Don't forget me | Robert Downey Jr fanfic [CZ]

10

Byla jsem tak zmatená.

-

"Omlouvám se za tu bundu"

Koukala jsem na tu větu jako blázen. Co to má znamenat? Jakou bundu? A proč mi něco takového psal?

Z druhé strany byl tužkou napsaný rok 2006. Co se dělo v roce 2006?

Vzala jsem další zmuchlaný ústřižek papíru. Bylo na něm jen telefonní číslo. Na dalším zas byla jen adresa. A pak i na dalších. Byla tam spousta psaníček bez jediného vysvětlení. Až na jeden.

"Promiň Rose, neměl bych tě už vídat.

Jsi příliš mladá, nehodíme se k sobě.

A víš, že mám Susan."

On se semnou vídal za jejími zády. Podváděl jí? V mých očích byl Robert najednou úplně jiný člověk. Jako bych konečně otevřela oči. Tohle zjištění chutnalo hořce, jako když do sebe člověk kopne panáka tequilly. A uvnitř pálilo úplně stejně.

-

"Podváděl jsi semnou Susan?!" vrthla do obýváku jako vichřice, rudnul jí obličej a naštvaně zkřivila obočí.

"Co? Co se děje?" Nechápal jsem vůbec nic.

"Podváděl jsi jí?"

"Jak jsi na něco takového najednou přišla?"

"O to teď nejde, jde o to, že tě neznám, nevím kdo jsi a už sakra vůbec nevím jaký jsi a teď mi odpověz!" Začínala zoufale křičet.

Zvedl jsem se a chtěl jít k ní, ale rychle couvla, abych na ní nedosáhl.

"Odpověz mi."

"Nevím o co ti jde." Pořád jsem byl mimo.

Vrazila mi do ruky papír. "Vím jak to bylo."

Otevřel jsem to, přečetl si obsah "... a víš, že mám Susan."

Rose hlasitě vzlykla, obličej plný slz.

"Ne počkej, ty to nechápeš." Chtěl jsem jí utěšit, chtěl jsem jí všechno vysvětlit. "Bylo to nové, ještě jsem tě tolik neznal, nevěděl jsem co chci."

"Takže jsi jí podváděl."

"Ne tak úplně."

"Věděla, že se semnou stýkáš?" Vyštěkla vztekle

"ne."

"Takže podváděl..." otočila se a začala odcházet.

"Ne počkej, dělal jsem to, protože jsem tě miloval!" Bežel jsem za ní. "Ale ještě jsem to nevěděl."

Ani se neotočila. "Rose musíš mě nechat ti to vysvětlit, ty si to nepamatuješ, ale dřív jsi věděla jak jsme na tom v tu chvíli byli."

Otočil jsem jí násilím k sobě.

"Musíš mi dát šanci." Snažila se mi vytrhnout, ale držel jsem jí pevně.

"Všechno je jinak než se zdá. Nech mě ti to celé vysvětlit."

Posunul jsem se k ní blíž. Mračila se a koukala na mě tím svým znechuceným výrazem. Nevěřila mi.

"Řekneš mi pravdu?"

"Vždycky. Vyslechneš mě teda?"

Jen kývla a odešla do ložnice.

-