Don't forget me | Robert Downey Jr fanfic [CZ]

~2~

Hlavou se mu vířili všemožné myšlenky a jeho mozek křičel jedinou větu

,,Zapomněla na tebe."

Nemohl tomu uvěřit. Frustrovaně si otřel uslzené oči,zvedl se z nepohodlné nemocniční lavičky a začal přecházet po chodbě sem a tam. Po pár minutách se zase svalil na tvrdou lavici a hlavu si podepřel rukou.

,,Pane Downey?" Doktor se vynořil z rohu a šel směrem k Robertovi.
Ten po uslyšení svého jména kvapem vyskočil ze sedu a rychlými kroky byl u doktora.

,,Co je sní?!" Vyhrkl Robert okamžitě.

,,Vaší ženě se ztratily a pomíchaly vzpomínky, trpí  amnézií, jaký je to typ ještě nevíme."

,,Cože? Jak ztratily?! a jak jako pomíchaly?" zvedl bezmocně obočí ve znamení nechápavosti.

,,Je Vám 53 let, správně? Vaše žena to ví, ale tvrdila mi, že tolik Vám bylo když ona byla 16ctileté děvče. Ví o vašich dětech, ale myslí si že matka je někdo jiný. Taky mi tvrdila, že Vaše manželka není ona, ale nějaká Susan. Nevíte proč?" Řekl doktor a tázavě se podíval na muže před sebou.

,,Susan byla má přítelkyně, s kterou jsem chodil než jsem poznal jí." Vysvětlil Rob.

,, Tak proto. Ví o ní a kvůli jejím pomíchaným vzpomínkách si myslí, že ta Susan je Vaše žena. Dalo by se říct, že neví nic od svých 16ctých narozenin. Jako by jí bylo 16 právě teď." Vysvětlil doktor a smutně se na Roberta podíval.

Tomu se z toho zamotala hlava. Nemohl uvěřit, že zapomněla že má manžela a děti.

,,Jak je možné, že se jí tohle najednou stalo?"

,, No je několik možností, epileptický záchvat, encefalitida, alkoholismus, ikdyž o ten u vaší ženy asi nepůjde, ale může jít o nezvládnutí emočního stresu, což je například kvůli ztrátě blízkého člověka, nebo i jenom kvůli pádu a bouchnutí se do hlavy.Ve složkách nemá paní Downey žádné zápisy o nějaké nemoci, tudíž to se musí vyřadit..Neztratila vaše žena někoho?"

,,Ne nikdo neumřel, stresem netrpěla. Pokud upadla, tak o tom asi nevím."

,,Zkuste si vzpomenout, vybavit poslední dny. Nebolela vaší ženu hlava?"

,, Já nevím, asi pár dní zpátky jí bolela trochu hlava, mysleli jsme, že je to jen migréna, celý den strávila nad prací. Ale jinak se asi nic jiného nestalo, nebo o tom nevím, byl jsem na týden mimo město."

"Dobře, no snad časem zjistíme víc. Mimochodem i Vás se budeme muset zeptat na několik otázek."

,,A doktore jde to nějak léčit? Vrátí se jí ty vzpomínky!?"

Doktor se zamyslel. ,,Těžko říct. Budeme doufat, že se vzpomínky zase uspořádají a dají do pořádku. Mezitím budete muset Vaší ženě vše vysvětlit, snažit se jí vše připomenout a pro jistotu se zaměřit na vytváření vzpomínek nových."

,, Jak?! Když jsem v její blízkosti tak je celá nesvá. Když se jí dotknou tak se třese. Když na ní promluvím tak ztuhne!" Vyletěl Robert který z toho začínal ztrácet nervy.

,, Musíte jí vše připomenout. Pomalu. Zkuste si představit že jste v kůži Vaší ženy. Je teď v opravdu těžké situaci."

,, Popravdě doktore. Tahle dívka není moje žena."

,,Protože to ona sama neví. Uvědomte si že ona Vás pořád vidí jako svůj vzor. Řekla mi, že jejím největším snem bylo Vás potkat. A najednou se vzbudila u Vás v domě a vy jste jí bral jako svou manželku. Věřím že to bude velmi těžké. Ale ona je bojovník a zvládne to. Už jenom to jak se chovala až do teď je neuvěřitelné. Většina lidí nemůže ani mluvit, mají šok a omdlívají. Ona to ustála a dokonce ani neudělala žádnou scénu a snažila se s vámi mluvit. Vím jak moc to je těžké a jak bude
, ale musíte to udělat pro ní a pro celou vaší rodinu a zvládnout to. Ty vzpomínky pořád má, jen je musíte najít. " Motivoval doktor Roberta.

,,Dobře. Díky za všechno. Půjdu za ní." Stiskl doktorovi ruku a vydal se do pokoje za svou spící manželkou.

***

Ahojj,
tak jo, další díl je na světě. Tenhle je o dost kratší, takže se za to omlouvám

Btw. další dil bude určitě delší. ;)