vy? a Jak mám tohle všechno zvládnout a uvěřit, že tohle je pravda a že my dva jsme opravdu spolu?" polykala slzy a trhavě dýchala. 

Celou dobu se mi dívala do očí, nejdéle za tu dobu co se to stalo, ale zrovna teď jsem její pohled nemohl vydržet. Překonal jsem tu vzdálenost mezi námi a ukryl jí ve svém objetí. Uvědomoval jsem si jaká nepsaná pravidla tím překračuju, ale bylo mi to jedno. Ona nikdy není sama. A já jí vždy byl a budu oporou, i když tomu teď nevěří. 

Začala sebou ošívat, ale nakonec její tělo ztěžklo ,jak se o mě opřela a spustila hlasitý pláč. Pevně jsem jí držel a kolébal ze strany na stranu, "Postárám se o tebe."

----

Ahojj,

doufám že se vám nový díl líbil, za 5 komentářů bude další...